Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

51. Kapitola

„C-co to-" vyjekl Jungkook, ale zarazil se. V jeho krku se mu usadil knedlík a po celém těle se mu rozlezl strach. Myslel si, že to všechno skončilo Seungovou omluvou, která měla být směřována na mír mezi nimi, ale následující konverzace a činy nebudou moc... mírové.

„Řekl jsem si, že když už je Seung neschopný, tak to za něj převezmu já," zamumlal Chang a přitiskl Jungkooka ke zdi. Jungkook mu reflexně chytil zápěstí a snažil se mu sundat jeho ruce, které svíraly jeho krk. Naštěstí to byl stisk tak málo pevný, že mohl naprosto v klidu dýchat, ale rozhodně to nebylo příjemné. Cítil se opravdu vyděšeně, když se na něj Chang šklebil a užíval si přímo jeho pohledu, kterým prosil o smilování se. „Copak, králíček je vyděšený? Nebuď... nemáš se čeho bát."

Jungkook se mu podíval do očí, ve kterých byla napsána jasná nedůvěra. Nevěřil tomu, že by si s ním Chang chtěl pouze poklábosit, když mu přímo drží krk. 

„Běž do prdele," zašeptal Jungkook a chtěl Changa kopnout mezi nohy, aby si tak získal nějaký čas na útěk, ale Chang to čekal. Uhnul svým tělem, a hned na to zesílil stisk kolem Jungkookova krku. Tentokrát to byl už takový stisk, který mu vytvářel obtisk prstů a bránil přístupu kyslíku do jeho plic. Jungkook ho začal bouchat pěstmi do zápěstí a snažil se, uvolnit si krk, ale jaksi se mu to nedařilo... 

„Nechci si dělat špatnou vizitku, teď když jsem se dostal od Seunga, tak mám dobře nakročeno na škole, ale ty," odmlčel se a sjel dlaní pod Jungkookovo tričko. Jungkook se zhnuseně podíval na stranu, kde viděl pouze starou skříň, pokrytou pavučinami a prachem. Ale stále to byl rozhodně hezčí výhled, než pohled na Changovu tvář. „Ty jsi prostě dokonalý, víš to. Dokonalé skóre ve všech předmětech, vzorný žák, kterého mají všichni rádi a dokonce i ve třídě si tě váží."

„T-o bych ne-neřekl," vydechl roztřeseně a Chang stisk zmírnil. Na tváři se Changovi opět usadil úšklebek, který zmizel hned po tom, co pustil Jungkooka. Ten si chytil krk a zhluboka se nadechl. Jeho dech byl sípavý, roztřesený a plný strachu... 

„Seung si z tebe udělal sluhu na obědy a ukojení jeho divných šikanátorských potřeb, ale pamatuješ si, co jsem jednou dodal, když Seung mluvil?" zeptal se Chang s pozdviženým obočím. Neočekával, že Jungkook bude vědět odpověď a proto chytil jeho zápěstí a přitiskl je na jednu ze starých lavic, na kterých ještě byly různé popisky od starých studentů. Chang se ušklíbl, když Jungkook neodpovídal, a tak se naklonil k jeho uchu, do kterého mu zašeptal slova, na která si ihned ve vteřině vzpomněl... „Ještě abys nedělal kurvu."

Jungkook to pochopil naprosto jasně a proto se mu začal zmítat. Chang se jen uchechtl nad jeho prudkými pohyby, které skočily hned poté, co ho Chang udeřil silně do břicha. 

„Lež klidně," rozkázal mu tichým, dominantním hlasem a obrátil ho tak, aby měl břicho s hrudí na stole. Jednou rukou mu jednoduše podržel zápěstí a tou druhou mu zabloudil ke kalhotám, které mu jednoduše sundal. Kalhoty měl tentokrát u kotníků a po chvíli tam skončily i boxerky. 

Jungkook věděl, proč se nemohl hnout. Věděl, proč se nedokázal nadechnout, aby zakřičel o pomoc. 

Byl vyděšený. Tak moc vyděšený, že jeho tělo bylo přímo zmrazené, jeho mysl byla zahalena stínem těch nejhorších scénářů a oči byly už zaplaveny slzami. Roztřeseně se nadechl a ve vteřině se odhodlal něco zakřičet, ale do jeho úst mu hluboce byly zastrčeny prsty, do kterých Jungkook kousl. 

Kousl Changa do prstů, jelikož ucítil, jak do něj naprosto bezostyšně přirazil. 

Jungkook si neuvědomil, kdy si Chang stihl sundat kalhoty, anebo vlastně kdy se stihlo stát něco takového, ale uvědomoval si, že to kurva bolelo. Jeho tělo ztuhlo, prsty na nohou byly stočené a on sám stál na špičkách, mezitímco cítil, jak ho Chang tlačí celým tělem na lavici. 

Místností se ozvalo několik plesknutí. Kdoví, pokud byly od toho, jak do něj Chang přirážel a přímo ho zneužíval na školním pozemku, anebo to bylo kvůli tomu, že Jungkooka ještě plácal po zadku jako nějakou šlapku. 

Jungkook se cítil nechutně. Jeho obličej už byl naprosto smáčen slzami, které jasně ukazovaly, že ho to nejen bolí fyzicky, ale i psychicky, jelikož se jakéhokoliv fyzického kontaktu bál. Ať už to bylo jen potřesení rukou s nějakým člověkem... pořád to byl obyčejný člověk, který mu mohl ublížit.

Tlumeně plakal a dusil se vzlyky i prsty, které mu stále Chang nevytáhl z úst. 

Naštěstí po pár nadávkách, nechutných řečí a poznámek se Chang udělal a odtáhl od Jungkooka. Ten tam stále nehybně ležel jako mrtvola, jelikož se tak cítil. Cítil se, jako by ho duše opustila jen co došel do místnosti. 

„Changu, nemám celý den, cos mi chtěl-" Seung se zarazil, když si posvítil na tmavou místnost mobilem a uviděl Jungkooka, jak z poloviny leží na stole. Spodní část oblečení na zemi, rudý zadek a po stehnech měl sperma. Vyděsil se nad tím pohledem a ihned přišel k Jungkookovi.

Ačkoliv mu dělal hrozné věci, opravdu se chtěl omluvit. Omluvil se kvůli svým rodičům, kteří pro něj dělali vše, co mohli, ale také kvůli tomu, že si po několika týdnech uvědomil, že Jungkook není tak špatný. Že hybridi nejsou špatní...

„Jungkooku, kurva," vyjekl Seung, vytáhl kapesník a opatrně mu setřel to, co měl na stehnech. Neptal se o svolení, prostě ho očistil a nasadil mu zpátky oblečení, které mu Chang zřejmě sundal.

Po tom všem se otočil na Changa, který ho pobaveně sledoval a vrazil mu pěstí. 

„Děláš si prdel?! Vysereš se na mě, obrátíš celou mojí partu proti mně a teď uděláš tohle? Jsi ty kurva normální?!" zakřičel na něj Seung a opět mu vrazil ránu. Jungkook tentokrát tiše vzlykl a zakousl se do ruky, aby už nic ze svých úst nevydal. Seung se na něj podíval a naštvaně zaťal pěst. Strčil do Changa, který neřekl ani slovo a došel k Jungkookovi, kterého podepřel a odvedl ho z místnosti.

Jungkook za celou dobu nic neřekl, ale Seung ano. Ptal se ho několikrát, pokud je v pořádku a potřebuje něco, ale Jungkook se cítil, jako by byl pod vodou. 

----

Well... tato kapitolka mi šla napsat bez zadrhnutí :') 

Za posledních pár dní jsem se zadrhávala často a to alespoň jednou za kapitolku, ale tentokrát to bylo v pořádku >< 

Přeji všem dobrou noc a nádherné zítřejší ráno! <3