Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

55. Kapitola

„Co se stalo?" zajímal se Jin, když ho zavolali do školy, že se něco stalo s Jungkookem. Taehyung jen zakroutil hlavou a podíval se na Jungkooka, který usnul na židlích s hlavou položenou na jeho stehnech. 

„Na konci hodiny měl noční můru," zašeptal a opatrně Jungkookovi odhrnul vlasy z čela, „nemohl poslední dny pořádně spát, takže usínal na hodinách."

Jin si povzdechl a přisedl si k nim. Podíval se na spícího Jungkooka a všiml si opuchlých očí a zaschlých cestiček od slz. 

„Já vím, že jsi ho chtěl jenom chránit, ale na té párty se nic nestalo. Jungkook se malinko opil, ale nebylo to strašné... nezlob se na něj, případně už na mě. To já jsem ho tam vzal," zamumlal Taehyung a smutně se pousmál na osobu, která mu ležela na stehnech, „ale přísahám, že bych mu nikdy neublížil. A ani bych ho nenechal samotného."

„Já vím," vydechl Jin s mírným úsměvem, „věřím ti jen... jak přišel trošku ožralej, tak mi prokázal víc neúcty než normálně. Ráno na mě byl ještě hnusnej, tak jsem mu to dal sežrat... ale kdybych věděl, co se stane, tak bych se na to vykašlal a dál bych si ho rozmazloval. Jsem ale rád, že jsi ho měl na očích."

„Však já ho bral i na záchod," zasmál se Taehyung a zakryl si ústa, aby znovu nepromluvil tak nahlas, a případně nevzbudil Jungkooka. Jin se tiše zasmál a zakroutil hlavou. Pokývl na Jungkooka, kterého vzali do náruče, odnesli ho do auta a odvezli domů.

Jungkooka probudil někdo, kdo s ním třásl a oslovoval ho. Zamračil se, odstrčil ruku a skryl si obličej do dlaní. Jeho ouška se ihned sklopila a on si hluboce zívl.

„Taehyungu, nech mě prosím ještě spát," vzdychl unaveně, aniž by se podíval, kdo to vůbec je. Dotyčný se zasmál a rozhodně to nebyl Taehyungův roztomilý smích, ale naprosté mytí oken. 

Jeho ouška se vzpřímila a on vykulil oči. Jin tam seděl a usmíval se.

„Hy-hyung," zašeptal překvapeně a posadil se. Jin přikývl a podal mu sklenici vody s jakýmsi práškem. 

„Prý jsi hodně plakal, tak tě možná bolí hlava," zamrmlal starostlivě a Jungkook si to převzal. Tiše poděkoval a vzal si prášek proti bolesti. Starší si dlouze povzdechl a tiše se uchechtl, než promluvil. „Víš, opravdu se omlouvám... nechtěl jsem, aby se ti stalo něco špatného a ani, abys měl noční můry. Moc mě mrzí, že to dopadlo takhle, a chci, abys věděl, že tě mám rád."

Jungkook se na něj podíval a ouška opatrně sklopil. Jeho oči se opět zaplnily slzami a on se pousmál. Nebyl to ale šťastný úsměv.

„O-obejmeš mě?" vzlykl Jungkook a Jin si k němu ihned přilehl. Přitiskl si ho k sobě, hladil ho po zádech a do oušek mu šeptal uklidňující slova, která ale mladší vůbec neposlouchal. 

Myslel na to, co mu Jin ve snu řekl, co se vůbec v tom snu stalo a proč se bál, když se ho Taehyung snažil uklidnit. Byl zmatený, ale tentokrát to nebylo v absolutně dobrém smyslu. Jeho mysl byla zahalena těmi nejhoršími částmi z jeho dne a to ho donutilo, být v takovém stavu, v jakém byl...

Naštěstí Jin ho dokázal uklidnit. Ne rychle, ale dokázal, což bylo hlavní. 

„Taehyung mi řekl, co se ti zdálo," začal Jin tichým hlasem, přičemž ho ještě hladil ve vlasech mezi ouškama. Mladší si tiše povzdechl a roztřeseně se nadechl. „Nikdy bych ti neřekl, že jsi slabý. Jsi silný a hodně. Však jsi unesl pět tašek najednou a já umírám už při jedné!"

Jungkook se tiše zasmál a objal Jina více pevněji. 

„Umíráš, i když nemáš ani jednu tašku, protože ti je vezme Namjoon a ty se každou chvílí bojíš, že se roztrhnou," opravil ho a oba dva se opět tiše zasmáli. Jin ho pohladil po zádech a spokojeně vydechl.

„Chybí mi to, jak jsi byl malý a bál ses spát v pokoji tak moc, že jsi prostě vlezl mezi mě a Namjoona. Byl jsi tak malý, vyděšený a slabý," zamumlal Jin a odtáhl se. Navázal s Jungkookem oční kontakt, přičemž ho chytil za nos a zašklebil se. „Ale teď jsi přesný opak. Jsi velký, silný a nebojácný králíček. Vím, že se bojíš, ale nemusíš se bát. Musíš se konečně postavit pyšně za to, jaký jsi. Vím, že to pro tebe není jednoduché, ale nemůžeš se pořád bát."

Jungkook chtěl něco říct, ale Jin potom nahodil svůj výraz, kdy chce zrovna dát jednu ze svých 'blbých' poznámek.

„Je to jako sex. Bál ses před ním, ale potom jsi zjistil, že je to fajn," podotkl a pokrčil rameny, „nevím, jak moc dobrý je Taehyung, ale podle tvých vzdechů a-"

„Dobrý, hyung! Chápu tě," přerušil ho Jungkook s mírným úsměvem na tváři. Praštil Jina do ramene a zalehl ho, čímž donutil Jina vydechnout z plic všechen vzduch. 

„A-ah, slez ze mě, ty přerostlý mimino!" zakřičel Jin a Jungkook se ušklíbl. Více se na Jina natiskl, což bylo příčinou jeho dlouhého naštvaného vzdechu. „Nemůžu dý-chat."

„Jak vidím, tak jste se usmířili," zasmál se Namjoon ve dveřích a Jungkook z Jina ihned slezl. 

Co se stalo potom, všechny hodně zabolelo...

----

Ačkoli jsem málem třicetkrát usnula při psaní, tak jsem to dopsala. Jeez, já jsem strašná... taky bych mohla psát někdy odpoledne :'') No nic... ((:

Pokud vás už otravuji s tím, jak vám přeji dobrou noc a dobré ráno, tak to ihned napište! ><

Ale teď máte smůlu ;) ;) ;) ;) (; (; (; 

Protože vám přeji dobrou noc, sladké sny, a doufám, že se nádherně vyspinkáte! <3 

Zároveň vám přeji krásné slunné ráno ^^ 

Purple ya <3