Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

60. Kapitola

„Jungkookie," oslovil ho dlouhán a opatrně ho objal. Oslovený se uculil a odtáhl. 

„Proč jsi odešel. V tom vzkazu nebylo vůbec nic... pouze to, že přespíš u Yoongiho," povzdechl si a sklopil ouška. Jin si povzdechl a pokývl do kavárny.

„Půjdeme si sednout?" zeptal se a všichni přikývli. 

Společně si tedy sedli do kavárny k velkému stolu a Jin se zhluboka nadechl.

„Já a Namjoon jsme se pohádali," začal tiše, přičemž si nervózně mnul prsteníček, na kterém měl zvykem prsten. Zavřel oči na pár vteřin, než si skousl ret a promluvil. „Viděl jsem pár fotek a co já vím čeho, ale vím jen to, že se Namjoon setkal s tou kolegyní, kvůli které jsme se jednou hodně pohádali. Určitě si to pamatuješ..."

„Pamatuju," povzdechl si Jungkook a sklopil ouška, když si vzpomněl na jeden z nejhorších dnů v jeho životě. „V ten den jste se hádali, kdo si mě vezme a chtěli jste, abych si vybral..."

Taehyung si povzdechl a chytil ho za ruku. Pousmál se na něj, když viděl, že posmutněl. 

„Tentokrát to tak nebude. Omlouvám se, ale nechal jsem se unést. Ta kolegyně mi dnes psala email, že to bylo nedorozumění a promluvila si se mnou osobně, takže se dnes chci omluvit Namjoonovi," řekl Jin rozhodně a Jungkook přikývl.

„Chceš s něčím pomoct?"

„Možná jen... mohl bys přespat u Taehyunga? Prosím..." poprosil Jin a Jungkook ihned zakroutil hlavou.

„Ne, ne, ne... rozhodně ne-"

„Proč ne?" vyhrkl Taehyung. Jungkook se na něj podíval a pootevřel ústa.

„Tvůj otec mě nenávidí a mám pocit, že mě vidí jako objekt..."

„On... změnil se. Moje matka se s ním málem rozvedla a od té doby je jako vyměněný. K tomu moje máma by tě ráda konečně poznala," usmál se starší a stiskl mladšího ruku. Jungkook si jen povzdechl a skousl ret. Nakonec stejně jen mírně kývl hlavou a pousmál se na Jina.

„Dobře... tak tedy přespím tam."

Po celém dni stráveném v kavárně, parku a festivalu, na kterém se chlapci vyřádili nejvíce, se Jungkook s Taehyungem rozešli k němu domů, kde vzali jeho věci a poté se ještě prošli k jezeru. 

„Opravdu nemám něco koupit? V-ve filmech často přinášejí květiny nebo-"

„Moje máma je alergická na květiny a nemá ráda čokoládu, protože si myslí, jak je tlustá. Buď v klidu," zasmál se Taehyung, když Jungkook už několik minut vkuse stresoval nad tím, jaké to asi bude. „A pojď... projedeme se a rovnou zajedeme domů. Máma vařila, takže bude rodinná večeře."

„Opravdu to je-"

„Opravdu, opravdu, opravdu," přerušil ho a vtiskl mu na rty polibek. Poté mu chytil ruku a začal ho tahat k motorce, na které dojeli až ke staršímu domů.

Jeho rodina na tom byla více než dobře. Rodinný domek s dvěma party, velkou a nádhernou zahradou a menší terasou, na které už šlo vidět pár houpacích křesel. 

Jungkook se zhluboka nadechl, když Taehyung odemkl dveře a vstoupil s ním za zády dovnitř.

Dům zvenčí vypadal opravdu krásně, ale uvnitř to bylo ještě hezčí. Bílé zdi, na kterých viselo několik zarámovaných obrazů jejich rodiny. Pár věšáků, botník a tuna bot, jak dámských, tak i pánských. Po jeho pravici šlo ihned vidět do prostorného obývacího pokoje, kde byl luxusní gauč, skleněný stůl, velká televize a různé dekorace v podobě dalších fotek, obrazů anebo dokonce i umělých květin. 

„Jsem doma!" křikl Taehyung a zul si boty. Jungkook ho ihned následoval a hlavně se mu držel za zády. Nedokázal se uklidnit, jeho srdce mu málem explodovalo, dlaně se mu potily a on sám se lehce třásl.

„Taehyungie, konečně. Volala jsem ti, to máš zase vypnuté upozornění? K čemu ten mobil máš," povzdechla si žena, která k nim ihned přišla pravděpodobně z kuchyně. 

Měla krásně rovné černé vlasy, mírný makeup a nádherný úsměv, podobající se tomu Taehyungovýmu.

„Oh, ty budeš Jungkook, je to tak?" usmála se, když uviděla Jungkooka, jak se vyděšeně krčí za Taehyungem. Natáhla k němu ruku a trpělivě počkala, než se Jungkook odváží ji přijmout. Mělce vydechl a přikývl. Jeho ouška se opatrně sklopila, nos zatřásl a jeho ruka si už potřásla. 

„A-ano..." zamrmlal a sklopil oči k nohám, ačkoli věděl, že je to neslušné. Byl strachy bez sebe a doufal, že to Taehyungova matka pochopí.

„Nemusíš se bát. Říkej mi prosím Yohae a rozhodně mi tykej. Nechci, aby ses tu cítil nějak nepříjemně, takže cokoliv můžeš říct," řekla příjemně a pokývla do kuchyně. „Udělala jsem domácí džus, takže si myslím, že si dáte. Počkáme mezitím na-"

Dveře se otevřely a do domu vstoupil Taehyungův otec. 

----

To už je 60. kapitola? Nechápu, jak rychle to letí... 

Když se tak koukám zpět, nechápu, jak třeba Actor může mít přes 220k přečtení, Mr. Teacher 166k a Military Boy 156k. 

Pamatuju si, kdy jsem byla opravdu ráda za pár stovek, potom to bylo pár tisíc a teď furt nechápu, kde se ta čísla berou...

...kde se ta podpora bere... ><

Opravdu moc vám děkuji... za vaší aktivitu v komentářích (překonaly jsme rekord komentářů u mých povídek), za vaší aktivitu u votes a čtení celkově ^^ Dělá mě to šťastnou... ^^

Purple yaaaa! <3

a teď otázka na život a na smrt...

Kdybyste si měli vybrat jednu z těchto příchutí zmrzliny... jaká by to byla?

Čokoláda / Vanilka

PS: Kdyby náhodou někdy nevyšla kapitolka, moc se omlouvám, ale občas nemám vůbec chuť a na poslední chvíli se mi rozjedou prsty a já něco napíšu ><(plus mám teď něco s rukou [jak je dlaň, tak ta část na opačné straně xd] a jaksi mi to při každém pohybu křupe a jak to cítím, tak to je, jako kdyby se mi hýbala kost c::)