Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

53. Kapitola

Jungkook nechtěl čekat ani pouhé tři minuty na zastávce, aby odjel autobusem domů. Chtěl být prostě co nejdále od školy a všech těch lidí, kteří ho stresují. Slzy mu stále smáčely obličej, ruce se mu třásly a ouška měl sklopená, co nejvíce to šlo. 

Doběhl domů konečně po nějakých pár minutách a roztřesenou rukou odemkl. Dveře opatrně zavřel, aby si ho nevšiml Jin, který má týden volna. Zul si rychle boty, setřel si slzy a rozešel se do pokoje.

„Jungkooku, musíme si promluvit," řekl vážně Jin a rozvázal si zástěru, kterou poté položil na stůl. Jungkook strnul na místě a roztřeseně se nadechl.

„Te-teď ne," vydechl a chtěl se rozeběhnout do schodů, ale Jin vyšel z koupelny a zastavil ho.

„Já jsem řekl, že si prostě musíme promluvit. Žádný teď ne, do kuchyně si sednout," rozkázal mu a ukázal do kuchyně. Jungkook se mu poprvé za celý den podíval do očí a tiše vzlykl.

„Prosím, te-teď ne," zašeptal zlomeně a rozeběhl se po schodech. Jin natáhl ruku, ale nestihl ho ani popadnout, a už byl v pokoji. 

V pokoji se Jungkook opřel zády o dveře, prohrábl si vlasy, za které se poté hned zatahal. Tiše vzlykl, když si vzpomněl na poslední hodinu ve škole a zatahal se za vlasy ještě více. Jeho obličej byl opět smočený slzami a mysl zahalena tím, co mu udělal Chang.

„Otevři mi, Jungkookie," zašeptal Jin. Opatrně sáhl na kliku a zatlačil, ale zjistil, že se nejspíš stihl zamknout. „Jungkookie, co se stalo."

Jungkook tiše zakňučel a schoulil se do klubíčka, přičemž se pohyboval dozadu a dopředu ve snaze se uklidnit. Ale nešlo to. Stále myslel na to, co se stalo, co se ještě může stát a jak to podělal s Taehyungem. 

A na tohle všechno myslel několik dalších minut...

Jungkook se rozhodl vyjít z pokoje. Cítil se opravdu strašně, ale nechtěl být sám. Potřeboval objetí od někoho, kdo věděl, že mu nikdy neublíží. 

Sešel schody, došel do kuchyně a ve dveřích se zastavil, když viděl, jak Jin vystresovaně poklepává nohou a u toho pije zelený čaj. Ihned zvedl pohled od mobilu a podíval se na Jungkooka, který vypadal opravdu... strašně. Rozcuchané vlasy od věčného tahání, rudé opuchlé oči, pokousané rty a krk, kde měl jasný obtisk ruky. 

„J-já... mo-moc se ti omlou-omlouvám," zavzlykal Jungkook. Natáhl ruce před sebe, Jin všechno položil a rychlými kroky k němu došel. Přitáhl si ho do objetí, ve kterém ho pořádně stiskl a oddechl si, když Jungkook mu stisk vrátil. „Mo-moc se omlouvám, ne-nechtěl jsem tě-tě naštvat."

„To nic, Jungkookie... jen jsem o tebe měl strach, zlatíčko," políbil ho do vlasů a zavřel oči. Tak moc ho bolelo Jungkooka vidět v tomhle stavu. Nejraději by si ho hýčkal celý dny a noci, protože Jungkooka miloval více než cokoliv na světě. Samozřejmě, když jsme nebrali v potaz Namjoona. 

Jungkook se pomalu uklidnil v Jinově náruči. Zhluboka se nadechl a odtáhl. Sedl si na židli a tiše si povzdechl.

„Co se stalo?" zeptal se opatrně Jin, který si sedl vedle Jungkooka. Ten si skousl ret a začal si hrát s prsty.

„J-já nevím, ja-jak to mám říct," začal Jungkook vystrašeně. Jin ho chytil za ruce, aby ho uklidnil a podíval se mu do očí. Poslal jeden povzbudivý úsměv a kývnutí hlavou. „Ve škole... já uh- no..."

Odmlčel se, když uslyšel zvonek, který se rozezněl po celém domě. Jin ho zastavil a rozešel se ke dveřím, kde chtěl říct, že nemá čas, ale Taehyung ho svou přítomností překvapil.

„Taehyungu, co ty tady," vydechl překvapeně Jin a Jungkook se vyděsil. Přišel do obýváku tak, aby ho viděl Jin, ale Taehyung ne. Zakroutil hlavou a udělal prosebný pohled, jelikož poslední, co teď chtěl, bylo řešit to s Taehyungem. 

„Je tu Jungkook? Musím ho vidět," vyhrkl Taehyung. Jin uviděl Jungkooka a povzdechl si.

„Jsme teď pohádaní, takže přišel domů a usnul v pokoji. Nechci ho budit, můžeš přijít zítra?" zalhal a Taehyung zakroutil hlavou. 

„Je to důležité... ve škole se mu stalo něco strašnýho a já... potřebuju ho prostě vidět," stál si za svým a Jin se zamračil. Očkem se podíval na Jungkooka, který na to nijak nereagoval. Pozdvihl obočí a odkašlal si.

„Co se stalo?"

„J-já ani přesně nevím... šel jsem z hodiny na oběd, ale viděl jsem Jungkooka. Byl strašně vyděšený a potom mi jeden spolužák řekl, že," odmlčel se. Nevěděl, jak to má říct... 

„Že?"

Taehyung viditelně polkl a zaťal pěst, když si vzpomněl, jak mu to Seung řekl.

„...že ho někdo znásilnil."

----

Omlouvám se, pokud je kapitolka trošku mimo. Častokrát jsem se zastavovala kvůli jistým věcem při psaní...><

Přeji všem dobrou noc a sladké sny... 

Já budu ráda, když mě dnes nechají všechna ta strašidla spát a nebudou mi přivádět noční můry, protože to je to poslední, co mi chybí, aby se mi dokur- den :')

No nic, pokud máte něco krásného, co byste mi chtěli napsat anebo se na něco zeptat, tak můžete uwu, ráda si něco přečtu (případně odpovím) <3 Alespoň si zlepším ráno... snad.