Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

33. Kapitola

„Však se na ně podívej, jak jsou sladcí," zašeptal Jin s úsměvem na tváři. Namjoon se zasmál a přikývl.

„Teď pojď, než se vzbudí a uvidí, že-"

„Co to-" vyjekl Jungkook, když ve dveřích uviděl Jina a Namjoona, kteří je pozorovali, jak se objímají ze spaní. „Hyung!"

Jungkook po něm hodil polštář, sklopil ouška a schoval se pod deku. Zahrabal si obličej do Taehyungova břicha a objal mu stehno, načež Taehyung zareagoval překvapeně. 

„J-jungkookie, kam to saháš?!" vyjekl překvapeně a Jin se ušklíbl.

„Oh, Jungkookie... řádíš už takhle brzy? Pojď Namjoonie, já říkal, že už máme jít, než nás uvidí," zasmál se Jin a popohnal Namjoona, „jen ať řádí."

Když se ozval zvuk zavírání dveří, tak Jungkook opatrně vystrčil ouška a pomalu i celou hlavu.

„Už tu nejsou?" zeptal se tiše a Taehyung se zasmál. Zakroutil hlavou a pohladil Jungkooka po červeném líčku.

„Nejsou a příště se nemusíš takhle schovávat," pravil pobaveně. Jungkook zčervenal ještě víc a skousl si ret. Taehyung se opatrně nahnul a jemně ho políbil na rty. Jungkook se do polibku usmál a omotal ruce kolem jeho krku. Taehyung ho k sobě přitiskl a objal ho kolem pasu.

„Chlapci, co chcete ke sní-" Jin se zarazil a ušklíbl se. „No panečku. Nenechte se rušit!" 

Jin rychle zalezl, zabouchl dveře a Jungkook nastražil ouška. Zahanbeně sklopil hlavu k dece a zarazil se, když slyšel, jak Jin křičí.

„NAMJOONE, NAŠE DÍTĚ POTŘEBUJE PROSTOR, POJĎ SE PROJÍT, AŤ JE NERUŠÍME!"

Jungkook vyletěl z postele a přiběhl ke dveřím, které prudce otevřel.

„Nikam! Já nepotřebuju žádný prostor!" zakřičel přes celý dům. Taehyung za ním přišel s úsměvem na tváři a objal ho zezadu. Jemně ho políbil na ouško, které Jungkook poté sklopil a mírně s ním zatřepal. 

„Jungkookie, myslel to dobře," zasmál se tiše a Jungkook se zamračil.

„Přehání. Pořád," vzdychl Jungkook podrážděně. Taehyung si ho otočil čelem k sobě a políbil ho na tvář.

„Je to roztomilé."

„Vy jste roztomilí," řekl Namjoon, který akorát odcházel ze své pracovny, která je vedle Jungkookova pokoje. 

Jungkook si opřel čelo o Taehyungovo rameno, sklopil ouška a objal Taehyunga. Taehyung se usmál, políbil ho do vlasů a objal nazpět. Namjoon se nad tím jen pousmál a uchechtl. 

„Dole je snídaně, tak přijďte," oznámil Jin a Jungkook se odtáhl od Taehyunga. Se sklopenýma ouškama přišel do kuchyně, kde si s Taehyungem sedl ke stolu a začal snídat. „Takže... jste spolu?"

Jungkook si skousl ret a pokrčil rameny. Taehyung ho chytil za ruku a přikývl.

„Jine, přísahám, že mu neublížím," přísahal Taehyung vážným hlasem. Jin přikývl a namířil na něj nůž. 

„To bych ti radil," usmál se na něj nevinně a podíval se na Jungkooka. Ten se vyhnul očnímu kontaktu a zadíval se do nějakého místa na stole. „Jungkookie, promiň mi za ty reakce. Jen jsem šťastný, že jsi šťastný."

Jungkook zvedl pohled a Jin se na něj usmál. Přikývl a oddechl si.

„Já vím," zašeptal a uculil se. 

Taehyungovi začal zvonit mobil a tak s tichou omluvou odešel do vedlejší místnosti. Šla slyšet jen krátká slova, která nedávala smysl.

„Prostě nechci!" zakřičel Taehyung do mobilu a hovor ukončil. Zhluboka se nadechl a prohrábl si naštvaně vlasy. Jungkook se zamračil a rozešel se k Taehyungovi, kterého chytil za ruku.

„Co se děje?" zeptal se a Taehyung zakroutil hlavou.

„Rodiče... chtějí, abych jel na šest týdnů do Japonska," odpověděl mu podrážděně. Stáhl ruku k sobě a začal něco ťukat do mobilu. Jungkook ho jen v tichosti pozoroval.

„A budeš muset?" 

„Nechci nikam. Chci tu být s tebou, užívat si s tebou a mít tě na očích," povzdechl si Taehyung. Jungkook se pousmál a chytil ho za ruku.

„To já taky... ale nechci, abys měl problémy s rodiči."

„Smůla, nikam nejedu," rozhodl se Taehyung a vypnul si mobil, „takhle si alespoň nezkazím příštích pár hodin s tebou."

„Pár hodin se mnou?" zeptal se Jungkook s úsměvem a Taehyung ho chytil za boky. Spojil si s ním čelo a mírně přikývl.

„Strávil bych s tebou celou věčnost a stejně bys mi nešel na nervy," zašeptal tiše. Jungkook se uchechtl a zakroutil hlavou.

„Věř mi... nevíš toho ještě hodně, co se týče... věcí okolo potřeb. Jelikož jsem hybrid, tak to mám trošku... jinak," zamumlal vyhýbavě a Taehyung přikývl.

„Tak mě pouč. Stejně bych o tom měl vědět, ne?" 

----

Už jsem myslela, že nenapíšu žádnou kapitolu, protože u mě spí kamarádka, ale naštěstí jsem stihla napsat kapitolu rychle, tak snad není nijak špatná ^^

Dobrou noc! <3