Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

46. Kapitola

Jungkook ho chytil za ruku a zastavil ho v oblékání se. Tričko mu odhodil a frustrovaně si povzdechl.

„Co se děje? J-já... prosím, potřebuju tě. Ř-řekls, že-"

„Já vím, ale- uh... bojím se, že ti ublížím, anebo že nebudu dostatečně dobrý," vydechl Taehyung a Jungkook zakroutil hlavou. Políbil ho na rty a propletl si s ním ruce. 

„U-ublížíš mi jen, pokud teď přestaneš. T-tae, bolí mě to a j-já potřebuju tebe. Jen tebe..." zamumlal Jungkook potřebně a Taehyung si skousl ret. Stiskl mu ruku a povzdechl si. 

Opatrně ho políbil a zhluboka se nadechl, než se opět nad něj naklonil. Podíval se mu do očí a skousl si ret. „Kdykoliv mě zastav."

„Nezastavím," zamrmlal Jungkook a skousl si ret. Taehyung se zhluboka nadechl a přikývl. Naslinil si prsty a políbil Jungkooka na rty. Dlaní mu vklouzl na podbřišek, kde ho opatrně polechtal a poté mu sjel níž. Ve dlani mírně stiskl jeho přirození a začal pohybovat zápěstím opravdu pomalým tempem.

„A-ahh," vzdychl Jungkook ihned a kousl Taehyunga do spodního rtu. „Pro-promiň."

Taehyung zašeptal tiché: „To nic."

Začal mu opět pokládat polibky na krk, přičemž cítil, jak mu Jungkook sám dýchá na kůži na krku. Taehyunga to donutilo prudce vydechnout a do Jungkooka opatrně strčit jeden prst, což skoro až nešlo. 

Jen jedna věc, která byla překvapující. Jungkook byl vlhký a to jako doopravdy, což byla jediná výhoda, jelikož byl opravdu hodně stažený. Taehyung si užíval tichých vzdechů, které slyšel přímo u svého ucha, jelikož Jungkookova hlava byla opřená o Taehyungovo rameno. Taehyung zrychlil pohyby zápěstím, když přidal další prst a začal prohmatávat Jungkookův vnitřek za cílem mu přivodit více slasti.

Tlačil na každičký milimetr, přirážel hluboko a když ucítil, jak se Jungkook prohnul v zádech a kousl ho do ramene, tak moc dobře věděl, že ten bod našel.

Čeho si ale všiml o pár vteřin později, bylo to, že se Jungkook udělal. Rozhodně ho neodsuzoval, jelikož věděl, že je rozhodně citlivější než obvykle.

„Jsi nádherný," vydechl Taehyung a odtáhl se od Jungkooka. Políbil ho na rty a přirazil do něj tři prsty, čímž ho donutil se prudce stáhnout a vzdychnout. Jungkook se rozhodně nehlídal. Kdykoliv měl potřebu vzdychnout, tak prostě vzdychl a bylo mu jedno, pokud je hlasitý. 

Taehyung si skousl ret, prsty vytáhl a chytil ho za ruku. Propletl si s ním prsty, vměstnal se mezi jeho nohy a políbil ho na rty. Jungkook mu ruce pustil a sám Taehyungovi stáhl spodní prádlo.

„Miluju tě," zašeptal Jungkook, než si ho přitáhl do dalšího polibku. Taehyung se pousmál a propletl si s Jungkookem opět prsty na jedné ruce. Tou druhou se nasměroval k jeho otvoru a chytil mu i druhou ruku. Obě zatlačil do matrace a s hrubým polibkem do něj opatrně přirazil. Jungkook mu ruce pevně chytil, zaklonil hlavu a hlasitě zavzdychal. Taehyung ho políbil na krk a vytvořil mu tam další malé značky. 

Jungkook mu ruce pustil a objal ho kolem zad. Natiskl se na jeho tělo, mezitímco zpracovával všechnu tu bolest, ale i slast, která se mu dostavila. 

Normálně by na slast došlo až později, ale tohle bylo to, co Jungkookovo tělo potřebovalo. To, co Jungkook potřeboval... 

„Uhh... kurva," vzdychl Taehyung hluboce, jelikož nedokázal pobrat to, jak se Jungkook stahoval. Byl stažený a tak strašně moc...

Taehyung opatrně začal pohybovat boky a u toho stále líbat Jungkooka na krku. Snažil se ho odreagovat, takže mu jednu ruku pustil a opět uchopil jeho přirození. Snažil se přírazy zkoordinovat s pohyby zápěstím, což se mu povedlo a Jungkookovi to tak přinášelo více slasti.

„A-ah, T-taehyungu," vzdychl Jungkook, když cítil, jak se přírazy zrychlují. Taehyung po uslyšení Jungkookova potěšeného vzdechu zrychlil a ztvrdil přírazy, takže se do mladšího těla dostal ještě hlouběji. 

Taehyung ho začal líbat na ústa a nepřestávat přirážet v pravidelném tempu. Jeho prsty na jedné ruce byly stále propletené s těmi Jungkookovými, což dodalo oběma pocitu milování. 

Taehyung byl obyčejný středoškolák a tohle bylo podruhé, co měl vůbec sex, takže nebylo moc zvláštní, když pocítil po pár minutách svůj vrchol. 

Jungkook potěšeně zavzdychal, když uslyšel, jak mu Taehyung začal pravidelně vzdychat do polibku. Třel se o Jungkookovu prostatu, přirážel hluboko do mladšího těla a po pár vteřinách se jeho přírazy zpomalily. Udělal pár jemnějších přírazů, ze kterých se oba dva udělali. 

Taehyung se ihned stáhl, rukou, kterou měl volnou a čistou, tak položil Jungkookovi na tvář a podíval se mu do očí. Uviděl tam něhu, lásku a štěstí. Oddechl si, když neviděl žádné slzy a ani zklamaný pohled.

„Miluju tě," zašeptal Taehyung a políbil Jungkooka na rudá líčka. Poté jejich rty opatrně spojil a pohladil ho po tváři. „Doufám, že to bylo v pořádku."

„Ano..." zašeptal Jungkook a jen, co se Taehyung převalil na záda a lehl si vedle Jungkooka, tak se k němu Jungkook na tiskl. „Taky tě miluju... děkuju."

„Nemáš za co děkovat, Jungkookie," řekl Taehyung s úsměvem. Objal Jungkooka a dlouze si zívl. Jungkook zatřásl ouškama a sladce se usmál, když cítil, jak mu Taehyung jemně přejíždí po zádech.

Jungkook byl tentokrát nejen vyčerpaný, ale měl ukojený potřeby... alespoň pro tentokrát.

----

Moc se omlouvám, že je má aktivita nejspíš nedostatečná... snažím se, opravdu se snažím... 

Já vím, že teď většina z vás bude říkat, že je dostatečná, anebo že to nevadí, ale pokud někdo z vás sleduje (což určitě ano, když někdo psal) ig stránku s přiznáními, někdo se přiznal, že mu má aktivita nestačí. 

Omlouvám se, snažím se vydávat, co to jen jde, ale teď je toho opravdu hodně. Abych se přiznala, snažím se mít dostatečný spánek, ale ani to mi už nejde. Když přijde na odpoledne, dělám věci do školy, občas přijde sestra a s ní dělám pár hodin úkoly, protože je naprosto blbá. A k večeru... ať už jsem jakkoliv unavená, prostě musím napsat kapitolu před tím, než jdu spát (většinou se převaluji v posteli, kdovíkdy usnu, pokud občas usnu vůbec...)
A nechci, aby to vyznělo jako výmluva, ale opravdu teď nejde jen sedět u toho počítače jako dřív, že budu psát kapitoly každých pár minut...

Popravdě už nemám ani tu energii na pouhé sezení u pc... a potom psát kapitoly naprosto mrtvá mi taky nejde.

Hned co jsem si ten příspěvek přečetla, tak jsem začala psát tuto kapitolu a psala jsem jí několik hodin, protože jsem se do toho přinutila... 

Proto se prostě omlouvám, že je pouze jedna kapitolka za den (dnes tedy 2 + ještě kolem té půlnoci jako vždy...), budu se samozřejmě snažit psát více, ale není to slib... 

Chtěla jsem jít odpoledne spát, ale znám se, že kdybych šla spát, tak večer bych prostě nedokázala vstát, abych napsala kapitolu :') 

No nic... toť vše. Doufám, že je to nějak k pochopení c: