Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

15. Kapitola

„Jungkooku, musíš nakoupit," povzdechl si Jin a Jungkook se zamračil.

„Však jsi byl, to sis nevšiml, že ti něco chybí?" vzdychl podrážděně a Jin pokrčil rameny.

„Asi jsem se nedíval pořádně. A jídlo nebude bez zeleniny, takže... šup," vyháněl ho. Jungkook si povzdechl a vzal si od Jina peníze.

„Vezmi jen nějakou zeleninu. Jak mraženou, tak i normální. Nespěchej," vyhrkl Jin, když tlačil Jungkooka ven. 

„Není ti nic?" zeptal se Jungkook opatrně a Jin zakroutil hlavou. Tiše se uchechtl a opřel se o dveře.

„Ne, proč?"

„Chováš se divně," zamračil se mladší a Jin se zasmál.

„Vtipálku," vydechl a pokývl hlavou, „běž."

Jungkook se zarazil, když mu Jin zabouchl před očima. Překvapeně vydechl a vyšel ven.

Naštěstí měl obchod vcelku blízko, takže ani ne desetiminutová cesta pro něj byla nic. Rád se procházel, když měl kapuci a sklopená ouška. Nešlo nic totiž vidět a tak se nemusel cítit až tak... ohrožený.

„Zelenina... zelenina," mumlal si pro sebe, když se díval na boxy plných zeleniny. Někdo vedle mu podal pytlík s třemi mrkvemi a upřímným úsměvem.

„Mrkve pro králíčka," usmál se Taehyung a Jungkook se malinko polekal. 

„C-co ty tady děláš?" vyhrkl Jungkook a Taehyung se zamračil.

„No, mám pocit, že se teď flákám na pláži a u toho píšu úkoly," zavtipoval Taehyung a zakroutil hlavou. „Nakupuju. Co jiného se dá v obchodě dělat."

„Krást?" zamumlal Jungkook a opatrně se přesunul k rajčatům. Taehyung se usmál a šel vedle něj.

„Vypadám jako někdo, kdo by chtěl krást?" zeptal se Taehyung s rukou na hrudi a ublíženým pohledem. „To zabolelo."

„N-ne, takhle jsem to nemyslel," zašeptal Jungkook vyděšeně a Taehyung se zasmál.

„Samozřejmě. V pohodě."

„Takže... chceš s něčím pomoct? Umím držet hodně věcí, takže můžu být tvůj osobní košík a nebo ti pomůžu dosáhnout na některé věci, jelikož jsi drobounký," zasmál se Taehyung a Jungkook se zamračil.

„Nepotřebuju pomoct," zamumlal a podíval se na mobil. Přišla mu zpráva s pár dalšími věcmi, které má koupit. Byla tam káva, kterou Jungkook nikdy nechtěl kupovat. Byla totiž úplně na nejvyšší poličce, kam Jungkook samozřejmě nedosáhl a musel tak poprosit někoho.

„Nevadí, i tak tu budu. Líbí se mi tvá společnost," řekl Taehyung s úsměvem a Jungkook zčervenal. Rozešel se - i s Taehyungem po boku - k regálu s kávami. S tichým povzdechem se podíval na poličku a zamračil se.

Tiše si kýchl a malinko se mu zamotala hlava. Taehyung si toho všiml a když Jungkook málem spadl na zem, tak ho chytil.

„Jsi v pořádku?" zeptal se ho starostlivě, když Jungkook nevypadal zrovna nejlépe.

„Jo, jen se mi zamotala hlava," zašeptal a podíval se ještě jednou na kávu. Zhluboka se nadechl, jednou nohou si stoupl na první poličku a co nejvíce se natáhl. 

Taehyung se vedle něj zasmál, chytil Jungkooka kolem pasu, aby nespadl a sám si stoupl na špičky, aby mu pomohl vzít tu kávu, kterou Jungkook chce. Opatrně mu pomohl i dolů a poté zachrastil se sklenicí plné kávy.