Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

2. Kapitola

Jungkook se ráno probudil sám a to brzo. Má to takhle pokaždé, když se něčeho až moc bojí nebo se zase naopak těší.

Vylezl z postele, došel do koupelny, kde se osprchoval a nakonec si vyčistil zuby. 

„Jungkookie, vstávat!" zakřičel Jin ve dveřích. Ihned se zamračil, když viděl, jak si Jungkook suší ouška a vlasy. „Vstal si sám?"

„Ano, hyung. Co je ke snídani?" zeptal se Jungkook s mírným úsměvem a Jin k němu přišel. Vzal si do ruky hřeben a začal mu jemně rozčesávat ouška.

„Palačinky jsem udělal. Namjoon je tam už žere, takže být tebou, šel bych tam co nejdřív," zasmál se Jin a Jungkook přikývl. Jin mu nakonec ještě foukl do ouška a to Jungkooka donutilo s ním zatřást. 

„Hyung," povzdechl si Jungkook a ještě jednou s ouškama zatřásl. Jin se jen zasmál a rozešel se ke dveřím.

„Čekáme tě u stolu!"

Jungkook přikývl, vzal si na sebe jiné tričko a kalhoty, které mu nebyly vůbec příjemné. Byly totiž bez dírky na ocásek, což ho donutilo ho mít pod tou nepříjemnou látkou. Do ruky si vzal větší klobouček, taky bez prostoru, kudy prostrčit ouška a povzdechl si.

„Alespoň mě neodsoudí hned první den," zašeptal si pro sebe, vzal si do ruky propisku, mobil a sluchátka a vyšel do kuchyně, kde si to všechno položil na stůl. 

„Jungkookie, proč si nevezmeš jiný klobouk?" zeptal se Jin a Jungkook sklopil ouška. Pokrčil rameny, sedl si ke stolu a nepříjemně se zavrtěl. 

Neměl rád to, že byl jiný. Bál se odsouzení, jelikož ho odsuzovali jako malého a to se mu zafixovalo. 

„Jungkookie," povzdechl si Namjoon a pohladil ho po načechraných vlasech. Jungkook se na něj podíval a kousl do palačinky. „Víš, že se nemusíš bát ničeho. Nebudeš ve třídě jako jediný, tak se běž převléknout."

„Hyung vím jaké to je první dny," řekl Jungkook a zakroutil hlavou, „sednu si někam sám, budu sám a s trochou štěstí mě nechají být."

„To není pravda," řekl Namjoon a chytil Jungkookovu tvář do dlaní, „jsi talentovaný a máš potenciál. Uvidí to a zapomenou na to, že jsi neuvěřitelně roztomilý."

Jungkook se zasmál a odtáhl se. Chvilku se díval na talíř, ve kterém během pár minut zmizly všechny palačinky a povzdechl si.

„Tak dobře," řekl odhodlaně Jungkook a šel si vyměnit kalhoty. Vzal si džíny, ze kterých trčel jeho roztomilý, malinkatý a huňatý ocásek. Došel znovu dolů do předsíně a schoval si ruce do kapes kalhot.

„Kdy jsi tak vyrostl," povzdechl si Jin, když ho viděl. Jungkook se zasmál, nastražil ouška a pokrčil rameny. „Ještě před chvílí jsi byl tak malý, že jsi mi byl po pas a dokázal jsi mi schovat ouška pod tričko."

Jungkook zčervenal a praštil Jina.

„Jdeme," zasmál se tiše Jungkook a vyšel s nimi k autu. 

Jen co nasedl na zadní sedačku, tak jeho srdce začalo rychleji bušit. Dlaně se mu potily a on nemohl zůstat v klidu. Namjoon se podíval na Jungkooka a pousmál se.

„Nemáš se čeho bát. Zamilují si tě," řekl povzbudivě a Jungkook se zatvářil smutně.

„Ty máš co říkat, hyung. Ty jsi chytrý a inspirující. To já rozhodně nejsem," zamumlal a povzdechl si, „chci být jako ty, hyung."

„Jungkookie, ty jsi lepší než já. Jsi dobrý ve všem a stále to nechápu, jak ti může jít každý sport, na který jsme tě přihlásili. Nebo jakýkoliv kroužek, na který jsi chodil," smál se Namjoon. Jungkook se jen pousmál a schoval si ruce do klína. 

„To je jen náhoda, hyung. Ty a Jin-hyung jste o dost lepší."

Namjoon jen zakroutil hlavou a pokrčil rameny.

„Uvidíš, ale doopravdy se není čeho bát. Kdykoliv by na tebe někdo dělal ramena, řekni, že máš někoho, kdo má tak široká ramena, že se skoro nevejde do-"

„Hej," přerušil ho Jin a Namjoon se zasmál.

„Však víš, že to říkám jen tak-"

„Po padesáté snad," zamračil se Jin a Jungkook se zasmál.

„Hyung, ale je to pravda," ozval se Jungkook zezadu a Jin se zatvářil naoko ublíženě.

„Tak ty s ním teď jsi na jedné lodi? Moje ramena jsou krásná," pravil Jin a Namjoon ho políbil na tvář. 

„Samozřejmě, že jsou."

Jungkook protočil očima, když viděl, jak se Jin ihned usmál a chytil Namjoona za ruku. Byl neskutečně rád, že si ho adoptovali, jelikož mohl poznat, co je to rodina. 

„Tak jsme tady," oznámil Jin. Jungkook se zhluboka nadechl a opřel se do sedačky.

„Je mi špatně," zašeptal Jungkook a Namjoon se na něj podíval.

„To zvládneš. Jsou tam jen noví lidi a-"

„Právě... lidi," přerušil ho tiše Jungkook, aniž by se na něj podíval. Pohled měl upřený na školu, do které šlo hodně lidí. 

„To zvládneš," usmál se Jin a poplácal Jungkooka po rameni. Jungkook přikývl, sklopil ouška a vylezl z auta. Svá ouška nechal sklopená, zatímco si na záda přehodil vak a rozešel se do školy. 

Zhluboka se nadechl a rozešel se rovnou ke třídě, kterou si našel poslední den minulého ročníku, aby nemusel hledat první den a být ztracený. Jen co se podíval do třídy, tak ho málem trefilo. 

Nebylo to ani z poloviny plné hybridů. Byli tam převážně lidé a to ho donutilo se přitisknout na zeď na chodbě a chtít se zahrabat pod zem. Ouška se mu mírně začala třást stejně jako jeho tělo a on se svezl po zdi na zem. Nezajímal se o to, kdo ho uvidí, jelikož na chodbě bylo opravdu hodně žáků. 

„Jsi v pořádku?" ozval se něčí jemný, hluboký hlas vedle něj a když se Jungkook podíval na toho, kdo ho oslovil, tak viděl chlapce s hnědými vlasy a starostlivým pohledem.

----

Hihi, snad je zatím vše v pořádku s příběhem ^^