Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

41. Kapitola

Jungkook naprosto spokojeně ležel v Taehyungově náruči, mezitímco mu jemně prohraboval vlasy a záměrně se vyhýbal ouškům. 

„Ouška nevadí," zašeptal Jungkook a skousl si ret, „jen ocásek mi nech, dobře?"

Zvedl hlavu a Taehyung s ním navázal oční kontakt. Pousmál se, chytil Jungkookovu bradu a zaklonil mu hlavu.

„Vše co si přeješ..." zamumlal tiše Taehyung a políbil ho. Jungkook se do polibku usmál, ale ihned se odtáhl.

„Je celkem hezky," podotkl Jungkook, když viděl, jak venku svítí sluníčko a díky tomu se nádherně třpytí napadaný sníh. Taehyung přikývl a políbil ho na čelo. 

„To je," řekl Taehyung a podíval se na Jungkooka. „Nešel bys se mnou na rande?"

Jungkook se prudce posadil a překvapeně narovnal ouška. 

„Rande?" ujišťoval se Jungkook a Taehyung mu odhrnul vlasy z čela. Lehce přikývl a usmál se.

„Ještě jsme oficiálně nebyli, i když... já už si představoval nějaké věci než jsme se vůbec dali dohromady," zasmál se Taehyung a Jungkook zčervenal. Ihned přikývl a uculil se. 

„Rád půjdu."

„Ahh, zima," vzdychl Jungkook nepříjemně, když se s Taehyungem akorát dostali do ulic. Pomalu se procházeli, drželi se za ruce a Jungkook se nenápadně tiskl k Taehyungovi s domněnkou, že se více zahřeje.

„Půjdeme se ohřát do té kavárny? Dal bych si nějaký sladký dezert, když už nemůžu spapat tebe," uchechtl se Taehyung a políbil Jungkooka na ledový nos. Jungkook s tím zahýbal a stydlivě se uculil, když řekl Taehyung to, co řekl. Nechal se vtáhnout do kavárny, kde si objednali teplé pití, zákusek a nakonec opět vyšli do ulic.

„Kam vůbec jdeme?" zeptal se Jungkook a Taehyung se zasmál. 

„Jdeme na večeři, ale potřebuji si ještě něco zařídit. Počkáš tady na mě?" zeptal se Taehyung, když se zastavili před nějakým obchodem. Jungkook přikývl, Taeyung ho políbil na spánek a rychle zalezl dovnitř. 

Jungkook se opřel o stěnu, sklopil ouška a díval se po okolí. Nakonec si všiml tří malých dětí, hrající si ve sněhu. Co ho překvapilo ale bylo to, že jeden z nich byl hybrid a byl naprosto v pořádku s těmi dětmi. Hráli si spolu, smáli se a házeli po tom dalším sněhové koule, dokud jedna omylem nedopadla na Jungkooka. 

„Mo-moc se omlouváme, pane!" vyjekla holčička a chlapeček sklopil svá ouška. Jungkook ze svých oušek rychle sundat sníh a zatřásl s nimi.

„To nic," zamumlal Jungkook a pousmál se. Všichni tři se ještě omluvili a nakonec odběhli dál. Jungkook je s úsměvem pozoroval a ani si nevšiml, že ho někdo pozoruje.