Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

22. Kapitola

„Hmm, tady někdo chce vypadat dobře před Taehyungem," zasmál se Jin, když Jungkook přišel na snídani.

Měl na sobě upnuté černé džíny, ze kterých trčel jeho huňatý černý ocásek. Zastrčené bílé tričko a až podivuhodně zčesané vlasy. Na židli si dal mikinu a zamračil se.

„Ne, dnes je ve škole inspekce," zamumlal Jungkook a podíval se na sebe, „a vypadám stejně jako normálně..."

„No, vypadáš jinak... nevím proč si to myslím," pokrčil rameny a podal mu snídani. Jungkook tiše poděkoval a začal jíst. 

„Kde je Namjoon-hyung?" zeptal se, když ho nikde neviděl. Jin pokrčil rameny a povzdechl si.

„Potřebovali ho nutně v práci, tak místo odpolední šichty má ranní," odpověděl mu a Jungkook přikývl. 

„No nic, už půjdu," vyhrkl Jungkook. 

„Nezapomeň! Dneska je ta narozeninová párty!" zakřičel Jin. 

„Nezapomenu! Však jsem byl první, který ti o půlnoci popřál," zasmál se Jungkook a vrátil se ze svého pokoje s věcmi do školy. Oblékl si mikinu, lehce se poupravil a hodil přes sebe i bundu. 

„Je tam zima, tak se teple oblékni," oznámil mu Jin a Jungkook jen přikývl.

„Neboj, mám mikinu a bundu. Budu v pohodě, tak zatím," mávl rukou a zabouchl dveře. 

„Jungkookie," oslovil ho Taehyung s úsměvem u skříněk jako obvykle. Jungkook se uculil a zavřel si skřínku. 

„Ahoj, Taehyungu," zamumlal tiše a poškrábal se na zátylku, „víš, že je dnes ta-"

„Ano, Jin má narozeniny. Mám i dárek," zasmál se Taehyung. Jungkook přikývl a sklopil pohled. „Jsi v pořádku? Chováš se zvláštně."

„Jen... jsem nervózní," povzdechl si a sedl si zády ke skřínkám na zem. Taehyung si sedl vedle něj a podíval se na něj. „Máme teď zeměpis a potom hned dějepis. Obě dvě hodiny jsou plné prezentací a já prostě... nemám rád prezentace. Nedokážu mluvit před třídou a už vůbec ne před Seungem a jeho partou kreténů."

„Páni," vydechl Taehyung, „dobře ses vyspal."

„Právě naopak," zašeptal unaveně a zívl si, „nespal jsem vůbec."

Taehyung chápavě přikývl a přisunul se k Jungkookovi. 

„Příště až nebudeš moct usnout, zavolej mi. Je jedno, kolik bude hodin. Prostě mi zavolej, dobře?" usmál se Taehyung a Jungkook přikývl. Zkontroloval čas a když zjistil, že má ještě patnáct minut času, tak zavřel oči. Byl strašně unavený, takže jeho hlava opatrně padala na stranu, dokud si hlavu nepoložil na Taehyungovo rameno. Začal ho šimrat ouškama, které se snažil co nejvíce klopit. 

„Nechceš to říct? Že ti není dobře?" zeptal se Taehyung a Jungkook zakroutil hlavou. 

„Ne, nemůžu pořád utíkat. K tomu by mě poslali domů anebo hůř," odmlčel se a uchechtl, „poslali by sem Jina, který by zrušil celou párty a vyváděl, že jsem se pořádně neoblékl."

„A není ti zima?" 

„Popravdě trošku, ale celkem hřeješ," zasmál se Jungkook tiše, když cítil, jak z Taehyunga jde jisté... teplo. Taehyung se pousmál a už chtěl Jungkooka obejmout kolem ramen, ale došlo mu, že je na to až moc plachý.

„Řekni mi o čem máš tu prezentaci. Máme pět minut a když to řekneš někomu, tak ti to potom půjde lépe," navrhl Taehyung a Jungkook se odtáhl. Zívl si, přivřel oči a zatřásl ouškama. Patrně se usmál, než přikývl a začal mluvit.

Taehyung mu pomohl, jak to všechno vylepšit a když už mělo zvonit na hodinu, tak se vydali do třídy. 

„Hodně štěstí," zašeptal Taehyung a Jungkook se usmál. Taehyung ho ještě chytil za ruku, kterou mu jemně stiskl a pohladil. „Bude to v pohodě. Pak mi dej vědět."

„Určitě," usmál se Jungkook a rozešel se ke své lavici. Zhluboka se nadechl, když začala hodina a učitelka, přesná jako hodinky, přišla do třídy. 

Začaly se prezentace a samozřejmě Jungkooka to neminulo. Mohlo by se říct, že když si stoupl před tabuli, tak se málem propadl do země. Jenže potom si všiml, jak se otevřely dveře od třídy a Taehyung opatrně proklouzl dovnitř. Aniž by si ho někdo všiml, tak se schoval za obrovskou kytku a ukázal Jungkookovi palec nahoru.

Jungkook se musel usmát, zhluboka nadechnout a nakonec s pohledem upřeným na Taehyungovi, začal mluvit. 

„Měl jsi to dokonalé. Obě dvě ty prezentace," řekl Taehyung, když se akorát po poslední hodině sešli ve vestibulu. Jungkook se zasmál a zakroutil hlavou. 

„Nemyslím si, ale děkuji. Pomohl jsi mi a díky tobě jsem nemyslel na tu třídu, jen na," odmlčel se a sklopil hlavu, „tebe..."

Taehyunga to překvapilo, ale dobrým způsobem. Ihned se usmál a přiblížil se k Jungkookovi.

„Jsem rád, že jsem byl nápomocný," zašeptal s pohledem upřeným v jeho očích. Jungkook patrně přikývl a pootevřel ústa. 

Něco by nejspíš řekl nebo dokonce udělal, ale někdo je vyrušil.

„Tak jdeme?" zeptal se natěšený Hoseok a Jimin protočil očima.

„Musel jsi je vyrušit?" povzdechl si a zkřížil si ruce na hrudi. „Mohlo to být sladký."

„Jde-jdeme," vyhrkl Jungkook a než vyšli, tak se odtáhl od Jimina. Sice věděl, že mu nic neudělá, ale byl mu až moc blízko, proto se raději vzdálil.

Taehyung ho chytil za ruku, propletl si s ním prsty a opřel si své čelo o to jeho. Jungkooka to zarazilo. Byl to takový náhlý pohyb, který si ani nepromyslel a proto to rozhodně nečekal ani jeden z nich.

„Nemusíš se nikoho bát. Jsem tady a dokud tu jsem s tebou, nikdo ti neublíží," zašeptal Taehyung a podíval se Jungkookovi do očí. Pohladil ho po ruce a usmál se. „Teď pojď. Nechceme přijít jako poslední, že?"

----

Přeji všem dobrou noc či dokonce už dobré ráno <3