Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

21. Kapitola

„Jaký bylo rande? Kdy budete mít další? Byl na tebe hodný? Koupil ti to, co jsi chtěl? Dal ti-"

„Jine, klid," zasmál se Namjoon, když Jin přímo bombardoval Jungkooka, který seděl v tureckém sedě na gauči a hrál si s prsty, „nemyslím si, že tě poslouchá."

„Cože?" vyhrkl Jungkook a Jin se zamračil.

„Podezřelé," zamumlal si pro sebe a chytil Jungkookovu tvář do dlaní. Prohlédl si jeho tváře a rty zblízka a potom mu hlavu zaklonil. Odhrnul mikinu, aby viděl pořádně jeho krk a úlevně si oddechl. „Nejebali jste."

„Hyung?!" vyjekl Jungkook a narovnal ouška. „Ne! Proč bychom měli?!"

„Však říkám, že ne, to nebyla otázka," zasmál se a posadil se k Namjoonovi na vedlejší pohovku. „Takže kdy máte další rande?"

„Nebylo to rande, hyung," protočil očima Jungkook a pokrčil rameny. „Šli jsme jenom ven a nevím kdy. Zítra nemůžu, ve středu on a ve čtvrtek máš narozeniny."

„Pozvu jeho a Jimina na svou párty. Ve více lidech to je lepší, ne?"

„Jak znáš Jimina?" zamračil se Jungkook a Jin pokrčil rameny.

„Když jsem se bavil s Taehyungem, zatímco jsi byl nemocný a spal jsi, něco jsem si o něm zjistil. Ptal jsem se ho na pár věcí a padl tam Jimin. Zní jako fajn kluk," usmál se Jin a strčil do Jungkooka. „Uděláš si alespoň více přátel."

„Jimin je moc... přátelský na mě," povzdechl si a přetáhl si mikinu přes kolena, aby si je mohl přitáhnout k hrudi. 

„A Hoseok ne? Ten kluk je živá pozitivita," podotkl Namjoon a Jungkook protočil očima.

„Jeho znám déle. A co se tu s váma vůbec bavím," povzdechl si Jungkook a chtěl odejít. Jin ho ale nenechal a stáhl ho na gauč k nim. Objal ho pevně a nenechal ho utéct.

„Ne, teď tě chci objímat, takže máš smůlu," zasmál se Jin a Jungkook se zamračil. Poté cítil další ruce kolem svého pasu a Namjoon se uchechtl. 

„Přidávám se do tohohle objetí."

„Jungkookie, víš, že tě máme rádi a chceme pro tebe jen to nejlepší," zašeptal Jin a Jungkook se odtáhl. Posadil se mezi ně a přitáhl si je blíže, aby ho znovu objali. 

„Vím... ale dokud mám vás, tak to nejlepší už mám," zašeptal s úsměvem a Jin pootevřel ústa. Rychle začal mrkat a u toho se usmívat.

„Panebože, ty řekneš jen pár slov a mě se chce brečet," zasmál se Jin a setřel si slzu. „Jsem rád, že tě máme."

„Ty jsi taky to nejlepší, co nás mohlo potkat," zamumlal Namjoon a Jungkook spokojeně zavřel oči. Poddal se těm objetím a klidně vydechl.

„Takže s Taehyungem ještě sex nechceš?" zeptal se Jin a Jungkook je od sebe odstrčil. 

„Ne!" zakřičel a rozešel se do pokoje.

„Večeře je za hodinu, tak pak přijď!" zakřičel Jin a Jungkook mávl rukou. Ihned se zavřel v pokoji, kde se opřel zády o dveře a sjel po nich k zemi. 

Objal si kolena, přitiskl si je ke své hrudi a opřel si o ně bradu. Ihned se zamyslel nad tím, co asi dělá Taehyung a musel se usmát. Štěstím bez sebe tiše zadupal a zaryl si nehty do rukou, aby nevyjekl nad tím dobrým pocitem, který ho nutí se usmívat. 

Rychle došel do koupelny, kde na sebe pustil vodu. Jemně si šamponem umyl vlasy a promasíroval i ouška. Vyšel z koupelny, hodil na sebe velké tričko a boxerky, ve kterých poté došel do kuchyně, kde už Jin akorát přinášel na stůl večeři.

„Akorát včas," usmál se Namjoon a Jungkook přikývl. Sedl si na židli a začal večeřet s Namjoonem a Jinem.

Bylo naprosté ticho. Všichni v klidu večeřeli, ale poté to ticho bylo přerušeno.

„Doopravdy jsi nad tím-"

„Ne u jídla," vyhrkl Jungkook a sklopil ouška, „a ne. Nemám to zapotřebí."

„Víš, že to zapotřebí za chvíli budeš mít," povzdechl si Jin a dojedl. Počkal než dojí všichni a když dal nádobí do myčky, tak si zpátky přisedl.

„Nebudeme tě zase držet pod práškama celý týden," zamumlal Jin a Jungkook si schoval ruce do klína. „Pokud s Taehyungem budeš mít hlubší vztah, musí to vědět."

„Jaro je až za několik měsíců. K tomu neplánuju s Taehyungem nic. Je to kamarád," usmál se a zabodl pohled do jednoho bodu na stole. „Stará se o mě, brání mě a pomáhá mi. Nikdy jsem pořádného kamaráda neměl a teď se cítím dobře, když jednoho mám."

„Hoseoka taky máš," sdělil mu Namjoon a Jin se zamračil.

„Co ty máš s tím Hoseokem pořád."

„No... chtěl sis ho adoptovat, ale nakonec si ho někdo vzal," zamumlal Namjoon a Jungkook se uchechtl.

„Hoseok stráví hodně času s Jiminem, takže ho nechci otravovat," řekl Jungkook a zamyslel se.

„Kdo tu všechno bude na narozeniny?" zeptal se Jina a ten pokrčil rameny.

„Ty, já, Namjoon, Yoongi a pokud by přišel Hoseok s Taehyungem a Jiminem, tak by to bylo fajn," usmál se Jin a Namjoon sklopil hlavu.

„Tvoji rodiče zase nic?" zeptal se ho tišeji a Jin se pousmál. Zakroutil hlavou a Jungkook sklopil pohled i ouška.

Nikdy nepoznal Jinovu matku ani jeho otce. Vyhýbají se jim, protože ví, koho si adoptovali. Trvalo několik měsíců, aby přijali Namjoona jako jeho přítele, ale Jungkooka nepřijali nikdy. Nadávali mu a oslovovali ho takovými slovy, za které je Jin nenáviděl. Ale pořád to jsou jeho rodiče. 

„Promiň, hyung... nepřijdou zas kvůli mně," povzdechl si smutně Jungkook a Jin se zvedl. Ihned k němu došel a pohladil ho po zádech.

„Co jsi předtím říkal? Že my jsme to nejlepší?" zeptal se Jin a Jungkook přikývl. „Namjoon řekl, že ty jsi to nejlepší, co nás potkalo a řeknu ti to stejně jako minule. Pokud tě nepřijali, ať si trhnou. Jsi úžasný a nemůžu si představit život bez tebe a Namjoonieho. Jsi osoba, která mě a Namjoona předtím podržela u sebe, když jsme se chtěli rozvést. A teď už nic prostě nic nebude lepší než ty a to ani mí rodiče. Takže nezapomínej na to, že to není tvoje chyba, ale jejich, pokud nechtějí přijít. Já je tu ani nechci, protože už mám svou rodinu, kterou miluji."

Jungkook se pousmál a přikývl.

„Teď uděláme nějaký popcorn, podíváme se na film a půjdeš spát, co ty na to?"

----

Hihi ^^ Dvě kapitolky na omluvu za mou menší aktivitu ><