Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

4. Kapitola

„Jin-hyung, můžu si koupit banánový koktejl?" zeptal se Jungkook natěšeně a Jin přikývl. 

„Dáváš si ho vždy, tak je samozřejmé, že si ho můžeš koupit," zasmál se Jin a prohrábl Jungkookovi vlasy. Jungkook se uculil a zasmál se.

„Stejně se raději zeptám, abych si neobjednal něco, co nemůžu."

Jin zakroutil hlavou s mírným úsměvem a vešel do cukrárny, která je napůl i kavárnou. Jungkook chytil Jina za ruku a sklopil ouška. Dělal to pokaždé, když vešel do nějaké budovy, ve které na první pohled ihned viděl hlavně lidi.

„Klid, půjdeš najít nějaký stůl?" zeptal se ho Jin a Jungkook opatrně přikývl. Rozhlédl se a uviděl jeden menší stůl pro dva. Rozešel se k němu a chtěl si sednout, ale ihned tam přišel někdo jiný.

„Taehyungu tady je volný stůl!" zakřičel blonďatý chlapec a zamával na chlapce ze školy. Taehyung k němu přišel a Jungkook se zastavil pár metrů od stolu. 

„Chime, pojď k jinému stolu. Někdo si ho už zabral," pravil Taehyung s mírným úsměvem a pohledem upřeným na Jungkookovi. Jungkook nastražil ouška a Taehyungovi se rozšířil úsměv. „Buď více ohleduplný, pabo."

„Buď více ohleduplný," imitoval ho Jimin a Taehyung mu dal pohlavek. Rozešel se jinam a ještě se naposledy podíval na Jungkooka, který si opatrně sedl za stůl.

Sledoval Taehyunga s Jiminem, kteří nemohli najít žádný volný stůl, ale nakonec někdo přeci jen uvolnil stůl.

„Na co se tak díváš?" zeptal se Jin a Jungkook opět narovnal ouška. 

„Cože? Na nic se nedívám," zalhal a zahýbal nosem. Jin zdvihl obočí a zasmál se.

„Víš to, že neumíš lhát. Vždy hýbeš nosem," podotkl Jin a chytil Jungkooka za nos. Jungkook se odtáhl a sklopil hlavu i ouška.

„Byl tu někdo ze školy, koho jsem potkal na chodbě," odpověděl mu a Jin se zamračil.

„Byl na tebe hnusný? Pokud jo, já mu ukážu, zač je toho worldwide handsome feat velká ramena," vystrčil hruď a Jungkook se rozesmál. Takovou přezdívku mu dal jeho kamarád Yoongi, když u nich přespal. Jungkook svůj vcelku hlasitý smích ztišil a nakonec jen začal zhluboka dýchat, aby se uklidnil. „Ne teď vážně. Byl na tebe nějak zlý?"

„Ne, hyung. Byl milý," zamumlal tiše Jungkook a zčervenal. Jin moc dobře věděl, že Jungkook o nikom jen tak neřekne, že je milý, jelikož nenechá, aby na něj jediná duše promluvila. A taky věděl, že zčervená strašně snadno.

„To je dobře," usmál se Jin a podal Jungkookovi koktejl. 

Jungkook si do úst strčil brčko a pil, mezitímco očima různě těkal po kavárně. Nakonec stejně jen zůstal očima na dvou chlapcích, který se smáli a bavili se. A to Jungkooka donutilo se cítit... osaměle.

Měl Jina a Namjoona, ale co se týkalo přátel, tak nikdy. Vždy se s ním bavili jen pro to, aby jim pomohl s úkolem, či testem, ale že by udělali nějakou přespávačku, šli ven... ani náhodou. Na konci deváté třídy totiž přiznali, že se stydí za jeho původ. Sice byli také hybridi, ale ani jeden z nich nebyl králíček. Pokaždé to byli jen kočky nebo psi, ale Jungkook byl pokaždé jediný králičí hybrid.

„Jungkookie, nějak jsi posmutněl. V pořádku?" staral se Jin, když viděl, jak Jungkook klopí ouška a dívá se do země. Když slyšel, že na něj Jin mluví, tak zvedl pohled a pousmál se.

„Jo, jen... může někdy zas přijít Yoongi-hyung?" zeptal se Jungkook a Jin se usmál.

„Určitě, myslím, že dnes má volno, mám mu zavolat?" 

Jungkook zakroutil hlavou. 

„Pokud má volno, ať si ho užije. Jen mu řekni, že bych ho rád zase někdy viděl," odpověděl mu a Jin přikývl. Napsal tedy Yoongimu zprávu a znovu se věnoval Jungkookovi.

Jungkook si celý den pouze kreslil, hrál hry a nakonec k večeru koukal na anime. Zítra už měl sedm hodin, takže se rozhodně do školy netěšil.

„Jungkooku, hlavně nezapomeň budík," připomněl mu Namjoon. Jungkook si lehl do postele a ještě protřepal vlhkýma ouškama. 

„Mám ho už nařízený," řekl Jungkook a přikryl se. Namjoon k němu přišel a sedl si na postel.

„Kdyby tě kdokoli otravoval, řekni mi to. Nechci, aby tě někdo otravoval a děsil, dobře?" zašeptal Namjoon a Jungkook přikývl. 

„Hyung?" oslovil ho Jungkook ještě než se Namjoon stihl zvednout z postele. „Myslíš... že mě přijmou? Ví-víš... nejsou tam skoro žádní hybridi a tak mě to děsí víc než předtím."

„Určitě tě přijmou, ale vždy tam bude někdo, kdo tě mít rád nebude. Musíš s tím počítat, ano? Ale věř mi, někdo se tam rozhodně najde," usmál se Namjoon a cvrnkl ho do nosu. Jungkook se uculil a lehl si na bok. „Dobrou noc."

„Dobrou," zamumlal a zavřel oči. Namjoon se ještě pousmál nad Jungkookem a odešel do kuchyně, kde počkal hodinu než přišel Jin z práce.

----

Přeji vám příjemné pondělí! ^^ 

Doufám, že se vám spinkalo krásně a probouzelo ještě lépe >< Jaký je zatím den?^^

U mě tedy nic moc. V noci jsem nemohla usnout, jelikož sestřenka hrála tichou domácnost se svým přítelem a tak si lehla ke mně do pokoje. Tím pádem JÁ nemohla mít pootevřené okno (protože ona je zmrzlina) a musela snést to vedro C: V noci jsem chytila pomalu záchvat vzteku, jelikož když mi je vedro a něco mi nejde (jsem frustrovaná), tak začnu být agresivní :') 

V noci jsem začala tedy nadávat, protože mi nešlo vylézt z postele, kvůli dece, která byla divně omotaná kolem mé nohy a já ji tam měla zaseknutou. c: Well- 

Ve tři hodiny ráno cca jsem tam začala zničehonic nadávat C:: 

A ještě k tomu odpoledne jsem zjistila, že sestřenky přítel změnil heslo na wifi ASI PO PADESÁTÉ ZA JEDEN TÝDEN kvůli sestře, která měla odejít domů v pátek, potom se to protáhlo na pondělí, a když jsem se jí dnes ptala, v kolik jede, odpověděla mi, že tu bude déle :)

No, tak já se zas vypsala :') Pardon c::