Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

26. Kapitola

„Tak tedy se uvidíme po škole? Jak říkám, odpadla mi hodina, tak můžeme zajít do té kavárny a zjistil jsem, že v aquaparku mají nějakou akci, takže je zmírněná cena," řekl Taehyung a ztuhl. „Můžeš normálně plavat, že? Nebo nemůžeš kvůli-"

„Klid. Rád plavu," zasmál se Jungkook a chytil Taehyunga za ruku. Taehyung mu ji s úsměvem stiskl a přikývl.

„Tak po škole bych tě doprovodil domů, došel k sobě pro věci a nakonec si vzal můj předčasný dárek, kterým bych tě vyzvedl?" navrhl Taehyung a Jungkook si k hrudi přitiskl učebnici, než naklonil hlavu na stranu, jelikož nechápal, co tím myslí. „Sice mám narozeniny až třicátého, ale děda s babičkou mi koupili motorku a napadlo mě, že bychom se mohli rovnou i projet?"

Jungkook si skousl ret, oči pomalu zmizely, díky obrovskému úsměvu, který se mu usadil na rtech. 

„To zní fajn," zašeptal Taehyung a opřel se dlaní vedle Jungkooka o skřínku. Jungkook se nalepil zády na skřínky a ztuhl. 

„Co je, balíš nejsnazší?" zasmál se Seung a strčil do Taehyunga tak, že se celý natiskl na Jungkooka. Ihned se odtáhl a zvedl Jungkookovi učebnici, která mu vypadla z rukou.

„Běž do prdele, Seungu," prskl Taehyung a rozešel se k němu. Chytil ho za tričko a přitiskl na skřínky. „Naposledy ti to říkám! Nesahej na mě, ani na mé přátele a kurva už vůbec ne na Jungkooka! Uslyším cokoliv... nebudu řešit, pokud to je pravda a tentokrát si tě odchytnu venku, protože mě nebaví, jak tu ztrapňuješ někoho, kdo je ten nejúžasnější člověk na světě!"

„Až na to," odmlčel se Seung, odstrčil od sebe Taehyunga a ukázal na Jungkooka, který sklopil ouška, „že on není člověk."

„Ale přesto je lidštější než ty," zašeptal Taehyung a poplácal Seunga po rameni. „Jsi naprosto k smíchu. Ubližuješ mladším a slabším, kteří se nemají jak bránit a chceš mu ještě křivdit?"

Taehyung se rozhlédl po chodbě, kde bylo plno studentů, užívající si drama. 

„Jungkook je člověk a je mi jedno z jak velké části! Kdokoliv mu ublíží, tak mi věřte, že já vám udělám něco horšího, protože nesnesu pohled nebo jen pomyšlení na to, že mu někdo ublíží. Je naprosto nevinný, sladký a talentovaný, což někteří nevidí. Vidí pouze to, čím je odlišný a to ouškama a ocáskem. Panebože, vážně jste tak blbí, že musíte nadávat, ubližovat a křivdit někomu, kdo je jiný?!" vyjekl Taehyung a máchl rukou. „Ale ano... Jungkook je jiný. Nejen, že je to nejlidštější stvoření, které jsem potkal, ale taky je odlišný tím, že je neskutečně talentovaný. Zkuste se zaměřit na pozitivní věci, které dělají člověka odlišným a ne na to, jak vlastně vypadá anebo jakého je původu."

Chvíli bylo ticho. Taehyung těkal očima po celé chodbě, až se zastavil pohledem na Jungkookovi.

Jungkook měl sklopená ouška, oči zaplněné slzami a nehty zaryté do zápěstí, na kterém šlo vidět i pár kousanců. Snažil se nevzlykat, když slyšel ta slova. 

Naštěstí po celkem krátkém tichu se ozval jakýsi potlesk od kdovíkoho.

„Páni, Taehyungu. Měl jsi nádherný proslov," pravil ředitel a ukázal na dveře, „víš to, že jste asi čtyři metry od ředitelny."

Taehyung sklopil hlavu a nervózně se pousmál, než ji narovnal.

„Pardon-"

„Nemáš se za co omlouvat. Ta pochvala nebyla ironická. Seung a Chang budou kvůli opakovanému obtěžování Jeon Jungkooka vyhozeni ze školy na dva měsíce. Poté zbytek ročníku budou po škole," rozhodl ředitel a přišel k Taehyungovi, „díky za upozornění a rád bych Vám dal i mou omluvu. Vím, že jste to se mnou řešil už před několika měsíci a já se k tomu dostal až teď."

Taehyung přikývl a mírně se předklonil.

„Děkuji, pane řediteli," zašeptal a ředitel přikývl. Poté pokývl na ředitelnu a ukázal na Seunga, který za ním ihned šel.

Taehyung si až teď uvědomil, že viděl Jungkooka plakat. Ihned se otočil na něj a byl přímo zaražen.

„Jung-"

Jungkook se rozeběhl k němu, sklopil co nejvíce ouška a omotal ruce kolem Taehyungova krku. Taehyung prvně zaskočeně pouze vydechl všechen vzduch z plic, ale když se zhluboka nadechl, tak objetí opětoval. Poté na zbytek studentů poslal pár pohledů a většina se rozešla do svých tříd. 

„Jungkookie," vydechl Taehyung, když slyšel tichý vzlyk, „proč pláčeš?"

Jungkook se tiše zasmál a zakroutil hlavou. Více se na Taehyunga natiskl a zhluboka se nadechl.

„Nemusel jsi to dělat," zašeptal Jungkook a odtáhl se. Opřel si čelo o Taehyungovo rameno a povzdechl si. „Ale moc děkuji..."

„Proč jsi tedy plakal?" zeptal se Taehyung, přičemž se odtáhl a chytil Jungkookovu tvář do svých dlaní.

Jungkook se jen usmál, nechal Taehyunga, aby mu setřel slzy a poté se tiše uchechtl. 

„Protože jsem nečekal, že tohle pro mě někdo udělá. Chováš se ke mně tak strašně úžasně a tohle bylo naprosto... neuvěřitelné. Jen jsem prostě šťastný, že tě mám..."

----

No, jelikož je u mě zvykem psát nějaké popisky a poslední dobou mě moc popisků nenapadá, tak tady máte alespoň nějaký popisek, kekeke

Užívejte večerní neděli. ^^