Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

35. Kapitola

Jungkook si povzdechl a plácl se do čela. 

„Já už vážně nevím, jak na tohle mám reagovat!" vyjekl naštvaně. Taehyung se zasmál a stiskl mu ruku v té své.

„Neboj se, budu naprostý gentleman," ujistil Taehyung Jina, který jen přikývl a usmál se na Jungkooka, který mu poslal vražedný pohled. 

„Jungkookie, musím jet s Namjoonem a Yoongim do Busanu na pár dní," řekl Jin a Jungkook se zamračil.

„Proč?"

„Práce... ale určitě budeme doma do Vánoc, to se neboj," odpověděl mu Jin s úsměvem a Jungkook si jen smutně povzdechl.

„Však jsou za deset dní, a když vy někam jedete, tak jste tam minimálně dva týdny," zamumlal obávaně Jungkook a Taehyung se pousmál.

„Budu s tebou každý den po škole, nebudeš sám," ujistil ho a Jungkook přikývl, ale i tak nevypadal o nic veseleji.

„Jungkooku," oslovil ho Namjoon klidně, „věř mi, nenecháme si ujít Vánoce. Budeme tu do týdne. Slibuji, ano?"

Jungkook opatrně přikývl a podíval se na Taehyunga. Chtěl akorát něco říct, ale Taehyungovi začal zvonit telefon, tak hovor přijal a opět odešel vedle. 

Chvilku se nic nedělo, ale poté Taehyung přišel a dopil čaj.

„Musím jít, uvidíme se zítra naposledy ve škole," zašeptal Taehyung k Jungkookovi a políbil ho na tvář. Jungkook se uculil a přikývl. Šel ho vyprovodit a když se loučili, tak ho objal.

„Zítra," zašeptal Jungkook a Taehyung přikývl.

„Nenechám si ujít spojené třídy prváků a druháků. Znamená to celý den s tebou," řekl Taehyung a s úsměvem se odtáhl. Rozloučili se a Jungkook došel zpátky do kuchyně.

„Taehyung je opravdu milý. Hodí se k tobě," zasmál se Namjoon a Jungkook se pousmál.

„Je milý... hodně milý."

„No vidíš. A to jsi předtím říkal, že je to pouze milý člověk," zasmál se Jin a začal mýt nádobí. 

„Ale co když to všechno nevyjde?" zamumlal Jungkook starostlivě. 

„Proč by nemělo?" zamračil se Namjoon a Jungkook pokrčil rameny.

Cítil se trošku vyděšeně, co se týkalo následujícího jara. Poprvé se nebude každou vteřinu svíjet v bolestech, ale možná mu někdo bude moct... vyhovět. Bál se ale toho, že Taehyung stejně vycouvá.

„Já nevím, prostě se jen bojím," zamumlal se sklopenýma ouškama. Jin si povzdechl, osušil si ruce a objal Jungkooka kolem ramen.

„Taehyung tě má hodně rád a nemyslím si, že bude mít důvod, ti ublížit." 

„Takhle jsem to nemyslel. Prostě je to všechno nové a Taehyung z toho všeho bude moct jednoduše vycouvat..."

„Proč by to dělal? Má tě rád, nemá důvod, proč by to udělal," ujistil ho Jin s úsměvem na tváři, „a než začneš opět přemýšlet o takových kravinách, tak mi můžeš jít sbalit oblečení. Nebaví mě to."

„Ani náhodou," prskl Jungkook a odtáhl se, „sbal si sám."

Jin se zasmál a strčil do Jungkooka. 

„Nějaký respekt ke starším snad ne?!" vyjekl pobaveně a Jungkook pokrčil rameny. Odešel do svého pokoje, pootevřel si okno a zasedl za stůl. Neměl chuť jít někam ven a rozhodně ne sám, takže zvolil počítač, na kterém hrál celý den až do noci, kdy se chystal jít akorát spát, ale něčeho si pod dekou všiml...

Byla to Taehyungova mikina. Jungkook se nad tím usmál, vzal ji do rukou a hned ho udeřila Taehyungova příjemná vůně. Se šťastným uchechtnutím si ji oblékl a zalezl do postele, kde do pár minut usnul.

„Jungkookie!" křikl Hoseok s Jiminem a zamávali na Jungkooka, který akorát docházel ke škole. Jungkook sklopil ouška a podíval se na dva chlapce, kteří počkali u školní branky. 

„Ahoj," pípl Jungkook s nervózním úsměvem a Jimin se usmál.

„Ahoj, Jungkookie," pozdravil ho Jimin tiše a všichni se rozešli do školy, kde se zastavili ve školním vestibulu. 

„Kde je Tae?" zeptal se Hoseok a Jimin pokrčil rameny. 

„Včera jsem s ním večer mluvil a prý, že jeho rodiče se mu serou do života až moc. Dnes odlétá na pár týdnů do Japonska."

----

Moc se omlouvám, pokud je kapitolka kratší než ty minulé, ale jsem po dnešku vyřízená... Sestřenka, že půjdeme na krátkou procházku, tak jako fajn... 25 km ale krátká procházka doopravdy není :')
Jsem unavená a popravdě jsem chtěla napsat kapitolu jen o 300 slovech a jít spát, ale napsala jsem ji raději delší. 

Dobrou noc všem a sladké sny! <3 

Mám pocit, že dnešek bude jediný den, kdy nebudu mít problém usnout :')