Alfa vlk [DOKONČENO]

36. kapitola

ELLIE:

Po sprše jsem si lehla do své postele a po chvílí usnula. Jsem s Trayem a Darrym na mýtině uprostřed lesa, proměním se ve vlka, cítím hlínu pod nohami, slyším to, co normální člověk nezaslechne, cítím intenzivně vůní květin. Rozběhnu se a pobíhám po trávě, v rozkvetlých květech, kličkuju mezi kmeny stromů. Darren a Tray se usmívají a pozorují mě, jak dovádím v kůži vlka. Radostně si zavyju. Když se proměním zpátky, fouká vítr a mě se otřepe tělo zimou. Obleču se do světle modrých šatů a legín, které jsem si sundala před proměnou. Vrátím se zpátky ke klukům, překvapí mě jedna věc místo toho, abych obejmula Darra, obejmu a přitisknu své rty na ty od Traye. „Děkuju Trayi." Zašeptám mu do ucha.

Za co mu děkuju, se už nedozvím, protože mi někdo jemně zatřese s ramenem. „Ellis? Vstávej, jedeme za babičkou." Probudí mě mamka. Proč jsem se líbala s Trayem??? A proč se mi to líbilo???

TRAY: 

Probudím se přikrytý šedou dekou s Darrem, který je na mě přitisknutý jako Lucas k Jayovi. Připadá mi to trochu divné, ale na druhou stranu je to příjemné. Jsem šťastný, že mě Darren bere takového, jaký skutečně jsem a neodsuzuje mě kvůli mého otce. BUDE Z NĚHO DOBRÝ ALFA VLK. Nevím, kdo nás přikryl, ale doufám, že nás takhle neviděl.

DARREN:

Když se probudím, ležím hlavou Trayovi na rameni. Pane Bože. Jay s Lucasem ještě spí, doufám, že nás nikdo neviděl, protože to by byl fakt trapas. „Dobré ráno Darry, jakpak ses nám vyspinkal?" Nadskočím. „Já...já nevím, jak se tohle stalo." Dostanu ze sebe v šoku. 

Uvědomím si, že mám stále položenou hlavu na jeho rameni. Odtáhnu se od něho a položím si hlavu z Traye na svůj polštář. „Vážně promiň." Špitnu. „Nic se nestalo, jen se probudím a ty ležíš na mě." Uchechtne se. 

Až teď si všimnu, že má na sobě mikinu. On spal celou noc v mikině?! Divím se, že mu není vedro, já bych se asi uvařil. „Proč máš na sobě mikinu?" Zeptám se ho udiveně. „Kdyby tě otec nechal spát venku, když je venku pod nulou, tak by sis tepla začal vážit." Poví šeptem, abychom nevzbudili Jaye s Lucasem. Jak jako spát venku? „Ty jsi spal venku v mínusech?" „Někdy mi nic jiného nezbývalo." Pokrčí rameny. „Nicholas je takový zmrd." Vyštěknu trochu hlasitěji, než jsem zamýšlel. Lucas něco nesrozumitelného zamručí. Nadzvednu se na loktech, abych na něho viděl. Neprobudil se, jen se natiskl víc k Jayovi. Díky Bohu. „Nicholas tě mlátil?" Zním sklesle. Prosím řekni ne. „Musíme se o tom bavit teď?" Kývne hlavou směrem na ty dva tulící se k sobě. „Ano mlátí mě, když udělám něco, co se mu nelíbí." Odpoví stroze. „Promiň, nevěděl jsem že..." Přeruší mě. „Nemohl jsi to vědět."

LUCAS (CAM):

Trhnutím se probudím, protože mi zvoní mobil. Co zas? Doufám, že to není Sarah. Natáhnu se přes Jaye pro svůj mobil, ale není tam. Kam jsem ho dal? „Lucasi?" Podá mi mobil Tray a já s ním popojdu trochu dál od všech, i když je to vlastně jedno, stejně to kluci uslyší. 

Zahlédnu, kdo mi volá, polije mě studený pot. Nechci to zvedat, ale kdybych to položil, bylo by to mnohem horší. Zvednu to. „Kde kurva seš?" Zařve otec. „Okamžitě se vrať domů!" Řve na mě dál, ale já mu neodpovídám. „Odpověz mi ty nevděčný hajzle!" Ztuhnu a do očí mi po dlouhé době kvůli otci vyhrknou slzy. Nechci pryč. Nemůžu. Nemůžu být bez Jaye. Otec na mě pořád křičí. Teď už vážně nevím, co dělat. 

Jay vstane, dojde ke mně a vytrhne mi mobil z rukou. Podívá se na mě tím svým pohledem, že všechno dobře dopadne. Ten pohled nesnáším, protože vím, že se něco posere. „Lucasi neser mě!" Opět vyštěkne otec. „Cam je u mě." Odpoví mu Jay ostrým tónem. „Kdo? Jaký Cam? Kdo kurva seš?" Zaslechnu nějaký křupavý zvuk, podívám se tím směrem, zrovna když s mým telefonem hodí Jay proti zdi. 

„Můj mobil! Jasone, já tě přerazím!" Vyjeknu. Jay nic neřekne, jen zmizí v koupelně, za které vyleze oblečený za šest minut a třicet sedm vteřin a zase zmizí, tentokrát ale na schodech. „Jasone Wiliamsi!" Zařvu za ním, sakra zním jako otec. Sehnu se rozklepaně pro svůj mobil, displej předtím, než mi ho Jay vytrhl bez jediné prasklinky, teď vypadá jako pavučina. Snažím se ho zapnout, ale marně. Já jsem věděl, že se něco posere. Můj mobil. Jay mi rozflákal mobil. „Kam šel?" Zeptám se spíše pro sebe, ale nahlas. „Asi ti koupit nový." Uchechtne se Darren. 

JASON:

On nezná druhé jméno svého vlastního syna?! Nechce se mi věřit, že mu Cammy, někdy mohl říkat otec. Mrzí mě, že jsem si Cama nenašel už dřív.

Neudržel jsem se, měl jsem nutkání něco rozflákat, bohužel to schytal Camův mobil. Obuju si své boty... „Jasone? Kam jdeš?" Ozve se za mnou hlas mého Alfy. „Já...já...no jdu...potřebuju si něco zařídit ve městě." Vykoktám. Dylan se zasměje. „Mám se ptát?" Povytáhne obočí. Zakroutím nesouhlasně hlavou. „Radši se neptejte." 

„Dobře a čím pojedeš?" Zeptá se. Dojde mi, že tu nemám svoje auto. „Myslel jsem si, že pojede nějaký autobus." Pokrčím rameny. „Na prosím tě, půjč si moje auto." Podá mi klíčky. „Ale...já..." Dylan přeruší moje koktání. „Prostě si ho půjč. Nepotřebuju ho." „Tak děkuji." Zamumlám. Alfa mi půjčil auto?!

LUCAS (CAM): 

Upřímně nevím, co mi vadí víc, jestli to že můj mobil nefunguje, to že se nikam nedovolám anebo to že Jay odešel, aniž by k tomu něco řekl. Už vím, asi nejvíc mi vadí to, že Jay odešel. Mohl něco říct. Uvědomím si, že teď budu muset jít za svým otcem. Automaticky mě nepříjemně zamrazí na zádech a začne mi bít srdce jako splašené. Musím se posadit, jinak to se mnou sekne. Jayi vrať se zpátky. Svalím se na sedačku a přitáhnu si kolena k hrudi. „Lucasi, to tě tak vzalo, že máš rozbitý mobil? Neboj, Jay ti koupí nový." Zasměje se Tray. „Trayi? To jako myslíš vážně?" Oboří se na něho Darren. „Lucasi, co se děje?" Zní Darry ustaraně. „Nic...jsem v pohodě." Hlesnu. „Ne nejsi." Vyvrátí mi Darren. Nic na to neodpovím.

Jay se vrátí asi za hodinu s nějakou krabičkou v ruce. Kluci před chvílí odešli nahoru pomáhat Lisbeth a Dylanovi s obědem. „Cammy promiň, měl jsem vztek a neudržel jsem se." Zvednu se z pohovky a popojdu k němu. Ruce mu dám kolem pasu a přitáhnu si ho do objetí. „Vážně mě to mrzí Cammy." Šeptne mi do ucha. Když se od sebe oddělíme, můj pohled směřuje na krabičku, kterou Jay drží v pravé ruce. „Tady máš." Podá mi jí, třesou se mi ruce, když ji otvírám. Je v ní mobil, o kterém bych si mohl, nechat jen zdát. On mi koupil iPhone? „Jayi...to já...tohle nemůžu v žádným případě přijmout." Odmítnu, takhle drahý dárek vážně nechci přijímat. „Cammy rozbil jsem ti mobil, tak jsem ti koupil nový. Prosím vem si ho, je to jen telefon." Jen telefon?! Je to mobil za sedm set dolarů. „Vždyť já...si tohle nemůžu dovolit Jayi." Zavrtím hlavou. „Cammy prosím vem si ho." Rozklepaně vyndám černý iPhone z krabičky. Já nemám, co říct. „Přece na tobě nebudu šetřit." Uculí se Jay. Znovu mu skočím kolem krku, „Děkuju Jayi." přitisknu své rty na ty jeho. „Miluju tě Cammy." Usměje se do polibku. „Taky tě miluju." Nejde vyjádřit slovy, jak moc tě miluju.