Alfa vlk [DOKONČENO]

15. kapitola

LUCAS:
Ležím v posteli a koukám do stropu, asi před dvěma minutami mi zazvonil budík na telefonu. Přemýšlím nad tím, co se stalo v noci ze soboty na neděli. Sarah mě přestává fyzicky přitahovat. Ne to ne, asi spíše jsem na sex neměl moc náladu. „Lucasi! Jdeš snad do školy ne? Okamžitě vstávej z postele nebo tě z ní vytáhnu já a věř mi, že se ti to líbit fakt nebude." Zařve na mě otec z předsíně. Nenávidím ho. Nic mu na to neodpovím, jenom se zvednu ze své postele a vezmu si věci na převlečení, vyjdu ze svého pokoje s věcmi v pravé ruce a odbočím doprava. Otevřu dveře do koupelny. Nutně tu sprchu potřebuju. Podívám se ještě na mobil, kolik mám času, je čtvrt na sedm ráno, to znamená, že mám třicet minut na to, abych se připravil do školy. No tak to je víc času, než jsem čekal. Ale radši budu čekat na autobus venku dvacet pět minut než, abych tady strávil o minutu déle.

Vysvléknu se z trička a boxerek. A vlezu pod sprchu. Přemýšlím nad tím, co se to se mnou děje. Když jsem byl v sobotu se Sarah venku, tak kolem nás prošel jeden kluk. A já se za ním otočil. Nikdy jsem se takhle za klukem nedíval. Taky se otočil a usmál se na mě. Bylo to divný a pak, co se stalo večer, jak jsme přišli k ní? Vrhla se na mě, ale já jí nedokázal polibky oplácet se stejnou vášní. Prostě sobota byla fakt strašný den, hlavně Sarah to na mě zkoušela i v neděli ráno. Ale nedošlo to dál než k muchlování v její posteli. Včera večer jsem od ní přišel. Její rodiče byli u prarodičů na víkend, tak mě požádala, jestli bych u ní nemohl přespat a já jsem neváhal ani vteřinu a kývnul ji na to, protože jsem rád, když můžu z tohohle domu vypadnout. Takže se vždycky těším i do školy.

Vylezu ze sprchy a utřu se svým světle šedým ručníkem. A obleču se do čistého oblečení. Vyčistím si zuby a ze svých špinavých blond vlasů si udělám svůj typický rozcuch, navoním se svým deodorantem a kolínskou a vyjdu z koupelny. Nesnídám, protože s něma nechci být u jednoho stolu. Ale popojdu blíže k jídelnímu stolu, abych svou malou sestřičku Amy mohl políbit na čelo. „Ahoj Amy." Svou sestru mám vážně moc rád. Usměje se. Otec se na mě zamračí a matka sklopí hlavu dolů. Matka nikdy nic neřekne. „Už stejně jdu na autobus, nevím v kolik se vrátím." Stejně by jim bylo jedno, i kdybych se domů nevrátil měsíc, nehledali by mě. Je jim naprosto jedno, kdy se vrátím. Dneska mám zkoušku se Sarah a pak s ní asi nejspíš půjdu ven.

TRAYSON:
Vstal jsem o půl sedmé ráno, převlíkl se a teď sedím v kuchyni a snídám cereálie s bílým jogurtem. Otec mě dneska odveze do školy. Vůbec se mi nechce jít, nejradši bych se vrátil zpátky do své postele. Mamka ještě asi spí. Otec už je, ale vzhůru, protože jde směrem ke mně. Nemám teď náladu, na to s ním mluvit. „Takže, jelikož jsem nebyl celý víkend doma, tak se tě chci zeptat, co jsi zjistil o Darrenovi." Nechci mu nic říkat o svém bráchovi. Ale něco málo mu řeknu. „Darrenovi se líbí jedná holka, jmenuje se Ellie, ale ona chodí s klukem jménem Lucas." Zalžu, viděl jsem totiž Darrena a Ellie, jak se zamilovaně objímají. Takže asi těžko bude Ellie chodit s někým jiným. „Oh...no to se podívejme, takže náš Darren se na nám zamiloval. Dneska ti dávám za úkol zabít Lucase." Cože? To ne, já nikoho zabíjet nebudu. „Ale proč otče?" Zeptám se. Přeskočí mi hlas sakra, pozná, že se mi to absolutně nezamlouvá. „Protože když bude Lucas mrtvý, tak budou mít čas se sblížit Ellie s Darrenem. Chápeš mě?" To fakt neudělám, ještě že mi nevidí teď do hlavy. Protože vím jak se tomu ubránit. „Takže mlčíš, beru to jako ano. Stejně mě tvé výmluvy nezajímají."

Já nikoho zabíjet nehodlám, ten kluk Lucas se mnou chodí do třídy. Představoval jsem si, že bychom s Darrem mohli být bratři, jakože tím myslím doopravdy, tak to vždycky chtěla moje mamka teda naše. Tuším, že jim něco můj otec provedl, mamka se vůbec neusmívá, je pořád skleslá a její pohled vždycky zesmutní, když otec řekne něco o Dylanovi nebo Darrenovi. Nejsem blbec. „Už pojedeme, musím dneska ještě jet za smečkou." To je dobře hlavně, že ho už dneska neuvidím. „Dobře otče a chtěl bych se tě zeptat, kdy přijedeš?" Zeptám se ho cestou k autu. „Vrátím se až pozítří, myslím si, že to tu s Lisbeth zvládneš ne?" Jasně že to tu zvládnu, konečně budu mít zase klid od jeho pošahaných úkolů. Nastoupím na místo spolujezdce a otec nastartuje. Vyjedeme z garáže.