Alfa vlk [DOKONČENO]

18. kapitola

TRAYSON:

Lucas ztratil vědomí. Rozepnu mu bundu, ať vidím dobře na jeho hrudník. Dýchá úplně normálně, ještě mu zkontroluju tep na zápěstí. Tep je taky v pořádku. Nedal jsem mu ani jednou pěstí do nosu, nechtěl jsem mu ho zlomit. Dostal několik ran do lícní kosti. Asi bude mít zlomenou čelist, ale ta mu doufám, sroste v pořádku. Proměním se ve svého bílého sněžného vlka. Když se potichu proměním, až na trhání mého oblečení, ještě že mám náhradní vždy sebou v batohu, popojdu blíže k tomu klukovi, který je díky mě v bezvědomí. Kousnu ho do levého boku. Kousnu ho fakt hodně, tak až mu úplně prokousnu svalstvo, aby se mu do těla dostalo co nejvíce vlkodlačího jedu. Když skončím s kousnutím. Žďuchnu mu čumákem do levé ruky, nijak na to nezareaguje. Zakňučím. Mrzí mě to. Budu muset zavolat mamce, ať pro nás přijede. Doufám, že mi s ním pomůže. Vezmu Lucase k nám, protože absolutně nemám tušení, kde bydlí.

Proměním se zpátky, když už jsem zpátky člověkem, vyndám si své náhradní oblečení z batohu a schovám si do něho svou tmavě šedou mikinu a své černé džíny, sundal jsem si to před proměnou. A obléknu se do šedých tepláků a černého trička, obuju si své černé tenisky. Vždycky po proměně, máme horečku, takže jsem rozpálený a je mi horko, jsem i trochu zpocený, ale ne moc.

Vyndám si mobil z přední kapsy batohu a vytočím číslo na mamku. Zvedne mi to až po čtvrtém zazvonění. „Trayi, stalo se něco?" Zeptá se ustaraně. „Ne...teda možná něco málo jo. Mohla by jsi pro mě prosím přijet?" Rozhlédnu se, abych se podíval, ve kterém parku vlastně jsem, protože nemám nejmenší tušení, kde se právě nacházím. Nikde nevidím žádnou ceduli. „Mami počkej na chvilku, zavolám ti zpátky." Povím ji. „No tak dobře." A zavěsím hovor.
„Lucasi...?" Nereaguje. Co mám asi tak proboha dělat? „Lucasi...prober se." Já snad zešílím. Co když se neprobere? Potí se, sáhnu mu rukou na čelo. Je totálně rozpálený. Jeho tělo se právě teď nejspíš vypořádá s jedem. Vím, název ulice a  řeknu mamce, že jsem tady doufám, že bude vědět, kde to je. Zavolám jí „Mami, tak přijedeš pro mě prosím, potřebuju tvou pomoc." Zalapá po dechu. „Doufám, že se ti nic nestalo?" „Ne...mě se nestalo nic, ale vysvětlím ti to potom. Nechci ti to vysvětlovat přes mobil." Povzdechne si. „Dobře Trayi, řekni mi kde jsi?" Povím ji název ulice a že jsem v nějakém málem parku, který ale nevím, jak se jmenuje. „Dobře, myslím si, že vím, kde jsi. Do půl hodiny tam budu."

Slyším zamručení a tím směrem se podívám, Lucas se probírá. Díky bohu. „Děkuju mami." Zavěsí to první z nás. Sehnu se k němu. „Lucasi...?" Zašeptám na něho, protože se asi nejspíš bude, co nevidět proměňovat, takže má citlivý sluch. „Traysone!? TO SES MĚ JAKO DO PRDELE SNAŽIL ZABÍT? Nechápu, přeskočilo ti?" Zařve na mě. No to bude těžké mu to vysvětlit, to jsem trošku nedomyslel. „Nesnažil jsem se tě zabít a nechtěl jsem ti ani nějak ublížit, ale musel jsem, neměl jsem na výběr, pak ti to vysvětlím." Nevěřícně se na mě podívá. Nevypadá dobře, je celý zpocený, vlasy má přilepené potem k čelu, je od krve a navíc se mu lesknou oči.

LUCAS:

Vůbec nevím, o čem mluví?
Cítím se příšerně, jakoby mi někdo ždímal vnitřnosti. Bolí mě celý člověk. Rozhlédnu se, abych zjistil, kde jsem. Pokusím se i nadzvednout na rukou, ale neudržím se a spadnu zpátky do trávy. Co mi dal? Zdrogoval mě? Nejspíš budu, co nevidět zvracet, je mi strašný horko. „Traysone, co jsi mi dal?" Zeptám se. Nechápavě se na mě podívá. Dělá si ze mě srandu? „Zdrogoval jsi mě? Nebo co jsi mi to do prdele udělal? Je mi děsně." Mám nějaký divně zachráplý hlas. „Nic jsem ti nedal, proměnil jsem tě." Co? Podívám se na něho zděšeně. O čem to do prdele mluví? Jak proměnil jsem tě? Už se ho chci na to zeptat, ale promluví sám. „Proměnil jsem tě ve vlkodlaka a teď se proměňuješ." Co? Proměnil ve vlkodlaka? Zírám na něho zděšeně.

TRAYSON:

Zírá na mě, jak mu to mám asi tak vysvětlit. Pokouší se vstát, ne nedělej to.

LUCAS:

Tohle nemá cenu si asi myslí, že jsem blbý nebo co. Vlkodlak? Jo to určitě. Pokusím se vstát, ale zase upadnu. „Pomůžu ti." No tak na to zapomeň. Prvně mě zmlátí, zdroguje mě a pak mi chce pomoct. IDIOT. „Zapomeň." Skoro až nelidsky zavrčím. Co se mi to děje? Navíc Traysona vidím třikrát, nevím, kde teď stojí. „Pojď a přestaň vyvádět, chci ti pomoct." Tak on mi chce pomoct? To je od něho moc milé. Málem mě zabil. Sundám si bundu, jinak se upeču zaživa, mám tam všechny své důležité věci jako je telefon, klíče od domu a peněženku.  Bohužel bez jeho pomoci nemám šanci se zvednout. Přikývnu mu na odpověď, protože se na mě díval a čekal, co mu na to odpovím. Nadzvednu se a Trayson mě vytáhne na nohy.

TRAYSON:

Lucas se opřel o jeden ze stromů, kterých je kolem nás spousta. Zhluboka se nadechuje a vydechuje. Právě jsem mu úplně změnil život. Nevěří mi, ale vím, komu by mohl.