Alfa vlk [DOKONČENO]

19. kapitola

TRAYSON:

V dálce zahlédnu naše auto, mamka s ním zaparkuje před vchodem do parku, ve kterém se s Lucasem nacházíme. „Lucasi...?" Zamručí mi na odpověď. „Hmmn...co chceš?" Zvedne hlavu. „Jdeme." Vražedně se na mě podívá.

LUCAS:

Odmítám s ním někam jít. Nesouhlasně zavrtím hlavou. Zazvoní mu mobil.

TRAYSON:

Volá mi mamka. „Trayi, kde jsi? Vidíš mě nebo jsem na špatném místě?" Zeptá se. „Ano mami vidím tě, za chvíli za tebou přijdeme." „Přijdeme?" „Vysvětlím ti to v autě." Oznámím jí. Po celou dobu, co telefonuju s mamkou, sleduju Lucase, který mě upřeně pozoruje.

LISBETH:

Čekám na ně v autě, bojím se o Traye, Nicholas mu dost často dává úkoly, ale nikdy nechtěl pomoc ode mě, protože to bylo většinou špehování. Nicholas ho jenom využívá, stejně tak jako využíval mě, kdybych neopustila Dylana a mého druhého syna Darrena, tak by zabil Darryho a to jsem nemohla dopustit. Při té vzpomínce, jak mi Nicholas vyhrožoval životem mého dítěte, mě nepříjemně zamrazí na zádech a do očí mi vyhrknou slzy. Darra jsem v náručí držela jednou jedinkrát, mrzí mě to, i když vím, že za to nemůžu. Zahlédnu Traye a nějakého kluka, který se o něho opírá, ten kluk vypadá příšerně, na tváři má několik modřin a je celý od krve. Vylezu z auta. „Trayi!? Kdo to je? A co se mu proboha stalo?" Mám vztek, beztak to je zase nějaký debilní úkol.  „Mami, to je Lucas můj spolužák, měl jsem ho původně zabít, ale nedokázal bych to, tak jsem ho proměnil. Do těla jsem mu, ale dal co nejvíce jedu, aby si otec nemyslel, že jsem se o to ani nepokusil, takže se teď proměňuje nezvykle rychle a já nevím co s ním." Vychrlí ze sebe. Z Nicholase mi je špatně, posílat mého syna na to, aby zabíjel nevinné lidi. Teď už jsem vážně rozzuřená. „Vím, za kým ho vezmeme. Věděla jsem, že jsem tě správně vychovala." Usměju se na svého syna. Vím o jediné vlkodlačí smečce, která bydlí v tomhle městě a to je Dylanova smečka. Doufám, že jsem si správně zapamatovala jeho adresu, slyšela jsem Nicholase, jak o tom mluvil s někým po telefonu.

LUCAS:

Po celou dobu se je snažím poslouchat, ale skoro vůbec je neslyším, jako by mi zalehly uši. Pokontroluju si kapsy u džín, ale můj mobil nikde. Otočím se na Traysona. „Traysone? Nevíš kde mám telefon? Musím si zavolat sanitku." Nevím vůbec, kde jsem ho dal. Zakoulí očima. „Telefon máš nejspíš v kapse u bundy, kterou jsem ti dal do svého batohu, protože tě bereme sebou." Co prosím? Já s nima nikam nejedu. Vážně se mi vlní kůže na předloktí? Ne to se mi jen zdá.

TRAYSON: 

„Lucasi, nastup si." Řeknu nedočkavě, protože nemáme tolik času. Nechci aby se začal proměňovat v autě. Začíná se mu vlnit kůže na předloktí. To není dobré. Dívá se na mě, ale ani se nepohne. „Lucasi odvezu tě do nemocnice. Dobře?" Řekne mamka, asi jí na to skočí a konečně vleze do auta, zabouchnu za ním dveře. Obejdu auto a sednu si za mamku dozadu k němu, kdyby se náhodou začalo něco dít. Vyjíždíme od parku. Lucas zhluboka dýchá, doufám že není astmatik, bylo by to mnohem horší. „Mami, za kým to vlastně jedeme?" Zeptám se zájmem. „Jedeme za Dylanem." Odpoví stručně. Jak jako za Dylanem? „Vždyť tam přece nemůžeme. Narušíme jejich území." Namítnu. „Když nikomu z jeho smečky neublížíme, tak mu to vadit nebude. Potřebujeme od nich pomoc, jinak to Lucas nemusí přežít." Už chci něco namítnout, ale mamka rychle změní téma. „Kolik jedu v sobě má?" Vím, že to bylo hodně. „Dost na to, aby se proměnil po čtyřech dnech už úplně ve vlka." Lucas nás jenom poslouchá, ale nic k tomu neřekne je asi pořád v šoku.

LISBETH:

Ustaraně se přes zpětné zrcátko na toho chudáka kluka podívám. Je mi ho líto vůbec nemá tušení, co se s ním teď děje.

TRAYSON: 

Mamka zastaví u nějakého velkého šedobílého domu. „Tak jsme tady. Vystupujeme kluci." Oznámí. Vystoupím jako druhý po mámě. Mamka zatím otevřela dveře Lucasovi. Obejdu auto a pomůžu ji, Lucase vyndat z auta. Lucas se o mě opírá celou váhou, stále je zpocený a celý rozpálený, mám o něho strach.

DARREN:

Někdo zaparkoval před naším domem, z auta vylezou dvě osoby, nějaká paní a nějaký kluk nevidím jim do obličeje. Ten kluk vypadá zezadu jako Trayson. Ale co by tu Trayson pohledával? Vytáhnou z auta, ještě ale nějakého kluka, vidím tomu klukovi do obličeje. Pane Bože to je Lucas? Všichni tři jdou k našim vchodovým dveřím. Ztuhnu.