Alfa vlk [DOKONČENO]

12. kapitola

ELLIE:

Už asi dvacet pět minut ležím v posteli a nemůžu vůbec usnout. Pořád se mi myšlenky zatoulávají, k tomu co se všechno dneska událo. Darren je vlkodlak. Vůbec tomu nerozumím. Vlkodlaci přece neexistují.

Ozve se zaklepání na dveře mého pokoje. Nadskočím, protože jsem to vůbec nečekala. „Ellie, to jsem já. Můžu jít dál?" Za dveřmi slyším Darrena. Kdo by to, taky jiný byl, že jo? „Jo můžeš." Otevřou se dveře a v nich stojí Darren s mokrými vlasy, v černém tričku a černých teplácích. On právě vylezl ze sprchy? Je děsně sexy. „Věděl jsem, že ještě nebudeš spát." Poví a usměje se na mě. Taky se na něj usměju. Zrudnu no bezva. Ještě, že je tady tma. Svítí se jenom v chodbě. Doufám, že to neviděl.

Zhasne v chodbě a poslepu dojde k mojí posteli. Do ničeho nenabourá což se divím, já bych už měla ukopnutý malíček a navíc, by byl ještě zlomený. Darren má asi noční vidění? Lehne si na pravou stranu postele.

Jsme opření o polštáře a já jsem přikrytá peřinou, protože mi je zima na nohy. Ležíme ve tmě, svítí nám jen světlo z ulice venku. Nikdo z nás nemá v plánu, rozsvítit lampu. „Darre..." Promluvím první. „Hm..."

DARREN:

Otočím se na ní. Jsem z toho všeho trochu nervní. Ellie ví, že jsem vlkodlak. Vím, že by to nikomu neřekla, teda aspoň doufám. Jinak jsem ve velkém průšvihu za zradu. Nemůžeme za nic na světě, ohrozit náš druh. „Mohl by jsi mi, ještě něco říct o vlkodlacích?" Ztuhnu a odvrátím se. Neochotně ji na to přikývnu.

„Ellie..." Odmlčím se. „víš, čím víc toho budeš o vlkodlacích vědět, tím víc se dostáváš do nebezpečí." Povím ji pomalu. „Já se už tohohle nebojím a jsem smířená s tím vším. Nebojím se ani tvého vlka. Vím, že jsi mi pomohl a za to ti moc děkuju. Nevím, co bych si počala, kdyby ses tam neobjevil."

Ona se mého vlka už nebojí. Hodně to pro mě znamená, nevím co bych dělal, kdyby mě kvůli tomu opustila. A poděkovala mi za to, že jsem ji zachránil. Samozřejmě, že jsem ji zachránil před těmi úchyly, nenechal bych ji tam. „Jsem rád, že se mě už nebojíš. Ellie slib mi, že tohle co ses tu dneska dozvěděla a co se dozvíš nikomu neřekneš. Dostali bychom se oba dva do velkého průšvihu." Přikývne na souhlas. „Slibuju."

ELLIE:

Poposunu se blíž k němu. Nebojím se ho. Miluju ho. Budu se k němu chovat tak jako předtím než jsem se to o něm dozvěděla.

DARREN:

Tak moc ji miluju. Jsme oba ticho. Užívám si tuhle chvíli. Přivinu si ji k sobě, svou levou ruku si dám kolem jejího pasu. Přemýšlím, co jí říct a co ne. První z nás prolomí ticho ona. „Darry...kdo je Kira?" Opatrně se mě zeptá. Asi si myslí něco jiného, nikdy bych s Kirou nic neměl. „Kira a Jess jsou pro mě jako sestry. Prakticky jsem s nimi vyrůstal. Když byl otec v práci, hlídala mě mamka od Kiry Olivia. Vždycky tam byla i Jess a její dvojče Jason." Usměju se nad tou vzpomínkou, jak jsme my čtyři běhali po trávě a smáli se každé prkotině. „Takže to je jejich pokoj?" Zeptá se.  Podívám se na ní. „Teoreticky ano. Je to pokoj pro členy naší smečky, nejvíce je ale využívány Kirou. Jess tady přespává málokdy. Párkrát tu přespal i Jason."

ELLIE:

Vážně teď řekl slovo smečka? On má smečku? „Smečka?" Zeptám se a udiveně se na něho dívám s otevřenou pusou. Zasměje se. „Ano smečka, mám ti o tom něco říct?" Pořád stále překvapená mu na to kývnu. „Můj otec smečku založil týden po mém narození. Až mi bude dvacet převezmu po něm místo alfy. Respektujeme se navzájem, dvakrát za měsíc máme společnou schůzku, kde se všichni sejdeme a povídáme si o problémech smečky a dalších věcech." To je boží. Tohle se vážně děje v mém světě? „Existují ještě nějaká jiná stvoření nebo jenom vlkodlaci?" Zajímá mě to, protože jsem se zatím smířila jenom s vlkodlaky. „Existujeme jenom my." Aspoň, že tak. Nevím, jak bych reagovala na to, kdyby existovali třeba upíři.

Podívám se na mobil na nočním stolku, jsou už skoro dvě hodiny ráno. To jsme si tak dlouho povídali. Musím jít na záchod, posadím se a pak se zvednu z postele. „Jdu na záchod." Oznámím mu. „Já si asi taky zajdu."

Když přijdu z koupelny Darren tu není. Chci, aby přišel. Lehnu si do postele poupravím si polštáře pod hlavou a přikryju se peřinou. Až teď si všimnu, že jsou otevřené dveře do chodby. Nechce se mi už vstávat a zároveň nechci mít otevřené dveře do chodby, ve které se nesvítí.

Slyším kroky, zvednu hlavu z polštáře. Darry jde k mé posteli a lehne si. Zavřel za sebou dveře. Zívnu, jsem totálně utahaná. Jsem ráda, že přišel zpátky. Posunu se k němu blíž a položím si svou hlavu na jeho hruď a levou ruku mu položím na břicho.  A za tlukotu jeho srdce, zavřu oči.

DARREN:

Slyším Ellie, jak klidně oddychuje, už usnula. Sehnu se k ní a políbím jí do vlasů.