Alfa vlk [DOKONČENO]

13. kapitola

DARREN:

Probudím se jako první. Ellie stále klidně spí na mé hrudi. Nechám ji tak a opatrně se natáhnu pro mobil, abych zjistil, kolik je hodin. Je devět patnáct, nevím v kolik jsem usnul, ale bylo to rozhodně později než Ellie. Pořád mi do mysli vstupovaly myšlenky toho, co by se stalo, kdyby se to o Ellie někdo dozvěděl. Vím, že to nemůžu utajit na věčnost, jednou se to určitě prokecne. Rovnou i napíšu otci o tom, že tu byla Ellie přes noc.
Probouzí se, otevře oči. „Dobré ráno princezno."

ELLIE:

Princezno? Já jsem usnula Darrenovi na hrudi? Pane Bože. Zvednu hlavu a posunu se tak, abych viděla Darrův obličej. Podívám se na něj s omluvným výrazem. „Dobré ráno štěně." To teď spolu jako chodíme? Když mu teď říkám štěně, má to  docela jiný význam, když teď o něm vím, že je vlkodlak.

DARREN:

Otočím se na ní. Ona je teď moje holka? Zase zrudla stydlivosti. Mám takový pocit, že myslí na to stejné, co já. Usměju se na ní. Taky se na mě usměje.   Odkašlu si. „No...jenom bych ti chtěl říct, že taťka tu bude asi za hodinu, tak by ses asi chtěla, nějak připravit. Půjdu se převlíknout k sobě do pokoje." Nahnu se k ní a políbím ji na čelo. Vstanu z postele a jdu ke dveřím, ještě se na ní jednou otočím, přehodila si peřinu přes hlavu. „Tak pak sejdi dolů. Ať se můžeš jít nasnídat."

ELLIE:

Já uvidím jeho otce? No to snad ne? Něco se stane, překlopím talíř a jídlo mi spadne do klína. Nebo spadnu ze židle. Dobře, dost těchhle myšlenek. Zvednu se z postele a jdu do koupelny i se svým batohem, abych se převlíkla.

DYLAN:

Jsem úplně vyřízený. Celou noc se něco dělo, musel jsem pořád vyřizovat telefonáty, vyplňovat tuny papírů a byly i dva případy, kde jsem se neprodleně musel dostavit. To byl děs. Za chvíli budu doma a lehnu si konečně do své postele. Už jsem na příjezdové cestě ke svému domu. Zastavím se svým firemním autem před garáží, až když se otevřou vrata vjedu dovnitř.

Vylezu z auta podívám se na telefon, mám tam zprávu od svého syna. Doufám, že se nic nestalo. Ale to by mi spíše zavolal. Odemknu ho, napsal mi ráno, že Elle u nás přespala. Oddychnu si a jdu ke dveřím, které vedou do předsíně. Ještě než za sebou zavřu dveře, tak se otočím na mercedes a zamknu ho.

Vstoupím do předsíně, vyzuju se. „Darre? Jsem doma." Zavolám na něj. Měl by mě slyšet i kdybych to zašeptal. „Tati jsem v kuchyni." Zavolá na mě nazpátek.

Pomalou chůzí dojdu do kuchyně, Darren se cpe nějakým ovocným jogurtem. „Ahoj Di, doufám, že už tě potom Trayson neotravoval. Nicholas vážně musí něco plánovat." Povím šeptem, vím že tu ta holka ještě není, ale radši budeme mluvit potichu. Slyším ji totiž, že je v koupelně. „Ahoj tati, potom už nic neudělal jenom to, co jsem ti napsal." Zašeptá, tak abych ho slyšel jenom já.

„Stalo se něco v práci?" Teď už promluví normálním hlasem. Na to se mě ptá pokaždé a jsem za to rád, od včerejšího odpoledne jsem ho neviděl. Upřímně se na svého syna usměju. „Di...nic se zas tak nestalo, ale byly dva případy, na které jsem se musel dostavit." Sednu si na barovou stoličku u linky vedle Darrena. „Aha...no a jaké to byly případy?" Jsem rád, že s ním můžu vždy o něčem promluvit. „Byla jedna skoro sebevražda, toho člověka jsme nakonec zachránili a pak rvačka v baru." Povím mu, vždycky mu říkám o případech, které se udály, vím, že by to nikomu neřekl. Potřebuju si vždycky s někým pokecat po vyčerpávající směně. „Co bylo ve škole?" Zeptám se ho, abychom pokračovali v konverzaci. „Nic zas, tak zajímavého. Ale psali jsme test z angličtiny a nevím, co z něho dostanu." Vím, že se Darren učí dobře, je to přece můj jediný syn. Vždycky si vzpomenu na to, jak jsem se s ním učil, když byl malý. Nad tou vzpomínkou se pousměju. Nemůžu uvěřit tomu, že už mu za tři týdny bude osmnáct. „Určitě ten test dobře dopadne." Povzbudím ho a rukou mu rozcuchám vlasy. Usměje se na mě. Stejně jako vždycky. I kdyby ne, tak by se nic nestalo, protože chápu, že je těžké se soustředit, když máte za zády Nicholasové dítě.

Zpozorním, slyším totiž tu holku, jak sestupuje po schodech. Darren se zvedne a dojde k ní. Taky se zvednu a popojdu k nim. „Tati tohle je Ellie a Ellie tohle je můj otec." Poví Di a já si s ní potřesu rukou. „Dobrý den pane Blaku, ráda vás poznávám." Je dobře vychovaná, je o trošku menší než Darren, má asi tak metr sedmdesát sedm, modré oči, nejvíc mě udivují, ale její vlasy, které jsou sice černé, ale má konečky nabarvené na modro. „Ahoj Ellie, potěšení je i na mé straně." Upřímně tahle holka se mi líbí. Nevím, ale trochu mi připomíná Lis. To bude možná těma očima, Lisbeth je má taky modré jako průzračné moře.

DARREN:
Taťka se na Ellie sice usmívá, ale za jeho upřímným úsměvem se skrývá i bolest. Znám ho dost dobře, takhle se vždy tváří, když mluví o matce nebo na ní myslí.

ELLIE:
Jeho otec vypadá jako starší verze Darrena, má stejné tmavě hnědé vlasy, zelené oči a taky mají podobnou postavu. Jenom jeho otec je o trošku víc mohutnější. Bála jsem se, že se mu nebudu zamlouvat, ale vypadá to že jsem se bála zbytečně, protože se na mě pan Blake upřímně usmívá a jsem za to ráda. „Tak jo děcka, já si půjdu lehnout, takže nedělejte vylomeniny." Odejde nahoru po schodech. Darrenův otec mi přijde hodně sympatický a myslím si, že na to, že zůstal na výchovu Darrena sám, odvedl skvělou práci.

Když pro mě ve dvě odpoledne přijede mamka, pořád se culím. Než pro mě přijela jsem celý čas strávila s Darrem, mluvili jsme spolu, smáli se a na rozloučenou jsme se za dveřmi políbili a pak už jsem šla k autu.