Alfa vlk [DOKONČENO]

41. kapitola

25. listopadu (Pondělí), 6 dní do bitvy s Nicholasovou smečkou, 1:47 ráno

LUCAS (CAM):

Jsme venku na mýtině, uprostřed lesa. Tím jsme myslím sebe a Jaye nikdo jiný tu není. Není to ta samá mýtina, na které jsem se proměňoval, ale jiná tahle je menší, neprosvítají tady přes mraky sluneční paprsky, přijde mi to tu takové pochmurné, smutné...ne to není ten správný výraz pro tohle místo. Je to tu depresivní. Je tu dost tma na to, že jsou čtyři odpoledne. Odněkud z nenadání se ozve výstřel a Jay. Můj Jay se sválí k zemi. „Jayi...Jayi...NE!" Zařvu a dopadnu na kolena do trávy vedle něho. Jay sice dýchá, ale špatně, pomalu. „Jayi..." Rozbrečím se. Nic přes slzy nevidím, nemůžu zaostřit na tu postavu, co se mi vysmívá. „Říkal jsem ti, jak to dopadne." Ten hlas bych, ale poznal všude. NICHOLAS. „Jayi..." Ztrácím ho. „Jayi...prosím, neopouštěj mě. Prosím, zůstaň se mnou." Mluvím a slzy mi proudem tečou a dopadají do trávy.

JASON:

Probudí mě ne budík, ale Cammy, který mi neúmyslně kopne do levé nohy. Zvednu hlavu a podívám se na něho. „Jayi...Jayi...ne." Mluví ze spaní. „Cammy?" Snažím se ho vzbudit, ale spí dál. „Jayi..." Po tvářích mu stékají slzy. „Cammy, probuď se." Povím a jemně mu zatřesu s ramenem. Polekaně sebou trhne, otevře oči, které mu zlatavě svítí. Zhluboka se nadechne a vydechne a nejednou mu ty oči zhasnou. „Cammy?" Cam se na mě podívá, třese se mu ret, nemá daleko k tomu, aby se rozbrečel. „Pojď ke mně." Položí si svou hlavu na moje rameno a zavrtá se mi do ohybu krku. „Jsem tady...pššt...byl to jenom sen." Hladím ho konejšivě po zádech. „On...on...zabil tě." Popotáhne. Políbím ho na čelo. „Byl to jen zlý sen. Jsem tady." Cam se malinko uvolní, ale svírá mi pravou ruku v té své a natiskne se ke mně nejvíc, jak to jen jde. Na krku mě lechtá jeho dech. „Obdivuju tvojí sebekontrolu, takhle rychle se vzpamatovat z náběhu na přeměnu ve vlka."

„Proč?" Zeptá se mě Cam, když se už trochu uklidní. Zvedne hlavu a podívá se mi do očí.

„No...protože...prostě...ji obdivuju." Odpovím.

„Jayi?"

„Ano?"

„Polib mě...prosím." O to mě nemusí žádat dvakrát, za rameno si ho přitáhnu do vášnivého, nádherného polibku, do kterého dám vše, co k němu cítím.

________________________________

6:00 ráno

LUCAS (CAM):

Vzbudím se kvůli budíku, Jay zavrčí a natáhne se pro mobil na noční stolek, aby ten randál vypnul. Super, menší pondělní „deja vu". Jo, ale minulé pondělí jsem se ještě neprobudil vedle tohoto úžasného kluka, který nese jméno Jason. Kdybyste mi před týdnem řekli, že vlkodlaci existují a že budu chodit s klukem. Vysmál bych se vám do obličeje a poslal vás k psychiatrovi. Ale tohle je teď moje realita. Jsem vlkodlak, chodím se sexy namakaným klukem. A není nic, co bych si přál víc. Cítím se o mnohem, víc silnější než kdy dřív. „Dobré ráno Cammy." Šeptne mi do ucha Jay.

JASON:

„Dobré ráno Jayi. Vyspal ses vůbec? Mrzí mě, že jsem tě probudil ve dvě ráno." Řekne smutně.

„Cammy nemůžeš za to, že jsi měl noční můru. Takže se mi hlavně neomlouvej." Usměju se na něho.

„Ty máš dneska poradu?" 

Nechápavě se na něj podívám. „Myslíš se smečkou?" Dojde mi. Jemně přikývne. 

„Ano mám. Proč se na to ptáš?" Povytáhnu obočí.