Alfa vlk [DOKONČENO]

60. kapitola

4. prosince (čtvrtek) 14:54
ELLIE:
Shlédli jsme asi tak dva filmy, přitom jsme i poobědvali. Nesnědla jsem toho moc, nemám moc chuť k jídlu, protože se mi žaludek při každém soustu stahuje. Pan Bl...Dylan přijel před dvěma hodinami a odebral se nahoru do své pracovny, Lisbeth před několika minutami odešla za ním. Sedím na pohovce v obýváku s Trayem po své pravé straně, nalevo mám Kiru, Darren si položil hlavu Kiře do klína a ona se mu prohrabuje prsty ve vlasech. Z únavy se mi zavírají oči, nejvíce ze všeho mě bolí svaly na nohou a rukou. Šla bych nahoru, ale nechci být před svou poslední proměnou sama. Hlava mi únavou klesne na Trayovo rameno. „Promiň." Zamumlám omluvu a zvednu svou hlavu.

„Klidně si lehni Elleth." Pohladí mě jemně po paži, i přes mikinu cítím teplo jeho dlaně. Usměju se na něho a uvelebím si hlavou na jeho rameni, zavřu oči a zase mám pocit jako bych se stávala vlkem, jako by se moje mysl na něco napojovala.

TRAY:
Do nozder nasaju zvláštní vůni, která z Elleth přímo sála. Jestli je tohle vůně jejího vlka, což je hodně pravděpodobné, tak se rozhodně už nechci držet zpátky. Chci ji. Tak zatraceně moc jí chci. Ale taky ji nechci ztratit, je to jediná holka, která se se mnou normálně baví, a nesnaží se mi dostat do kalhot. Nevím, jak tu její vůni popsat, voní jako ona, ale zároveň je tam něco nového, něco co jsem nikdy u žádné z vlkodlaček necítil. Všímám si jejich zvláštností. Toho, jak si pokaždé když je nervózní skousne spodní ret. Toho, jak pokaždé zrudne stydlivostí. Toho, jak si neustále prohrabuje svými tenkými prsty své havraní kadeře, nebo vždycky když ji něco šeptnu do ucha, tak se celá zachvěje.

16:33
ELLIE:
Mám pocit jako by se moje vlčice, chtěla prodrat na povrch. Začíná se mi vlnit kůže na předloktích a cítím, že se mi to samé děje i na lýtkách. Rozevřu oči, zamrkám, abych si přivykla na denní světlo. Ležím na sedačce v obýváku s hlavou podloženou polštářem a jsem přikrytá tmavě šedou teplou dekou. Opatrně se posadím do sedu a rozhlédnu se kolem. Moje štěňátko přicupitá ke mně a vyskočí na pohovku vedle mě. Dám jí pusu na hlavičku, a hladím ji. Mám obavy, že na mě začne vrčet nebo se mě bude bát. Ale Zatím vypadá, že ji fakt, že jsem vlkodlak, nějak extra nezajímá.
Tray sedí u jídelního stolu a kreslí si do svého skicáku. Nikdo kromě něho tu, ale není.
„Elleth?" Ozve se Tray.

Otočím se na něj.

Když zavře skicák, tak dojde ke mně a posadí se vedle mě. Sáhne mi rukou na čelo, nechá ji tam trochu déle než je nutné. Usměju se na něho, oplatí mi úsměv a ruku sundá.

„Proměňuješ se." Potvrdí mi moje domněnky a pokrčí ledabyle rameny. Mluvíme tady o mé poslední čtvrté proměně a on krčí rameny, jako bychom se spolu bavili o něčem naprosto normálním, třeba o dnešním obědě. 

„Dík za info. Co bych si bez tebe počala Trayínku?" Dám si ruku na stranu srdce.

Obrátí oči v sloup.

„Nechceš půjčit nějaké starší oblečení, které můžeš roztrhat, abys nemusela ničit to svoje?" Zeptá se mě Tray.

Jak jako roztrhat? Vždyť přece...

„Zajdu se zeptat mamky, jestli nemá nějaké staré oblečení." Oznámí mi Tray a vstane.

Sleduju jeho odcházející záda nahoru do schodů.

Posléze Tray přijde v ruce s nějakým oblečením a dá ho na pohovku vedle mě. „Dylanovi a mamce jsem řekl, že se proměňuješ a že budeme na mýtině. Dylan pak za námi přijde, aby tě oficiálně do smečky mohl přidat hned." Poví mi.