Alfa vlk [DOKONČENO]

54. kapitola

30. listopadu (neděle), 1:49

ELLIE:

Probudím se, protože mě něco kopne do bolavého pokousaného lýtka. „Au..." Zaskuhrám bolestí. Ze začátku si myslím, že je to Blue, ale není. Je to Tray, který ze spaní něco nesrozumitelného mumlá.

„Ne...ne..." To je to jediné, co dokážu z jeho mumlání poznat.

Blue si uvelebí na kraji pro teď mojí půlky postele. Posunu se blíž k němu, protože od toho jsou přece kamarádi. Kamarádi jsou od toho, aby si navzájem pomáhali. A teď Trayovi můžu pomoct jedině tak, že ho probudím.

„Trayi?" Pohladím ho po paži. „Trayi?" Zkusím to znovu. „Trayi, probuď se." Stisknu mu rameno a jemně mu s ním zatřesu.

Tray se probere, svítí mu zlatavě oči, je to trochu děsivé, ale zároveň i kouzelné. Posadí se a zrychleně u toho dýchá. Zvednu se taky do sedu a položím mu ruku na rameno, abych ho trochu uklidnila.

„Trayi? Byl to jen zlý sen. Už je to v pořádku."

Otočí se mým směrem a obejme mě a já se nechám.

Docela by mě zajímalo, o čem se mu zdálo. Nevím, jestli se ho na to můžu zeptat.

Odtáhne se ode mě jako první.

„Řekneš mi, o čem byla ta noční můra?" Podívám se mu do zlatavě svítících očí.

„Promiň Ellie, teď ne."

„Čím dál tím víc se zhoršují, je to horší a horší. Promiň, že jsem tě probudil." Špitne.

„Neomlouvej se mi, nemáš proč." Pousměju se na něj. „Jsi v pořádku?" Zeptám se ho ustaraně.

„Jo jsem..." Povzdechne si. „Měla by ses prospat Elleth, budeš potřebovat spoustu energie." Slabě se na mě usměje.

Ještě jednou se na něho starostlivě podívám a stisknu mu rameno. „Tak ještě jednou dobrou Trayi a pěkné sny."

Otočím se na bok a pomalu zavírám oči. Jsem totálně unavená, bolí mě noha, nic víc jsem pro něho udělat už nemohla, takže nejlepší co teď můžu udělat, je znovu usnout.

2:14

TRAY:

Elleth se trochu posune mým směrem a opře si čelo o moje levé rameno. Podívám se na ní, jak klidně oddychuje. Vyloudí se mi tímto jejím gestem úsměv na tváři, i když si myslím, že o tom, že má o mě opřenou hlavu, vůbec netuší. Pokusím se znovu zavřít oči, avšak hned co je zavřu, je znovu zase otevřu, protože se mi před očima promítne obrys mého rozzuřeného otce.

9:02

ELLIE:

Probudím se natisknutá k Trayovu boku. Trochu mě to zarazí, takže dost dlouho jen tak bez hnutě ležím. Kamarádi se k sobě tulí běžně. Dá se tohle vůbec brát jako tulení?

Jo? Ty ses snad někdy k nějakému svému kamarádovi tulila a spala s ním v jedné posteli? Ozve se zase můj vnitřní nesnesitelný hlas. V duchu obrátím oči v sloup. Tray ještě spí, pomaličku se od něho odtáhnu a posunu se ke kraji postele. Tray něco zabručí a přetočí se na bok směrem ke mně. Nikdy bych nevěřila, že Traye uvidím někdy po ránu s rozcuchanými vlasy, které teď připomínají vrabčí hnízdo. Mám takové nutkání mu ty neposedné vlasy upravit, ale tím bych ho rozhodně probudila a navíc by to bylo dost divné, kdybych mu jen tak z ničeho nic sáhla na vlasy. Proč mě napadají takové zvrácenosti?