Alfa vlk [DOKONČENO]

5. kapitola

Polovina listopadu

Pohled Ellie:
Stále Darrena doučuju, ale domnívám se, že jen mrhá mým časem, protože nikdo nemůže být přece tak blbý. Už dva dny po sobě opakujeme mocniny, odmocniny a rovnice. Dnes se jdeme poprvé učit ke mně.

Darren se nějak stal mým skutečným kámošem a zatím jediným. Sama tomu nerozumím. Se Sebbym jsem do teď nepromluvila.

Stojím na chodbě a dívám se na rozvrh. Super odpadá nám angličtina, učitelka asi není ve škole. Po chvíli ucitím na svém krku horký vzduch. ,,Darre já vím, že jsi to ty. Nedýchej mi na krk." ,,Nemůžu za to, že jsi tak malá." Dobírá si mě. ,,Já, že jsem malá, mám skoro metr sedmdesát osm." ,, Pro mě malá jsi." ,,Tak dík no." ,,Co je malé to je roztomilé." Oplatím mu to vražedným pohledem.

,,Podívej se odpadla nám angličtina. Víš co to znamená?" Že bych měla konečně volno od toho tupce. ,,O dvě hodiny delší doučování." Zatlemí se a jemně nakloní hlavu doleva.

Proč na mě vždycky hází takové pohledy? Já prostě nemůžu z těch jeho smaragdových očí.
,,Víš, že mi občas, připomínáš štěně?"

Pohled Darrena:
Počkat, vážně mi teď řekla štěně. A do prdele. Zjistila to? Ne to je blbost. ,,A to jako proč?" ,,Vždycky se tak tváří psi když něco provedou. " ,,Aha..." Odpovím tupě. Díky bohu.

Pohled Ellie:
,,No takže dneska se jdeme učit ke mně." Povím mu. ,,Darre..." On mě zase neposlouchá. Podívá se na mě. ,,Hm..." ,,Za chvíli zvoní jdeme už do třídy?" ,,Jo jasně jdem." Co mu zas přelítlo přes nos. Prvně se mnou vtipkuje a pak je zamlklý.

Konečně zazvoní a já můžu jít domů. Mamce jsem řekla, že se u nás dneska budu učit s Darrym. Mamka i taťka jsou v práci, takže nebudou žádné pitomé dotazy. Když jsem k nám poprvé pozvala Sebbyho, tak se mě mamka před ním zeptala jestli je to můj kluk. A pak se ho vyptávala na otázky typu kolik ti je, co plánuješ po střední, zeptala se ho i na to jestli se mu líbím. V tu chvíli jsem se chtěla propadnout do země.

Jsme u mě v pokoji a já Darrovi vysvětluju mocniny opět. On to vážně dělá naschvál. Už tu u toho sedíme dvě hodiny. ,,No tak když máš 1⁵, kolik bude výsledek?" Zeptám se potřetí a zase na mě tupě zírá.

Pohled Darrena:
,,5...." Odpovím, aniž bych tušil na co se mě ptá. ,,Já tě asi přerazím štěně." Praští mě jemně sešitem po hlavě a já se ani nehnu. Ellie se z ničeho nic zvedne a začne sbírat všechny papíry, které dneska popsala. Když chce už odejít, tak ji chytnu za předloktí. ,,Kam si myslíš, že jdeš? Neodcházej prosím, já dávám pozor." ,,Jo to vidím, jdu prostě pryč, akorát s tebou ztrácím svůj drahocenný čas." ,, Počkej."

Pohled Ellie:
Vezme papír a začne něco na něho čmárat. Když vidím jeho soustředěný pohled, přeběhne mi mráz po zádech a rozbuší se mi srdce. Předá mi papír, který je celý popsaný jeho úhledným písmem. ,,Co to do prdele je?" Rozzuřeně zavrčím ,,No přece rovnice." ,,Tak já tě tady doučuju, jak idiot a ty to umíš. Nesnáším tě." Už ho chci poslat pryč.

Když v tom Darrenův pohled směřuje na okno mého pokoje. Mluvím na něho, ale zase mě ignoruje. Podívám se jeho směrem a uvidím Sebbyho, jak kráčí směrem k našim vchodovým dveřím.

Ozvou se tři duté rány, Darren stojí na místě. ,,Jdu otevřít, ty počkej tady." Darren jde stejně za mnou. Proč mě prostě nikdy neposlechne? Otevřu dveře a zarazí mě to, jak Sebby vypadá a co drží v pravé ruce. Je to papírový sáček a uvnitř něho je láhev se světle hnědou tekutinou, vypadá jako flaška Jacka Danielse. Lesknou se mu oči a jde z něho hodně cítit alkohol. Dojde mi, co se děje a pozvu ho dal.

Sebby, ale dál nejde, protože uvidí Darrena. Nedivím se mu koutkem oka Darryho sleduju. I já bych se ho bála, vypadá tak zuřivě. Znovu se vrátím pohledem k Sebbovi, jeho černé vlasy slepené k sobě a otrhané černé džíny s vybledlým bílým trikem nevypadají o moc líp.

Stojíme už skoro minutu na prahu mých dveří. A mě je trapně ani nevím proč no...vlastně vím můj nejlepší kamarád, stojí u mých dveří opilý s tím, že mi chce asi něco důležitého sdělit. A Darren, který se stal mým jediným skutečným kamarádem stojí u mě a vypadá, jako by chtěl po Sebbym skočit.

Omluvím se Sebbovi a poprosím Darrena, aby počkal uvnitř a zavřu dveře. Se Sebbem si sedneme na terasu před domem. Začne mluvit jako první. ,,Chci se omluvit za to, že jsem zdrhl je mi to líto. Chci být s tebou. Miluju tě." Vím, že bych se neměla začít smát, ale koutky úst mi začaly cukat.

Nikdy jsem Sebbyho nebrala jako někoho do koho bych se mohla zamilovat, brala jsem ho spíš jako staršího bráchu. Můj starší bratr Ryan studuje v Londýně a moc často se spolu nevídáme. Brácha vždycky přijede jenom na Vánoce. Jinak ostatní svátky slaví se svou přítelkyní Julie a její rodinou v Londýně. Sebby se ke mně nakloní. Ucuknu, ale ho to neodradí. Chytí mě pevně za rameno a silně mě k sobě přitáhne, v té vteřině mám strach. Zavřu oči a jsem zase v té temné uličce. Chci ho od sebe odstrčit ,,Sebby prosím tě pusť mě, já to tak necítím. Je mi to líto." Nepustí mě.

Najednou jeho stisk povolí a pustí mě. Všimnu si Darrena jak Sebba drží za tričko pod krkem, přimáčkne ho ke zdi s tím, že Sebby se nedotýká nohama země. ,,Darre pusť ho, nic se nestalo." Přes oči mu přeletí záblesk.

V tom samém okamžiku pustí Sebba na zem, ten spadne na kolena. Zvedne se a odběhne pryč. Když Sebastien zmizí, slyším něco jako zavrčení. Otočím se na Darrena. Ten, ale už vchází do vchodových dveří mého domu.

Jdu za ním, chci si to s ním vyřídit. ,,Darrene, co to mělo znamenat?! Vždyť by mi neublížil, je to můj nejlepší kamarád a ty ho chytneš pod krkem? Přijde ti tohle chování normální." ,,Nejsem žádný pes, aby jsi mi říkala co smím a co nesmím." Podám mu batoh. ,,Víš co, jdi pryč."

V očích se mi zalesknou slzy. V duchu prosím Darrena aby nikam neodcházel. Jako by to slyšel se otočí, přijde ke mně a pošeptá mi do ucha ,,Omlouvám se. Uvidíme se zítra ve škole." A odejde.
Po večeři jsem si šla lehnout, ale nemohla usnout. Pořád jsem přemýšlela nad tím, co se dneska událo.

Annie