Alfa vlk [DOKONČENO]

56. kapitola

1. prosince (pondělí), 15:01

ELLIE:

Je tu hrozně moc lidí. Tray se někam vypařil, takže tu na pohovce sedím vedle Darrena, vedle něho sedí Kira, po mé levé straně sedí Jess, Caleb a pak Lucas a Jay. Blue si pro tentokrát uvelebila Lucasovi na stehně. Kira se na mě podívá s tázavým pohledem, „Ellie, jsi v pohodě?" když vidí můj pohled, kterým těkám všude po místnosti, jestli někde náhodou nezahlédnu Traye, ale nikde ho nevidím.

Odpovím jí na to přikývnutím, že jsem, ale přitom vím, že v pohodě vůbec nejsem. Kde je Tray?! Něco se se mnou začíná dít. Začíná mi být docela teplo, ale přesto si mikinu nesundám, od rána mi není úplně nejlépe. Jedna moje část mozku mi říká: Není to snad zjevné? Proměňuješ se a teď to evidentně potlačuješ. A ta druhá část zase: To je ještě brzo na proměnu ne?

Takže se už ani nevyznám ve své vlastní hlavě. Kde je Tray, když ho teď potřebuju?

„Ellie?" Zavolá Darren a já se na něho podívám.

„Proměňuješ se." Řekne mi.

A tím se mi všechno potvrdí. Já se vážně proměňuju. Nenenenene.

„Neproměňuju se, jen mi není dobře..." Pokouším se o vyrovnaný tón, ale zradí mě hlas a zní to spíš, jako bych mluvila prosebně, ať to tak není. Nechci se proměňovat. Mám strach. Nemůžu přece zvládnout takovou bolest, kdy se mi budou v těle lámat skoro všechny kosti v těle.

„Neměla bys to potlačovat Ellie, půjdu s tebou já a Kira dobře?" Poví mi Jess uklidňujícím tónem.

Já zavrtím hlavou. „Chci Traye..." Šeptnu.

Všichni se na mě překvapeně podívají.

„Slyšel jsem správně, vážně chceš Traye? Jakože Traye?!" Dívá se na mě Jay jako bych spadla z Marsu.

Ignoruju ho, jen se koukám do země. Začínám se čím dál tím víc bát.

„Půjdu se po něm podívat, dobře?" Dá mi Darren konejšivě ruku na rameno.

Podívám se mu do očí a pokusím se o úsměv.

Darren vstane a Kira se přisune blíž ke mně. Jess mě obejme kolem ramen. „Ellie, to zvládneš. Nemusíš se ničeho bát."

Slabě se mi zvedne koutek úst, na víc se nezmůžu.

„Vážně tam nemáme jít s tebou?" Zeptá se mě Kira. Překvapuje mě, že v jejím hlase zazněly starosti, přijde mi, že ona mě zrovna moc nemusí.

Odpovím jí nesouhlasným zavrtěním hlavy.

TRAY:

Vycházím ze suterénu, mamka se mnou chtěla mluvit někde o samotě, ptala se mě na to, jak se cítím a že kdybych cokoliv potřeboval, mám za ní zajít. Už jsem skoro v kuchyni, chci se vrátit zpátky za Elleth. Sotva vejdu do kuchyně, tak mi cestu zatarasí nějaká blondýnka. „Ahoj Trayi." Namotá si na ukazováček pramen svých vlasů. Odkud zná moje jméno?! Kdo to k čertu je? V životě jsem ji neviděl.

„Ty si na mě nepamatuješ?" Zasměje se.

„Hele, pokecáme potom. Musím jít." Odbydu ji a chci odejít, ale postaví se přede mě a svým tělem mi zablokuje cestu.

„Můžeš prosím tě uhnout." Jestli mě neposlechne, asi na ni vyletím. Elleth není dobře a já chci být u ní.

„Ne." Řekne hravě a přimáčkne se na mě. „Vážně mě mrzí to, že si na mě nepamatuješ. Myslím si, že jsme si spolu skvěle užili. Nemůžeme si to spolu zopakovat?" Mluví na mě a u toho mi rukama šmatrá pod trikem.