Alfa vlk [DOKONČENO]

EPILOG o 6 let později

LUCAS (CAM): 

Musíme jít oba do práce, já jsem jakžtakž vzhůru, jen Jay si vylehává. „Jayi, vstávej." Zasměju se a políbím ho na rameno.
„Came nech mě." Zamručí a přitáhne si k hrudi peřinu. 

Uchechtnu se a tu peřinu mu chci vzít, ale drží jí pevně. „No tak Jayi kvůli tobě zase přijdeme pozdě." Promluvím mu tiše blízko u ucha. Než se odtáhnu mu věnuju jeden polibek na klíční kost a odkryju ho. 

Jay se usměje a za zátylek si mě přitáhne do dlouhého polibku. 

„Tak to by stačilo, vstáváme, protože vážně přijdeme pozdě." Oddělím se od něho a pomalu vstanu z postele, abych se šel chystat. 

Je pravda, že se mu ani nedivím, že se mu nechce vstávat.

JAY:

Ve firmě, je to jen samé papírování, podepisování, telefonování. Cam dělá veškerou práci na počítači, což jsem mu velice rád přenechal, protože když jsem musel sedět u počítače, tak jsem stejně po většinu času nevěděl co s tím dělat. Cam před rokem vystudoval vysokou programátorskou školu, takže počítačům rozumí. Občas si říkám, jak je možné, že jsme spolu? Že jsou naši vlci spojení? Ale vím jistě, že ho nikdy nechci ztratit, nedokážu být bez něj. 

„Pane Williamsi? Máte jít do kanceláře svého otce." Zavolá na mě recepční, když zrovna procházím kolem recepce.

Co se zase stalo? Do otcovy kanceláře nechodím skoro vůbec, jen pokud se vážně nestalo něco vážného. 

„Dobře děkuji." Usměju se na ni. Zahlédnu, jak jí zrůžoví tváře. 

Někdo ke mně přistoupí zezadu a obejme mě kolem pasu. „Doufám, že jsem vás nevyrušil, je to fakt pěkná ženská. Jen škoda, že si už zadanej co?" Uchechtne se Cam blízko mého ucha. 

„Ty žárlíš?" Otočím se na něj a pousměju se. 

„Ne nežárlím, jen ti říkám, že bys neměl flirtovat se ženou, protože jsi za prvé gay a za druhé jsi jen a jen můj." Uculí se na mě.

Přitáhnu si ho do polibku. 

„Musím jít za otcem, něco po mě chtěl." Oznámím, když se od něj odtáhnu.

„Mě taky zavolal." Poznamená Cammy. 

No tak tohle se mi už fakt vůbec nelíbí. Nadechnu se a poté pořádně vydechnu.

„Můžeme?" Zeptá se mě Cam, když už oba bok po boku stojíme před dveřmi kanceláře mého táty. Zmůžu se jen na lehké přikývnutí a polknu. 

Cam zaklepe a poté si se mnou proplete prsty, slabě se mi zvedne koutek úst v úsměv. „Dále." Ozve se hrubý mužský hlas. 

Vejdeme dovnitř oba najednou, Cam mi chce pustit ruku, ale já mu to nedovolím a víc mu ji stisknu.

„Skvěle, jste tady." Řekne táta nějakým zvláštním tónem hlasu, nějakým unaveným, zesmutnělým. Vždycky je energický, ale teď vypadá jako by se z něho všechna energie vypařila neznámo kam.

„Kluci, asi byste se měli posadit." Pokyne nám otec a rukou ukáže na černou koženou pohovku. 

Dopadnu na ní celou váhou, Cam to po mně zopakuje, i když trochu víc formálně. 

„Volala mi mamka, že její bratr se svojí manželkou měli autonehodu, nepřežil ani jeden z nich."
Můj strýc a moje teta jsou mrtví?! Ne. Ne. Prosím, řekni mi, že je to jen nějaký hloupý nedorozumění.