Alfa vlk [DOKONČENO]

16. kapitola

LUCAS:

Jsem u školy a spatřím Ellie. Konečně mám příležitost se jí omluvit.
„Ahoj...Ellie, můžu s tebou mluvit?" Zeptám se jí. Otočí se na mě. „No? Tak co chceš Lucasi?" Zní trošku naštvaně. „No... víš já bych se ti chtěl za všechno, co jsem ti provedl, omluvit. Vážně mě to moc mrzí." Odpovím ji upřímně, ale pochybuju, že mi odpustí. „No...nevím, co mám k tomu upřímně říct, jsem ráda za to, že ses mi omluvil. Ale nejsem ještě připravená ti odpustit." Chápu jí. „Chápu to Ellie. Jenom jsem chtěl, aby jsi věděla, že mě to moc mrzí a taky bych ti chtěl popřát hodně štěstí v soutěži." Usměju se na ní. „Děkuju Lucasi." Poděkuje mi a taky se na mě mírně usměje.

TRAYSON:

Lucas se baví s Ellie před školou. „Támhle to je Ellie a ten kluk, co s ní mluví je ten Lucas." Kývnu hlavou jejich směrem. Otec se tam podívá a pak je pozoruje. Až Ellie odejde vchodem do školy a Lucas za ní, odvrátí od nich pohled a podívá se na mě. Věří mi, ještě že se tam neobjevil Darren. „Tak já už půjdu." Otevřu dveře od auta a vylezu z něj. A zabouchnu za sebou dveře. Batoh si dám na záda. Měl jsem ho celou dobu na klíně, abych mohl co nejrychleji vypadnout.

LUCAS:

Cítím stále na sobě něčí pohled, ale neotočím se ani se nerozhlédnu.
Když už zavírám skříňku se na mě Trayson dívá a nespouští ze mě pohled. Jakože co se to děje? Proč se na mě dívá? Mám něco s vlasy? V tu chvíli mi někdo skočí kolem krku. Vím, že je to Sarah, protože vidím její dlouhé zrzavé vlasy. „Ahoj lásko, jsem tak ráda, že tě zase vidím." Vždyť jsme se viděli včera!? Začíná mi dost lézt na nervy. „Ahoj Sari." Povím ji doufám, že neslyšela tu podrážděnost v mém hlase. Políbí mě, oplatím jí polibek, ale po chvíli se odvrátím. Za chvíli totiž zvoní na hodinu. „Už půjdu do třídy uvidíme se potom na zkoušce. Zatím ahoj." Její výraz trochu posmutní, ale přikývne. „Dobře, nestalo se něco?" Kromě toho, že se se mnou něco děje a mojí rodiče mě nemůžou vystát, tak se nic nestalo. „Ne nic se neděje." Zalžu. O mé rodině a to, co se v ní děje jsem nikomu neřekl a ani to nemám v plánu. „No dobře...tak ahoj na zkoušce." Jemně mě políbí na rty. A odejde do své třídy, která je úplně vzadu.

Vlezu do dveří, Trayson zvedne hlavu z lavice a podívá se na mě vražedným pohledem. Co jsem mu udělal? Nechápu, proč se na mě vůbec dívá. Nikdy o mě nezavadil ani pohledem a teď mě tím pohledem skoro vraždí. Co se to děje? Jdu ke své lavici, Traysona si prostě nebudu všímat. Sednu si na své místo, Sebastien už je ve škole, protože sedí na svém místě a čte si nějakou knihu. Sedím s ním už od začátku školního roku. „Čau Sebe, už zase čteš." Pozdravím ho. „Ahoj Lucasi." Zavře knihu a zazvoní na hodinu.

Celou hodinu nevnímám látku, stále přemýšlím nad tím, co se událo v sobotu, ten kluk se kterým jsem si vyměnil pohled, byl fakt pěkný. Vážně jsem teď řekl o nějakém klukovi, že je pěkný? Co se to mnou sakra děje poslední dobou? Trayson už mi pak celou dobu, co jsme měli spolu hodiny nevěnoval pozornost. Aspoň, že tak.

TRAYSON:

Celý den ve škole přemýšlím, jak provést to, abych toho kluka nemusel zabít. Ale napadlo mě, jenom ho fakt hodně zmrzačit. A pak mu pomoct s tím, že bych otci řekl, že to nějakým zázrakem přežil a je nejspíš vlkodlak. Takže ho prakticky proměním.