Alfa vlk [DOKONČENO]

31. kapitola

JASON:

Cammy se s trhnutím probudí, jak sebou trhne, probudí tím i mě. Chci se ho zeptat, co se děje, ale už to nestihnu, vyletí z pohovky do koupelny, z které se po chvílí ozývá dávivý zvuk. „Cammy?" Dojdu k němu, klečí a objímá záchodovou mísu. „Jdi pryč." Nikam nejdu. „Nikam nepůjdu Cammy." Přijde mi dost neobvyklé, aby zvracel před proměnou.

LUCAS (CAM): 

Nechci tímhle Jaye odradit. Myslel jsem si, že se můj žaludek uklidní, ale mám ho jako na vodě. Jay si sedl ke mně a konejšivě mě hladí po zádech.

Takhle sedíme do doby, než mě to přejde a já spláchnu. Jay mi pomůže vstát. Když si vyčistím zuby, řeknu. „Jayi, už můžeš jít." Zavrtí hlavou. „Cammy je ti pořád špatně?" Starostlivě se zeptá. „Je mi už líp. Nechtěl jsem, abys to viděl." Už jsem, ale nestihl zamknout dveře nebo aspoň je zavřít. Místo odpovědi si mě přitáhne do pevného objetí.

JASON: 

Lehneme si zpátky na sedačku. Pro tentokrát se já přitulím ke Camovi a položím si svou hlavu na jeho hruď. „Děkuju." Zašeptá. Ne já děkuju za to, že tě mám. Nic na to neřeknu, jen se k němu víc přitisknu, oba usneme.

Cammy, ještě spí. Já se pomalu natáhnu pro mobil, který je někde za mnou. Cammy něco nesrozumitelného zamručí, ale spí dál. Včera večer mi psala Jessie, po večeři jsem se už na mobil nedíval.

Jess: Je Lucas OK?

Jay: Ahoj Jessie, promiň, že jsem se neozval včera, nenapadlo mě, že jsi mi psala. Lucas je v pořádku asi.

Jess: Asi? Stalo se něco?

Jay: Ne nedělej si starosti, jen před chvílí zvracel.

Jess: Chudák, doufám, že bude v pořádku a všechny proměny zvládne.

Jay: Taky doufám. Ty dvě nejhorší, už má za sebou.

Jess: Tak to jsem ráda.

Jay: Kde teď jsi?

Jess: Ve škole, mám velkou přestávku.

A jó vlastně vždyť je za deset minut deset dopoledne.

Jess: Bojíš se o mě? :-D

Jay: Tak ne asi. :-D

Jess: Kira se chová poslední dobou nějak zvláštně. Nevím, co jí je. Mám o ní docela starosti.

Klasické ženské. Jay: Copak já se ve vás vyznám, možná je to kvůli proměn.

Jess: Možná...nebo možná ne. Snad mi řekne, co se děje. Už budu muset končit, napiš mi, kdyby něco. Ahoj Jayi.

Jay: Ahoj Jessie. Napíšu.

ELLIE: 

Sebb chodí o přestávkách na chodbu a baví se s Ashley. „Jak je na tom Lucas?" Zeptám se kluků. „Jay mi před chvílí psal, že Lucasovi není dobře." Odpoví mi Darren sklesle. „Několikrát v noci zvracel, myslím si, že jeho tělo ten jed nesnáší moc dobře." Zašeptá Tray. „Asi jsem to s tím jedem přehnal, chtěl jsem, aby to vypadalo důvěryhodně." Ušklíbne se Tray. Rozbuší se mi srdce strachem o Lucase. „Bude, ale v pořádku, že ano?" Vyhrknu. „Elleth, Lucas to zvládne, musíme myslet na to, že je to člověk a proměny zažívá jinak." Poví Tray. Sedíme na gauči u automatů, je tu takový kravál, že nás nikdo nemá šanci slyšet a kdyby něco zaslechli, tak by stejně nevěděli, o čem spolu debatujeme.

JASON: 

Potřebuju zavolat Olivii, ale mám strach od Cammyho odejít. Doufám, že když jí napíšu, tak si to přečte: Ahoj teto, Lucasovi je špatně. V noci vůbec nespal, protože odbíhal zvracet. Odpověď mi od ní přijde za dvě minuty: Proč ses mi neozval hned? Sbalím si potřebné věci a dorazím. Věděl jsem, že se něco děje, nechci ho budit, po dlouhé době usnul. „Cammy?" „Hm?" „Přijede se na tebe mrknout Oliv." Špitnu. „Proč? Kdo to je...jo aha ta vaše vlkodlačí lékařka." Zívne. Mám mu to říct? Nechci ho stresovat. „Prostě se na tebe přijde podívat." Prosím buď v pořádku.

LUCAS (CAM):

Jay je nějaký vynervovaný. „Jayi? Co se děje?" Zeptám se. „Nic co by se dělo?" Pokrčí rameny a uhne pohledem. „Okamžitě mi řekni, co se děje." Řeknu to tvrději, než jsem zamýšlel.
 

JASON:

„Bojím se o tebe, není úplně obvyklé, abys zvracel po proměnách a před nimi." Zašeptám na zeď. „A to jsi mi to nemohl říct rovnou." Zasměje se a posune se ke mně. „Vážně se o mě bojíš?" Zašeptá mi do ucha. „Ano bojím se o tebe." A taky tě miluju.

LUCAS (CAM):

Je krásné slyšet, to že má někdo o mě starost a má mě rád. Doteď jsem zas tak nevěděl, co je to být milován, matka se mi moc nevěnuje a pro otce je důležitější alkohol a fotbal než já. Patnáct let jsem vyrůstal v tom, že ze mě nikdy nic nebude, že jsem naprosto k ničemu. Tohle mi otec cpal do hlavy patnáct let, když se narodila moje malá sestřička Amy, trochu se zklidnil, ale stejně na mě vždycky hodí nějakou špínu. Obejmu Jaye zezadu kolem pasu, tak jak on předtím objímal mě, svou hlavu si položím na jeho levé rameno. 

Kapitoly budu přidávat každý pátek, ať v tom mám nějaký systém😃. Děkuju moc za přečtení a hvězdičky ❤. ANNIE