Alfa vlk [DOKONČENO]

10. kapitola

Pohled Darrena:

Zaplatím pizzu. Jdu do kuchyně, kde ji položím na linku. Slyším Ellie, jak hraje na kytaru a do toho zpívá. Její hlas je překrásný. Věřím, že tu soutěž vyhraje. Musím ji, ale vyrušit. ,,Ellie." Zavolám na ni z předsíně.

Pohled Ellie:

Položím kytaru na postel a sejdu schody. Jdu do kuchyně, kde už na mě čeká Darren. „Co by jsi chtěla k pití?" „Nevím, asi neperlivou ochucenou vodu." „Dobře běž si zatím sednout na gauč a já to pak přinesu."

Vezmu sebou pizzu a dva talíře, položím to všechno na konferenční stůl. A posadím se na gauč. Myšlenkami se zase dostanu do koupelny a vidím opět Darrenovy oči a vlka v uličce. Pořád tomu nemůžu uvěřit a upřímně tomu ani věřit nechci. Jsem zamilovaná do vlkodlaka. Darren přijde, posadí se vedle mě. Po celou dobu jíme v tichosti.

Když dojíme poslední sousto pizzy, tak Darren prolomí ticho, které panovalo. „Byla jsi nějak v klidu, když ses to dozvěděla? Ty nejsi v šoku?" Jasně, že jsem v šoku. Upřímně trochu se ho i bojím. Co když ho nějak naštvu a on se promění? „Já...můžu být upřímná?" „Jo..." Fajn řeknu mu to. „Mám z tebe strach, co když tě nějak vytočím. Nebo tě někdo vytočí, třeba Trayson nebo Sebb a ty se přede mnou proměníš. Tak se tě zeptám na jednu otázku, kterou potřebuju vědět. Když se proměníš ve vlka jsi to pořád ty?" S odpovědí, si dává celkem na čas. „Ellie nikdy bych ti neublížil, nechci aby si ze mě měla strach. Když se proměním ve vlka jsem to pořád já." Upřímně se na mě usměje.

Pohled Darrena:

No tak tuhle otázku jsem fakt nečekal. Ellie se bojí, mého vlka.

„Trayson je tvůj nevlastní bratr?" Změní téma lehce se odvrátím. „Pamatuješ si na to, jak ses mě první den  zeptala, co se stalo s mojí matkou?" Její obličej zvážní  „No...ano." Povím ji to. „Lhal jsem ti. Moje matka Lisbeth chodila s Nicholasem po roce jejich vztahu s ním otěhotněla a narodil se Trayson.  Během svého těhotenství, ale poznala mého otce Dylana a zamilovali se do sebe. Tři měsíce po jejím porodu otěhotněla s mým otcem. Nicholas věděl, že nejsem jeho, ale Lisbeth nesměl fyzicky ublížit, protože byla jeho družkou. Nicholas jí, ale neustále  vyhrožoval mým životem. Buď si vybere otce a mě, s tím, že mě Nicholas zabije před jejíma očima." Ellie zalapá po dechu, ale nechává mě domluvit. „No a nebo si vybere jeho a Traysona. A nás nechá na pokoji. Moje matka, tehdy probrečela celou noc. Nechtěla mě a mého otce opustit. A navíc měla s Nicholasem Traye. Chtěla jenom abychom my tři byli v bezpečí." Se smutným výrazem ve tváři se mi podívá do očí. „Tím my tři myslíš sebe, Traye a tvého otce?" Zeptá se mě „Ano."

Pohled Ellie:

Darren nikdy nepoznal svou matku, nikdy ji neviděl, protože ta zrůda, ten nevděčnej bastard. Ji takhle odtrhl od jejího milovaného a syna. Je mi z toho na nic. Jak někdo může, být takhle bezcitný. Je mi líto Lisbeth, Darrena i Darrova otce a taky Traysona. „Jak ses to dozvěděl? Řekl ti to otec? A ví to i Trayson?" V mém hlase zazní lítost a porozumění.

Už vím, proč se Darren choval, tak jak se choval, když jsem se ho zeptala na matku. „Řekl mi to otec, když mi bylo dvanáct, myslím si, že Tray to neví. Pochybuju, že by se mu Nicholas chlubil něčím takovým."  Usměju se na něj, má pravdu, jaký otec by se něčím takovým pochlubil svému dítěti. Prej tohle je tvůj nevlastní bratr, kterého jsem málem zabil, tak buď rád že ho vidíš. Fuj hnusná představa. „Je mi to líto Darre."

Stále, ale nemůžu uvěřit tomu, že Darry je vlkodlak a já tu teď s ním sedím na gauči. Poposunu se blíž a přitulím se k němu, svou hlavu mu položím na levé rameno.

Takhle sedíme asi třicet vteřin, než Darren promluví jako první. „Co by tě ještě zajímalo?" Toť otázka, zeptala jsem se ho na to, co mě zajímalo asi nejvíc. „Hm... tak co třeba, máš nadlidskou sílu? Dokážeš uzvednout třeba auto?"  Fajn tak si z něho  trošičku utahuju. No a co? „Fakt vtipné Elle, v jaké knize nebo v přihlouplém filmu tohle zase bylo? Nadlidskou sílu možná mám, ale nejsem Hulk." Vyprskneme smíchy. „Já se na filmy o vlkodlacích nedívám, protože víš co mi upřímně vždycky na nich hodně vadilo?" Podívá se na mě s vážným výrazem ve tváři „Ne to fakt nevím Ellie a ani nevím, jestli to chci vědět."

Je to stále Darren. Ten Darren, kterého jsem potkala ve škole druhý týden v září. Ten Darren, který se stal mým skutečným kamarádem. Ten Darren, kterého k zbláznění miluju. A na druhou stranu je tu jeho vlk, z kterého mám velký strach. Možná, že kdybych ho viděla znovu jako vlka. Tak by ten strach opadl, ale nejsem si tím jistá. „Vždycky mi na těch filmech vadilo, to jak ti vlkodlaci vypadají. Prostě z nich udělají vždycky netvory . Prostě nejsou to vlci, ale příšery." Sakra už moc melu.

Darren se na mě usměje. Ale za jeho úsměvem vidím i to, že je nešťastný. Myslím si, že to cítí, to že z něho mám strach. Zase jenom sedíme na gauči a jsme ticho.  „Ellie..." Zašeptá Darren mé jméno. „Hm...?" „Bojíš se mě nebo mého vlka?" No a je to tady, nevím co mu mám odpovědět. „Tebe se nebojím a ani tvého vlka. Dobře možná trochu se toho vlka bojím. Věřím ti, že by jsi mi neublížil, ale stále musím přemýšlet nad tím, co kdyby jo." Slabě sebou trhne. Odvrátí pohled.

A sakra, zvednu svou hlavu, kterou jsem stále měla položenou na jeho rameni. Darren se z ničeho nic zvedne z gauče. „Darre...?" Zavolám, ale neotočí se, jde dál do schodů. Řekla jsem něco špatně? Přehraju si znovu náš rozhovor v hlavě. Co jsem řekla špatně? Odpověděla jsem mu na to, na co se mě ptal ne? Ozvou se nějaký zvuky ze shora, jako by někdo chodil na půdě. Ztuhnu. Co to je do háje za zvuky?

Najednou ty zvuky ze shora ustanou a uvidím Darra, jak sestupuje schody. V rukou nese nějakou krabici. Jde směrem ke gauči a posadí se na stejné místo, kde předtím seděl. „Byl jsem na půdě, protože ti chci něco ukázat." Vyndá z krabice nějakou tenkou knihu. A krabici zavře. Neříkám nic. Jenom se na něho dívám. Jsem zvědavá, co z něj vypadne.

Prolistuje ji a já zahlédnu úhledné písmo podobné Darrenovu. To je deník? „Tenhle deník si psal můj otec, když se zamiloval do mé matky. Chci aby sis ho přečetla." Předá mi ho do ruky, rozklepaně si ho vezmu a otevřu na první straně. „Nebude to tvému otci vadit?" Ustaraně se ho zeptám. „Nedozví se to ne?" Má pravdu. „Půjdu nahoru do pokoje, tak si to v klidu přečti a pak za mnou přijď." Proč chce někam odejít? Přikývnu. Začnu číst.

Jeho otec zapisoval všechno, jak Lisbeth poznal co spolu zažili a tak dále. Jedna část mě tam, ale zarazila. Mám takový pocit, že se můj vlk do ní zamiloval. Nemůžu bez ní být. Nemůžu na ni přestat myslet. Jen ten hajzl nám nedovolí, abychom mohli být spolu. Miluju ji já i můj vlk. Tohle se mi upřímně ještě nikdy nestalo. Nevěděl jsem, jaké to je když se zamiluje vlk, ale teď už to vím. Lisbeth miluju tě a chci, aby jsi to věděla. V očích se mi zalesknou slzy. Čtu si ten deník jen chvíli.

Nadskočím, protože mi zazvoní telefon. Mám ho položený na konferenčním stole, tak se pro něho natáhnu. Pane bože. Ono je za dvě minuty deset večer. Měla jsem za to, že jsem si ten deník četla půl hodiny a já ho čtu skoro dvě. Nestíhám poslední autobus, ten mi totiž odjíždí odsud v deset pět. Volá mi mamka, zvednu jí to. „Zlatíčko, no konečně. Kde jsi?" Zní ustaraně. „Ahoj mami, jsem u Darrena, začetla jsem se do jedné knihy, kterou mi půjčil. A já tak jak si ztratila pojem o čase. Takže nestíhám autobus. Nemohla bys pro mě ty nebo taťka přijet?" „Ellie, nemůže pro tebe přijet ani jeden z nás." Cože? „Aha...a proč?" „Taťka dneska ráno odjel na obchodní cestu a já mám noční v nemocnici." Ou. Můžu, mít já ještě větší smůlu ve svém životě. „Aha...no a co mám jako dělat? Můžu přespat dneska u Darrena?" Zeptám se jí, sakra zním až příliš nadšeně. Zasměje se do telefonu. „Můžeš tam přespat. V kolik jede autobus?" No to kdybych věděla. „Vůbec nevím mami, podívám se na internet." „Když ti nic nepojede, tak tě odpoledne vyzvednu." Až odpoledne no tak to je fakt super. Já mám takovou smůlu. Co když narazím zítra na Darrenova otce? To bude trapas. „Dobře. Tak ahoj mami." „Ahoj zlato."
Zavěsí to.