Alfa vlk [DOKONČENO]

1. kapitola

Moje pondělní ráno, začíná jako každý jiný den. Vstanu z vyhřáté postele, jdu se nasnídat, spáchat ranní hygienu a vyrazit na autobus, který má patnáct minut zpoždění, tím pádem nestíhám dojít do školy na začátek první hodiny. Proč se tohle vždycky děje jenom mně? Když přijdu do školy je skoro čtvrt na devět. A sakra. My máme hned první hodinu s Travisovou, učí nás na matiku a angličtinu. Jak já ty předměty nesnáším kvůli ní.

Jdu směrem ke své skříňce, jakmile si uložím věci a vezmu potřebné učebnice na hodiny. Utíkám, jak mi nohy stačí do třídy. Zaklepu na dveře své třídy a vstoupím do nich. ,, Dobrý den paní učitelko, omlouvám se, že jdu pozdě, ale můj autobus měl zpoždění." Omlouvám se jí.

Učitelka mi dost přísně řekne, ať se okamžitě posadím na své místo a vybalím si věci na angličtinu. Všimnu si, že vedle mě má věci někdo cizí. Zvednu svůj pohled a uvidím stát vedle své lavice kluka.

Zrovna si sedá ke mně!!! Ne!!!! Jsem od základky zvyklá sedět sama, abych měla více prostoru. A teď si ke mně sedne nějakej týpek, o kterém nevím absolutně nic.

Ale musím uznat, že je fakt pohledný. Podívám se po třídě, abych se ujistila, že jsem jediná, která má volné místo v lavici. No samozřejmě, že to tak je.

Devadesát devět procent holek by rozhodně jásalo, že s nimi v lavici sedí fakt sexy kluk, ale já jsem to jedno procento. Konečně si ho prohlédnu jeho vlasy mají tmavě hnědou barvu a jsou parádně rozcuchané, oči má zbarvené do tmavě zelené. Do školy přišel celý v černém. Sedne si na židli vedle mě a promluví na mě ,,Ahoj, ty jsi Elleth? Učitelka mi řekla, že si sem mám sednout, protože nikde jinde není místo. Jinak asi jsi nestihla, to jak jsem se tu představoval, jsem Darren." Bože jeho hlas, zvládla bych ho poslouchat dvacet čtyři hodin denně.

Ehm asi bych mu měla odpovědět, jenomže nevím co. ,,Ano jsem Elleth, ale můžeš mi klidně říkat Ellie." Řeknu stydlivě a usměju se na něj. Chci si o něm něco zjistit. Jenomže, jak se ho na to zeptám? Aby si o mně nemyslel, že jsem divná. Musím se ho zeptat už teď v hodině, protože pak k mojí lavici přijdou všechny holky z naší třídy a budou si s ním chtít povídat. Jenom vážně musíme šeptat, aby nás ta zmije neslyšela. ,,Darrene..." Zašeptám. ,,promiň nějak jsem nestihla tvůj výklad o tom odkud jsi, kolik ti je a tak dále však to znáš." Otočí se a řekne mi, že se sem společně s otcem přestěhovali před dvěma týdny a v prosinci mu bude osmnáct.

,,A kde máš mamku?" Podívá se na mě sklesle a nešťastně ke mně promluví ,,Vykašlala se na nás, když mi bylo deset." A sakra, teď jsem to totálně podělala. Co mu mám na to asi tak říct? ACH JO. Proč já se ho na to ptala? Jsem totální idiot. ,, Já...." Špitnu. ,,moc mě to mrzí, promiň." Už se na mě nepodívá a zamumlá ,, V pohodě, nemohla si to vědět."

Zbytek hodiny spolu už nepromluvíme. Jak jsem očekávala, o přestávce se k naší lavici nahrnou všechny holky ze třídy, aby si s ním mohly pokecat.