Alfa vlk [DOKONČENO]

37. kapitola

JASON:

Asi před dvěma hodinami odjel Tray s Lisbeth k sobě domů, kvůli Nicholasovi. Proč to tak rychle uteklo? Dylan zalezl do své pracovny. Hodinu před odchodem nám Tray oznámil, že si Nicholas s Cammym bude chtít promluvit. Já ho nemůžu nechat jen tak jít, nejde to. Šel bych s ním, ale to bych Cama dostal, ještě do větších potíží.

Cammy se drží u mě a hledí na mobil, který jsem mu koupil. „Měl bych zavolat otci." Otci?! Jeho otec neví, jak se jeho syn jmenuje druhým jménem. Je mi z jeho "otce" zle. Odvrátím pohled. „Jayi?" Nevolej mu, neumí si vážit svého úžasného syna. „Nevolej mu." Vážně nedělej to. „Jayi, já musím. Neznáš ho." Ne a ani nechci, protože mlátil Cama, mého Cammyho. Cam naťuká do mobilu zprávu a odešle jí. „Komu si psal?" Zeptám se ho. „Otci, že si dneska přijedu pro věci." Pokrčí rameny. Cože? „Cože?" Vyjeknu už nahlas. „Nechci být bez tebe." Já taky nechci být bez tebe. „Taky nechci být bez tebe." Šeptnu. Položí si svou hlavu na moje levé rameno a zavrtá se mi do ohbí mého krku. „Jak se tam, ale plánuješ dostat?" „No to nevím." Zasměje se. Něco mě napadne. „Darrene!" Zavolám na svého kámoše, který je u sebe v pokoji. „No?" Ozve se ze shora. „Pojď dolů." Slyším, jak si povzdechne. „Cos chtěl?" Ten má zas náladu, ale upřímně se mu nedivím, skamarádil se s Trayem, viděl svou matku, jenže ti dva museli odjet kvůli zpropadenému Nicholasovi. „Odvezl bys nás ke Camovi domů? Chce si jít vyzvednout věci." Darren se překvapeně podívá na Cama. „To jako fakt?" Vyhrkne. „Jo, odvezeš nás tam Darre?" Špitne Cam. 

DARREN:

Lucas si chce zajet pro věci k sobě domů?! I když se mu vlastně ani nedivím, jak na něho otec řval, když s ním volal, mi přeběhl mráz po zádech, měl jsem husí kůži po celém těle. „Tati?" Zaklepu na dveře otcovy pracovny. „Ano Di?" Vejdu dovnitř. „Lucas si chce jít vyzvednout věci z domu, takže ho tam odvezu. Pojede s námi i Jay." Oznámím. „Dobře klíčky od auta jsou na lince v košíku. Však víš." Mírně se na mě usměje. „Děkuju. Tati děje se něco?" Optám se ho starostlivě. „Mám dost špatný pocit z Nicholase. Bojím se o Lis a o Traye." Na to nemám, co říct, takhle se taky cítím. Mám prostě strach o svého bráchu a svou matku. Otec vstane ze svého kancelářského křesla a popojde ke mně. „Dej na sebe pozor ano?" Pocuchá mi rukou vlasy. „Dám tati." 

LUCAS (CAM): 

Celou cestu jsme všichni potichu. Sedím vzadu s Jayem, ke kterému jsem přitulený, protože mě to uklidňuje, když ho mám čím jak nejvíce na blízku. Už je mi fakt jedno, co si o mě otec myslí. Protože já jsem potkal někoho, na kom mi záleží víc než na sobě.

Darren zaparkuje před mým domem. Hned se mi zrychlí tlukot srdce, naskáče mi husí kůže po celém těle a začnou se mi potit dlaně. „Musím jít." Podívám se na Jaye. „Jdu s tebou." Vyhrkne. „Darre, počkáš tady?" Ujišťuji se. Darren mi na to přikývne. Vystoupím jako první a Jay hned po mě.

Namířím si to směrem ke vchodovým dveřím s Jayem v patách, který u mě stojí jako bodyguard. Zazvoním, ve dveřích se zjeví opilý otec. Kdy on taky byl naposled střízlivý že? Doufal jsem, že nebude doma. Měl by být v práci ne? Aha...je sobota, takže do práce nešel. „Ty nevděčný spratku!" Zařve na mě a napřáhne se rukou k mému obličeji, zavřu oči, protože čekám, že dostanu facku, ale dřív, něž mi otec stihne vlepit, Jay jeho ruku zachytí. Jay se tváří tak nasraně, že se ho bojím i já. „Co si to dovoluješ? Nemáš co na mě šahat! Kdo vůbec jsi? Vypadni z mého pozemku!" Vyštěkne na Jaye, ještě chvílí a Jay se neudrží a přizabije ho, já mu v tom bránit nebudu, ale nechci, aby měl Jay pak nějaké problémy. „To je můj přítel Jason." Odpovím mu nenuceně na jeho debilní dotazy. „Kdo?!" Zhrozí se. „Můj kluk." Zopakuju, aby mu to došlo. „Okamžitě si sbal věci a vypadni z mého domu ty zasraný buzerante." Jay mě povzbudivě chytne za ruku, otočím se na něho. „Jsem v pohodě." Šeptnu. „Taky jsem si tu pro svoje věci přišel. Neboj se, hned odsud vypadnu. Už mě nikdy neuvidíš." Zavrčím a zalezu do svého bývalého pokoje. Vypadá to tu tak, jak jsem ho v pondělí ráno opustil.

Upřímně jsem čekal, že mě nazve něčím horším než buzerantem, ale i tak mě to dost ranilo. Sedím na své posteli a po tvářích mi stékají slzy. Co jsem otci udělal? Proč mě nenávidí? Prostě proč? Setřu si slzy rukou a vstanu, radši si jdu balit ty věci, ať odsud, co nejrychleji vypadnu.

Když skončím s balením, mám dva kufry a batoh, všechno nacpané k prasknutí. Otec s Jayem se doslova vraždí pohledy. Dost mě překvapuje, že tu nikde neslyším ani nevidím mámu se svojí malou sestřičkou Amy. „Pojďme pryč." Přiblížím se zezadu k Jayovi a líbnu ho na odhalený krk. Pohled otce je k nezaplacení. To byl taky můj účel. Jay kývne na souhlas a pomůže mi vzít kufr, konečně vypadneme z toho příšerného domu, na který mám tak akorát špatné vzpomínky. Už se sem nikdy nevrátím. Jak přijedu k Darrovi, zkusím zavolat mamce. Ještě že stará SIM karta a SD karta mi funguje i v novém mobilu, takže všechny čísla a všechny důležité věci, mám i na tom novým. Naložíme všechny mé věci do kufru auta.

„Lucasi, můžeš u mě zůstat, jak dlouho budeš chtít." Ozve se Darren a prolomí tak ticho, které panovalo zdlouhavé čtyři minuty jízdy. „Děkuju Darry." Upřímně se na něho usměju, ještě že mi to Darren nabídl, protože jsem žádný další plán, kam jít, neměl. Stále, ale dumám nad tím, proč mamka s Amy nebyly doma. „To byl děs, doufám, že už ho v životě neuvidím. Málem jsem mu dal pěstí, zasloužil by si jí." Řekne Jay a ohrne nos. Chytnu ho za ruku a položím naše spojené ruce na své stehno. „Mohl jsi, nebránil bych ti v tom." Zasměju se. „Nemůžu uvěřit, že máš tak dobré sebeovládání. Měl jsem vážně, co dělat, abych mu nevlepil." Podívá se mi Jay do očí. „Jay má pravdu, jen jsem čekal, kdy budu muset zakročit a odtrhnout vás od sebe." Odsouhlasí Darren Jayovi jako pravý Alfa. Mě ani nenapadlo otci ublížit, protože vím, že to není správné.