Alfa vlk [DOKONČENO]

22. kapitola

JASON:   

 „Víš...no...já." Zakoktám se. Proč je to tak těžké říct? „Já...jsem gay." Překvapeně se na mě podívá.                                                                                                                                                              

 LUCAS:   

No tak tohle jsem upřímně nečekal, myslel jsem, že řekne něco ve stylu: Taky jsem dříve měl holku, ale podvedl jsem jí. Ale tohle? Hlavně mi Jason někoho připomíná, přijde mi, že jsme se už někde viděli. „Jak na to reagovali rodiče? Byli naštvaní? Kolik ti bylo, když ses to o sobě dozvěděl?" Vychrlím ze sebe otázky.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                       JASON:

Zasměju se, protože jsem čekal, že mě vyhodí pryč. „Ne nebyli naštvaní, vzali to dost v pohodě. Bylo mi asi patnáct." Řeknu mu. „Chodil jsi někdy s nějakým klukem?" „Jo chodil, měl jsem ho sice rád, ale můj vlk ho nemiloval." Odpovím. „Jak ho jako tvůj vlk nemiloval?" „Když se zamiluje vlk, poznáš to, cítíš se jinak a chceš toho dotyčného neustále před vším chránit. Navíc láska vlka je silná a nevymizí jen tak." 

Změním téma. „Pamatuješ si něco o tom, jak ses sem dostal?" Zeptám se. „Ani ne...jen si pamatuju pár tváří, nic víc, bylo mi pěkně blbě." Musím se zasmát, muselo mu být příšerně. „Je ti už líp? Nechceš se napít?" Starám se, má úplně suché rty. „No jako trochu je, už nejsem tak moc mimo. Máš pravdu, měl bych se napít." Usměje se. Chce se natáhnout pro pití na konferenčním stolku, zachytím ho, protože je určitě zesláblý, nechci, aby spadl. Nechápavě se na mě podívá. „Podám ti to dobře? Musíš si šetřit energii, ať zvládneš první proměnu." „Děkuju, ale nemusíš se o mě starat." Na to mu nic neřeknu, protože bych mu na to odpověděl: A co když se o tebe starat chci. Jo já vím, znám ho teprve hodinu. Natáhnu se pro tu skleničku s čistou vodou a podám mu jí. Dívám se na něho, jak pije. Pije pomalu, asi moc nechce dráždit žaludek. Když přestane pít, podívá se na mě pohledem Děje se něco?. Odkašlu si. „No...asi bych ti měl říct, co se stalo." „Jo to bys nejspíš měl." Řekne se smíchem. „Ten kluk, co tě kousl..." Skočí mi do řeči. „Trayson já vím. Nenávidím ho! Proč to udě..." „Všechno ti povím, jen zpomal." Usměju se na něj. „Jo jasně...promiň."

Vysvětlím a popíšu mu všechno, co se odehrálo. Když skončím s monologem je už skoro čtvrt na osm večer. To jsem kecal tak dlouho?

DARREN:

Sedím v obýváku na pohovce a volám Ellie, zvedne mi to hned. „Ahoj Darry, děje se něco?" Zeptá se. „Ahoj Ellie, jenom bych ti chtěl říct, že Sarah a Lucas na té hudební soutěži vystupovat nebudou." Zalapá po dechu. „Jak to víš?" Nechci jí to říkat přes mobil, povím jí to zítra v autě. „Taťka má zítra volno, takže nepotřebuje auto, tak pro tebe přijedu." Vyhnu se odpovědi na její otázku. Taťka si vzal dovolenou kvůli Lucasovi. Máme jenom jedno auto, ale nikdy jsem neřekl, že bych chtěl svoje vlastní, nevadí mi, jezdit do školy busem. Když je taťka doma a auto nepotřebuje, tak si ho půjčuju já. „Darre, jak ses to o Lucasovi a Sarah dozvěděl?" Ona s tím výslechem nepřestane. „Slyšel jsem je, jak se o tom baví dneska ve škole." Zalžu. „Jo...jo jasně, zítra mi to v autě řekneš. Jinak děkuju, že mě vezmeš do školy." „Vyzvednu tě zítra v sedm deset." Oznámím jí. „Darrene? Promiň, že tě otravuju, ale měl by ses na něco podívat." Řekne Tray z ničeho nic, zrovna když mluvím s Ellie. Zakoulím očima. „Ellie, musím končit, tak zítra ahoj." Rozloučím se s ní. „Ahoj Darry." Zavěsím to a zvednu se ze sedačky, jdu k němu. „Tak co mám vidět?" Zeptám se nezaujatě. „Podívej se na terasu."