Alfa vlk [DOKONČENO]

46. kapitola

26. listopadu (Úterý), 5 dní do bitvy s Nicholasovou smečkou, 7:12

ELLIE:

Zítra mě čeká hudební soutěž a já mám stále víc a víc pocit jako bych nic neuměla, jako bych na kytaru netrénovala celý týden, jako bych vůbec neovládala zpěv. Zdál se mi sen o tom, že jsem na jevišti, a když jsem začla zpívat, znělo to tak falešně, až to trhalo uši. Securiťáci mě odtáhli z jeviště, sotva jsem začla zpívat a všichni v sále po mě házeli rajčaty. Jedním mě někdo zasáhl přímo do obličeje. Co když to dopadne přesně takhle? Co když po mě budou házet rajčaty anebo nějakou jinou zeleninou? Dobře to možná ne, to přeháním. Zhluboka se nadechnu a poté pořádně vydechnu. Struny na kytaře jsem už vyladila, takže mi to neskáče o strunu níž, tak jak předtím. Zpívat umím odmalička. To přece zvládnu. „Ellis, je tu Darren." Zavolá na mě taťka z kuchyně. Rychle na sebe hodím mikinu, upravím se v zrcadle, dám si na ruku gumičku jako správná holka, ještěže se skoro vůbec nemaluju, jen řasenka a korektor, ale že bych se půl hodiny piplala s nějakými kouřovými stíny, tak to ani náhodou. Vyjdu z pokoje, zavřu za sebou a sejdu schody.

„Tak ahoj tati." Rozloučím se. Mamka dneska šla do práce na ranní směnu, takže už není doma.

Sednu si dozadu vedle Lucase a za Darra, který řídí. Tray asi usnul, protože mě jako jediný nepozdravil.

„Lucasi? Ty nemáš strach?" Zeptám se.

Nejdřív vypadá, že neví, na co se ho ptám a pak se na mě jen pousměje. „Vždycky když jdu do školy, mám strach."

Úsměv mu oplatím.

„Neznám žádného vlkodlaka, který by měl tak úžasné sebeovládání." Poví Darry.

Lucas se na něho rozpačitě usměje. Tray vážně spí s hlavou opřenou o sklo svého auta. Zajímalo by mě, co se mu stalo. Nevypadá moc dobře. Může být vlkodlak nemocný? Spíš ne. Tak co mu je? A logicky, kdyby byl nemocný, tak asi do školy nepůjde Ellie. Pozoruju ho a ani si to pořádně neuvědomuju. Když si to po dlouhé době uvědomím, odvrátím svůj pohled na cestu před námi. Mám chuť si za to dát pohlavek.

„Trayi?" Lucas jemně zatřese s Trayovým ramenem a on otevře oči, rozhlédne se a zjistí, že jsme u školy, pak se děkovně podívá na Lucase a bez jediného slova vyleze z auta. Vylezu jako poslední, protože jsem si někam zašantročila mobil. Když ho konečně vyhrabu, dám si ho do kapsy své bundy.

LUCAS (CAM): 

Když jsme u naší třídy, na mě promluví Tray. „Nechceš sedět se mnou?"

Pokrčím rameny, protože mi to je docela jedno. Posadím se na místo do uličky, protože Tray je levák, tak abychom si nepřekáželi loktama. Darren s Ellie se posadí na svoje místo před nás před katedru. Nevybavuju si, kdy jsem naposled seděl takhle vepředu. „Lucasi?" Šťouchne mi do ruky Tray.

„Hm...jo?" Zvednu na něho pohled.

„Za chvíli bude zvonit, není to moc příjemný zvuk pro...však víš. Tak se když tak nevyděs." Šeptne Tray.

Přikývnu.

8:04

Doufám, že si na ten kravál a to všechno časem zvyknu, protože mi už teď třeští hlava. Všechen ten školní ruch, pištění, mluvení pět seti lidí, mě brzo dožene k šílenství. Natáhnu se pro svůj mobil na lavici, napíšu Jayovi: Chybíš mi Jayi. Ani ne za minutu mi přijde zpráva na WhatsApp: Taky mi chybíš Cammy, ani nevíš jak moc. Ale pamatuj si, že jsem pořád s tebou, i když spolu teď nejsme.