Alfa vlk [DOKONČENO]

7. kapitola

Pohled Ellie:
„Elle, počkej." Slyším, jak za mnou volá Ashley. „No..." Otočím se, malá blondýnka jde směrem ke mně. „Elleth, co se stalo? Byla jsi mimo tón." „Ještě, ty mi to vyčítej Ash. Příště už to bude lepší. Aspoň v to doufám." 

„No...právě o tom bych s tebou chtěla mluvit." „Jak to myslíš?" Zeptám se ztrápeně. „Mrzí mě to, že ti to musím říkat zrovna já, ale příští pátek už chodit nemusíš. Máme za tebe náhradu. Sarah zavolala Lucasovi, jestli by to za tebe nezazpíval on. Ale budou zpívat jinou písničku." Co? „To  snad nemyslíte vážně?" Zařvu.

Lucas je přítel od Sarah, tvoří spolu takový ten přeslazený pár, z kterého je každému akorát na zvracení. Snažím se zadržet slzy. „Promiň Ellie. Vážně mě to mrzí." „Trénuju s vámi dva měsíce a ty mi pak řekneš, že za mě máte náhradu. Co mám teď asi jako dělat? Za tři týdny je soutěž a já neumím hrát na žádný nástroj, abych mohla vystupovat sama." Vyštěknu na ni.

Všichni se vždycky na mě po nějaké době vykašlou. Prvně to udělal Sebb a teď holky. Bojím se, že to udělá i Darren. Ale u Darrena, by mě to zasáhlo nejvíc. Tuhle myšlenku radši honem vymažu ze své hlavy. Co si jenom počnu? Vystupovali jsem tam spolu i minule a ony mě teď odkopnou. Tahle soutěž, je vždy co tři měsíce.

Chci tam jít, protože chci vyhrát první místo, za které je stipendium na moji vysněnou vysokou. Už toho mám plné zuby. Otočím se a jdu pryč. Nebudu tu marnit čas.

Jak Darren řekl počkal na mě u automatů. Hned jak ho zahlédnu se mi do očí nahrnou slzy. Darry se vždycky obléká do černé a líbí se mi to na něm. „Ellie, ty brečíš? Co se stalo?" „Neříkej mi, že jsi to neslyšel." Přijde ke mně s batohem v ruce, položí ho na zem k našim nohám. A já se mu složím do náruče. Zase se mu zavrtám do krku. Potřebuju ho teď mít u sebe. „Všichni se na mě vždycky vykašlou. Nahradily mě a já nemám jak vystupovat. Neumím hrát na žádný nástroj. Jsem v koncích." Zamumlám mu do mikiny. „Mě se jen tak nezbavíš. Já umím hrát na kytaru. Můžu tě to klidně naučit, pokud budeš chtít a na vystoupení bych ti tu kytaru půjčil."

Zvednu hlavu z jeho ramene a podívám se mu do zelených oči. „Darre, proč jsi mi to nikdy neřekl? Dříve jsem na kytaru hrála, ale bude to už asi osm let. Mám svou vlastní kytaru, takže mi ji půjčovat nemusíš. Jen to potřebuju doučit." Usměju se na něj.

„Uvidíš, že to zvládneš a určitě to vyhraješ."  Už jsem beztak zase rudá jak rajče. Proč se mi vždycky z něho rozbuší srdce? Zamilovávám se do něho, čím dál tím víc. ,,Měli by jsme jít, pokud chceme stihnout autobus, za půl hodiny nám jede." Povím. Darren bydlí ve stejném městě jako já, akorát v jiné části.

Tím myslím v té bohaté čtvrti, kde jsou samé vily a luxusní domy. Nikdy jsem v té zbohatlické čtvrti nebyla. Ano Darren je bohatý, ale nechová se nafoukaně. Je to prostě normální kluk. No nevím, jestli úplně normální je, protože mám takový pocit, že mu svítily oči. Ale no tak Elle. Jak někomu můžou svítit oči? Už mi asi fakt začíná hrabat. Jdeme si do skříněk pro své věci. Upřímně se k němu těším. Vždycky si do batohu dávám i náhradní tričko.

Přezuju se do conversek, obleču si svou černou bundu, ještě než půjdu se podívám do své skříňky, jestli jsem tam něco nezapomněla a poté ji zamknu.

Jdeme směrem k autobusové zastávce. ,,Musím zavolat mamce. Nevadí ti to? Potřebuju se jí zeptat jestli můžu jít k tobě." Sdělím mu. ,,Ne v pohodě, klidně si zavolej." Vytočím číslo, mamka to zvedne až po třetím zazvonění. ,,Ahoj zlatíčko, kde teď jsi?" ,,Ahoj mami, jdu s Darrenem na zastávku, mohla bych jít k němu. Máme udělat prezentaci do dějepisu." ,,Jasně, že můžeš, hlavně na sebe dávej pozor a napiš mi až budeš u Darrena dobře?" ,,Dobře napíšu ti a ještě něco bych ti chtěla říct. Víš, jak jsem trénovala s holkama na tu hudební soutěž." ,,No vím. Stalo se něco?" ,,Našly si za mě náhradu." ,,To snad není možný, víš co, kašli na ně. Zvládneš to i sama a uvidíš, že budeš lepší než ony." ,,Děkuju mami. Mám tě ráda." ,,Já tebe taky zlato. Už musím jít za pacientem. Pa a napiš mi." Zavěsí to. Otočím se na Darryho. ,,Tak můžu k tobě. Stejně tu prezentaci nemůžeme dělat u nás, protože nám nějak blbne WiFi. Zítra se k nám na to přijdou podívat opraváři." ,,Chápu."

Zbytek cesty si povídáme o blbostech. Když konečně dorazíme na zastávku zbývá nám ještě deset minut, než pojede autobus. ,,Já tu Taylorovou nesnáším. Navíc jsem zapomněl na jaké téma tu  prezentaci děláme." Začneme se smát. ,,Jo Taylorka je děs, mám takový pocit, že si na mě zasedla. Téma je Velká francouzská revoluce." ,, No, tak to bude zajímavé, když o tom nic nevím." Zase nakloní nakloní hlavu na stranu. Pane bože. Nemůžu z těch jeho pohledů. ,,Štěně, myslíš si, že já vím, co to je? Ale vím, že jsme se to učili." Teď už oba vybuchneme smíchy. Miluju jeho smích.

Pohled Darrena:
Miluju to, když ji rozesměju já. Zahřeje mě to u srdce. Líbí se mi, že se se mnou nebaví jenom kvůli mým penězům, ale díky mé povaze. Když jsem jí řekl kde bydlím, tak na to odpověděla no a.

Vždycky když jsem se bavil s nějakou holkou, šlo jí jenom o moje prachy o nic jiného. Začínalo mě to docela štvát. Jsem rád, že ji mám. Nepochybuji o citech mého vlka. Vím už dávno, že si ji vybral. Přijede autobus, super není tam moc lidí, aspoň si budeme moct sednout, když pojedeme dvacet minut.

Ellie si sedne k oknu. ,,Darre, tobě není zima? Až teď jsem si všimla, že máš na sobě jenom mikinu." Zasměju se, nepotřebuju mít na sobě tolik oblečení, protože mě hřeje vlk. To jí samozřejmě říct nemůžu. ,,Ne není, tobě jo?" ,,Trochu, zapomněla jsem si doma mikinu." ,,Pojď ke mně." Přitáhnu si ji k sobě, zase se mi zavrtá do krku. Takže mi dýchá na krk. Strašně moc se mi to líbí, až mě z toho mrazí na zádech. Její dech na mém krku. Pane bože. Tak moc bych ji chtěl políbit na ty její plné krásné rty. Položím svou hlavu na tu její na mém levém rameni. Nepromluví. ,,Ellie..." Zašeptám na ni. Zamručí mi na odpověď.

Elle mi usnula na rameni. Nechci ji probudit, tak opatrně zvednu svou hlavu z té její. Podívám se na telefon kolik je hodin jsou přesně čtyři odpoledne. Takže to znamená, že za pět minut ji budu muset probudit. Je tak nádherná. Když jsem ji viděl, jak se přede mnou málem rozbrečela. Nevěděl jsem, co dělat. Díky bohu, že se nerozbrečela úplně. Nikdy nevím jak se zachovat, když se přede mnou holka rozbrečí. Celé čtyři minuty strávím koukáním na ni. ,,Ellie..." Zašeptám.

Annie