Alfa vlk [DOKONČENO]

42. kapitola

25. listopadu (Pondělí), 6 dní do bitvy s Nicholasovou smečkou, 9:00 ráno

LUCAS (CAM):

Jay má hodinu, takže mi napíše až za takových čtyřicet minut. Sedím dole v suterénu na gauči. Jay je v pořádku, cítím to, ale chybí mi. Ze školního batohu si vyndám učebnici fyziky a jdu se učit. Fyzika je jedním z předmětů, z kterých propadám.

„Lucasi?" Ozve se Lisin hlas, jak sestupuje schody za mnou dolů. Ani jsem si nevšiml, že už uběhly dvě hodiny, co tu jsem zašitý s učebnicí před obličejem. 

„Ano?"

„Je všechno v pořádku?" 

Přikývnu jí na odpověď.

Lis popojde k sedačce a sedne si na ní vedle mě. „Netušila jsem, že se učíš. Mám jít?"

„Nemusíš chodit." Zavrtím hlavou a zaklapnu učebnici. Něco se mi do své hlavy dostat podařilo, za což jsem rád.

„Víš všechno o vlkodlacích?" Promluví Lis. 

Zamyslím se. Vím všechno? Mám takový dojem, že ne. Zavrtím hlavou.

„Pokud na to budu znát odpověď, tak ti ráda odpovím." Usměje se na mě vstřícným úsměvem.

________________________________________________________________________________

13:19 

JASON:

Z toho testu z ekonomiky jsem dostal za dva. Divíte se? Já upřímně taky. Vždyť jsem se na to díval, kolik dvacet minut. Možná mám fotografickou paměť, o které nevím. Dobře fajn, tak mi pomohla moje spolusedící, sestra, dvojče, no prostě Jessie, bez které bych z toho testu dostal za pět. Takže díky Jessie. Jednou mě málem učitel nachytal s mobilem pod lavicí, protože jsem si psal s Cammym. Ale jen málem a díky bohu za to. Ne že bychom si spolu posílali nějaké nemravné textovky, to vůbec. Za koho mě máte? Ale nechtěl bych, aby mě učitel kvůli tomu zavolal k tabuli. Tak zatraceně moc se těším na svého Cammyho. Těším se, až ho políbím, obejmu a hlavně, že zase bude v mé blízkosti. Sedím v autě před Sophinou školou. Podívám se na mobil (na kterém mám už jen mimochodem dvacet procent).

Vejdu do dveří základky, jó to byly časy, kdy jsme já, Jess, Darren a Kira procházeli těmito dveřmi každý den do školy. Sophie se už obléká v šatně, jakmile mě zahlédne, vykřikne „Jayi!" a doběhne za mnou.

„Ahoj Soph. Máš všechno?" 

Přikývne mi. No jen aby.

„Takže můžeme jít?" Řeknu trochu nedočkavě, ale Soph nic nepozná.

„Jo můžeme a kde je Lucas? Myslela jsem si, že přijede taky." Zeptá se mě Sophie, čímž si vysloužím fakt hodně divný pohled od třídní učitelky od Sophie. Sophina třídní mě a Jess zná, protože Sophie ze školy vyzvedáváme skoro pořád. Přesně takhle se na mě dívala, když jsem tu poprvé a naposled přišel s Erickem. Víte, co bych teď nejradši udělal, kdybych u sebe tady a teď měl Cama, políbil bych ho přímo před ní, aby se vážně měla, na co dívat.

„Sophie, Lucase za chvílí ho uvidíš." Usměju se na ní. A já ho za chvílí uvidím taky. Snažím se na sobě nedávat podráždění z pohledu té krávy.

„Pojď Soph, půjdeme." Řeknu a Sophie mě chytne za ruku.

Zase sedím v autě, tentokrát pro změnu se Soph vzadu. „Mám Lucase hodně ráda. Je vážně fajn, milý, hodný." Poví Sophie, když jsme už kousek od Darrova domu. Nechci jet domu, chci vidět Cama. Svého Cammyho.