34. kapitola

1.1K 55 2
                                    

ELLIE:

Jason sebou přivede Traysona. „Čuste, nebude vám vadit, když tu budu taky." Tray to nepodá, jako otázku jako kdybychom neměli možnost říct ne, jdi pryč. Lucas s Darrym pokrčí rameny, já neudělám nic, jen zírám na dveře, kterými před chvílí Jay s Trayem přišli. To tu jako budou všichni?! Ach jo

Začnu hrát a u toho zpívat písničku It must have been love, za kterou jsem ráda, že jsem si jí zvolila. Když skončím, všichni tleskají, tleská i Tray. „Ellie myslím si, že ty už doučování nepotřebuješ." Řekne Lucas unešeně. „Děkuju, ale myslím si, že to nebylo zas až tak dobré." Dostanu ze sebe šeptem. „Zbláznila ses? Vždyť i Tray tleskal." Uchechtne se Jason. „Děkuju kluci." Hlesnu. Beztak jsem rudá až za ušima. 

LUCAS (CAM): 

„Lucasi? Nechceš jet s námi?" Zavolá na mě Ellie z předsíně. „Cammy?" Otočím se na Jaye. „Ano?" Povím nedočkavě. „Dej na sebe pozor a vrať se celej." Zašeptá. Políbím ho na tvář a sestoupím schody. Ellie už je oblečená a Darren si na sebe vzal mikinu, jednu černou mikinu hodí i po mně, obléknu si jí, obuju si své tenisky a vyjdu z hlavních dveří. Zase čerstvý vzduch, dlouze se nadechnu a poté vydechnu.

TRAY: 

Jay sedí na sedačce v obýváku, zamlklý s mobilem v ruce. Není moc nadšený, že pustil Lucase ven, ale na druhou stranu Lucas se potřebuje jít vyvětrat. Sednu si k němu. „Jasone, co to čteš?" Zeptám se zvědavě a nakouknu mu přes rameno. „Harryho Pottera první díl." Odpoví stručně. „Vím, že se bojíš o Lucase, ale nemusíš, je s ním Darren." Ujistím ho a přátelsky mu drcnu do ramene. „Jo já vím." Povzdechne si. „Snad nežárlíš na Elleth nebo na Darrena?" Rýpnu si do něho. Dívá se na mě jako bych se pomátl. „Ne to fakt ne." Řekne upjatě. „Kluci? Můžete nám jít pomoct, pokud se nudíte." Ozve se z kuchyně. Vstaneme oba zároveň a pomůžeme mojí mamce a Dylanovi s večeří a prostřít stůl.

JASON: 

Když se ti dva konečně vrátí, v tichosti povečeříme. Chtěl jsem Cammyho pod stolem chytit za ruku, ale odtáhnul se. Co se s ním děje?! Darren s Trayem odejdou jako první a já s Cammym chvílí po nich.

„Všichni to o nás ví." Poví nasraně a já ztuhnu. Jak všichni o nás ví? Domnívám se, že tušili, že se mezi námi něco děje. Proč mu to tak vadí? „Cammy?" Popojdu blíž k němu a chytnu ho za předloktí, ale on se mi vysmekne. „Já prostě nemůžu být na kluky. Prostě ne." Chytí se za hlavu. Myslel jsem si, že mu to nevadí, aspoň nedával nijak najevo, že se mu nelíbí líbání se mnou. Na to nemám co říct, zmůžu se jen na... „Cammy?" šeptnu, chci ho obejmout, ale uhne mi. „Nedotýkej se mě." Tyhle slova mě zasáhnou jako by mi někdo vrazil nůž do srdce. Takhle se se mnou rozešel před dvěma měsíci můj druhý přítel Erick, prostě na mě zařval. „Nesahej na mě a vypadni z mého domu, nejsem buzna jako ty a nikdy nebudu." I když je vlastně dobře, že to udělal, protože mě jen sprostě využíval pro svoje potěšení, než si za mě našel náhradu. „Cammy? Můžeš mi prosím, říct, co se děje?" Snažím se zadržovat slzy. „Já takhle dál nemůžu." Řekne jen a zabouchne za sebou dveře koupelny. Slzám už nechám volný průchod. Padnu na pohovku a přehodím přes sebe peřinu. Tohle mi nesmí udělat, nesmí mě opustit. Můj vlk ho miluje, ale on to evidentně necítí stejně.

LUCAS (CAM):

Vlezu si pod sprchu, voda mi stéká po těle. Můj otec mě za tohle vydědí. Přijdu díky tomu o rodinu. Stojí za to Jay? Po dlouhé době, jsem šťastný, všechen stres, strach a úzkost, jakoby se tohle všechno vytratilo, když jsem s ním. Zasloužím si být šťastný a mít po boku člověka, který mě má rád takového jaký skutečně jsem. Jaye miluju a stojí za to. Uvědomím si, že jsem se naštval a nejvíc jsem to vyčítal Jayovi.

Vyjdu z koupelny, Jay leží na gauči přikrytý peřinou. Lehnu si pomalu k němu. „Jayi?" Ignoruje to. „Mrzí mě to. Promiň." Políbím ho zezadu na krk. Co jsem to zas udělal? Proč každému jenom ubližuju? „Jayi, omlouvám se, prosím otoč se na mě." Prosím Jayi. Já jsem takový kretén. „Jayi? Prosím...můžu se ti se vším svěřit, neodsuzuješ mě, máš mě rád takového, jaký jsem, nevidíš ve mně to, co ve mně vidí otec. Jsi úžasný člověk Jayi, nevím sice, proč sis vybral zrovna mě..." Slzy mi stékají po tvářích, setřu si je rukou a přitulím se zezadu k němu. „Miluju tě." Zašeptám mu tyto dvě slova do ucha. 

JASON:

Cam mě miluje?! Tak proč po mně řval a řekl, že se ho nemám dotýkat?! Jsem na něho naštvaný. „Jayi...prosím..." Popotáhne. Pomalu se otočím na záda. „Jayi." Vyhrkne Cam a natiskne se na mě. „Najednou za mnou přijdeš a řekneš mi, že mě miluješ?!" Odseknu. „Jayi, mrzí mě to..." Odmlčí se. „můj otec je proti tomuhle." Ukáže na nás. „Vylekalo mě to, nejsem, ještě připravený o tom někomu říkat, natož svému otci, který mě už teď nesnáší, nechci vidět jeho reakci, až mu to řeknu." Podívá se na mě sklíčeně. „Můj druhý kluk, teda aspoň jsem si myslel, že to můj přítel je. Jenže si se mnou jen užíval, nevěděl jsem to a zamiloval se do něho. Před dvěma měsíci se se mnou rozešel se slovy, Nesahej na mě a vypadni z mého domu, nejsem buzna jako ty a nikdy nebudu. Našel si za mně náhradu, mojí spolužačku ze školy." Bylo fér se mu otevřít taky. „Jayi, tak moc mě to mrzí." Přitiskne se víc ke mně. „Cammy, miluju tě." Tak zatraceně moc tě miluju. „Omlouvám se..." Řekne už napůl v polospánku, zavřu oči a za klidného oddychování Cammyho usnu. 

LISBETH:

Kluci odejdou, já si ještě chvílí u stolu povídám s Dylanem. Asi po hodině se odebereme do jeho ložnice. Kde se Dylan nakloní ke mně, obejme mě a vyhledá svými rty ty mé. Vyjdu mu vstříc a naše jazyky se propletou. Líbáme se dlouze a nepřetržitě. 


Tak druhá kapitola. 

ANNIE

Alfa vlk [DOKONČENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat