Alfa vlk [DOKONČENO]

51. kapitola

29. listopadu (sobota), 18:49

DARREN:

Všechny zraněné následně dostaneme k nám do baráku. Všichni jsme pomlácení, unavení a od krve. Kira je na tom špatně. Nesl jsem jí zabalenou v dece a následně ji položil na jídelní stůl, tak jak mi nařídila teta Oliv, protože jí potřebuje sešít ránu. Kira dostala přesný zásah do pravého boku, když mě chránila. Nemusela by mě chránit, kdybych se neotočil za zvukem výstřelu. Nedíval jsem se za sebe, byl jsem šokovaný z toho, že je tam Ellie a že jí Nicholas kousl. Nevšímal jsem si, že je někdo za mnou, do doby než jsem zaslechl zakňučení. Rychlostí blesku jsem se otočil a vzpamatoval a běžel Kiře na pomoc. Vlk se nad ní skláněl a už byl zuby úplně u jejího krku, drápal jí všude po těle, Kira kňučela a snažila se ho ze sebe setřást, rozeběhl jsem se a shodil ho z ní. Začal jsem s ním bojovat a nakonec se mi ho podařilo porazit.

Je to moje chyba, to co se stalo Kiře. Nemůžu se zbavit toho strachu o ni. Cítím se teď strašně, protože se víc bojím o Kiru než o Ellie. Ale Ellie bude určitě v pořádku, jen z ní bude vlkodlak, stejně dřív nebo později bychom ji museli proměnit.

Tray stále drží Ellie v náručí a nevypadá, že by ji chtěl pustit. Povytáhnu obočí. Proč se zrovna on o ni tak strachuje?

„Trayi, odnes ji nahoru do pokoje. Přijdu se na ni podívat, až ošetřím všechny." Řekne mu Oliv.

Tray otevře pusu jako by chtěl něco říct, ale zase ji zavře a beze slov se odebere s Ellie nahoru. Od schodů odvrátím pohled, až zaslechnu zavírání dveří Trayova pokoje. Pohledem se vrátím zpátky na Kiru, kterou Olivia po celé délce pravého boku zašívá a mamka jí pomáhá, Erin se mezitím věnuje dalším zraněným.

TRAY:

„Trayi, odnes ji nahoru do pokoje. Přijdu se na ni podívat, až ošetřím všechny." Poví mi Olivia.

Otevřu pusu, protože bych jí rád řekl, jestli se na ni nemůže podívat hned, ale rozmyslím si to, když vidím, že má Oliv dost práce se zašíváním boku Kiry.

Dylan se věnuje svým novým členům smečky.

Nezbývá mi nic jiného, než se vzít a odejít nahoru s Elleth v náručí. Vím, že pro ně Elleth není zas až tak podstatná, je to jen člověk, ale pro mě důležitá je. Nedívá se na mě opovržlivými pohledy, které jsem myslel, že ustanou když...když můj otec bude mrtvý, ale neustaly, protože stále musím ty znechucené pohledy snášet. Elleth se na mě takhle nikdy nepodívala. Nevidí ve mně to, co ve mně vidí ostatní. Tím myslím, že ve mně nevidí Nicholase. Jo řekla větu: Neříkal jsi náhodou o něm, že je to stejný bastard jako jeho otec, ale nakonec se mi omluvila. Nemyslela to tak, ne? Protože mě na ní záleží. Mám ji rád a mám teď o ni strach. Důvod, proč jsem s ní chtěl jít ve středu na tu hudební soutěž a kývl na to Darrovi, byl jednoduchý chtěl jsem ji vidět, chtěl jsem ji znovu slyšet zpívat, ale hlavně jsem chtěl být jen s ní.

Položím ji opatrně na svou postel. Sednu si k jejím nohám a u toho zahloubaně přemýšlím, co teď se mnou bude. Můj otec je mrtvý. Jo udělal strašné věci, k lidem se choval příšerně, ale pořád to byl můj otec. Měl mě vůbec někdy rád? Stál o mě? Byl zklamaný, když jsem se narodil? Skoro nic si ze svého dětství nepamatuju, jen to že se mamka s otcem neustále hádali, ale nikdy mi nedocházelo kvůli čemu, až později jsem zjistil, že tématem hádek jsem byl buď já, Darren, anebo Dylan. Dylan, který mě prý bere jako svého druhého syna, jak mi to včera ráno řekl Darren. To těžko. Není to pravda, vím, že není a nechci věřit lžím.

„Trayi, až se Ellie probudí, řekni ji, ať tohle vypije, dobře?" Přijde ke mně do pokoje Dylan se sklenkou bylinkového nápoje a mým pokojem se rozvoní vůně bylinek.