Alfa vlk [DOKONČENO]

26. kapitola

Můj příběh dosáhl přes 1k přečtení a 100 hvězdiček. Děkuji moc❤. Stále tomu nemůžu uvěřit. 

ELLIE: 

Je velká přestávka, Darren si sedl k Trayovi a o něčem se spolu baví. Nechápu, co se mu stalo, hlavně že mi v pátek řekl, že Traysona nemůže vystát a teď se spolu kamarádi?! To mi hlava nebere. „Sebby?" Promluvím na kluka, který kouká do mobilu a culí se u toho. „Kdo ti to píše?" Jsem zvědavá, věnuje se více esemeskám než mě. „Ale...jen kamarádka." No to mu fakt nevěřím. Zase se podívá na mobil, protože mu přišla další zpráva. „Jen kamarádka?" Mrknu na něho. „Fajn, píšu si s Ashley. Jdeme dneska spolu ven." Oznámí mi se sklopenou hlavou. „To ses mi to jako bál říct." Ashley neboli mála blondýnka s modrýma očima, co nám měla hrát na piano na hudební soutěži, jenomže Sarah mě ze skupinky vyhodila a nahradil mě Lucas. „Tak ty a Ashley jo?" Přikývne a trochu zrudne, zasměju se. Do dveří naší třídy vejde zrzka, kterou moc dobře znám. Odvrátím ode dveří pohled. Nechci jí vidět. Co tu ta můra chce? 

DARREN:

„Trayi?" „Ano?" Kývnu hlavou směrem ke dveřím naší třídy. „Sarah." Povím znechuceně. Co ta tu chce? Už je u nás. „Ahoj kluci." Má tak nepříjemný hlas. „Čus, potřebuješ něco?" Zeptá se Tray podrážděně. „Já...jen jestli nevíte, co je s Lucasem, opět mi nebere telefon." Včera ji jasně Jay do telefonu řekl, že Lucas je nemocný a navíc je asi jasné, že jí nebude brát mobil, když spí. Jak kdyby ho nemohla přestat otravovat. „Ne nevím, asi bude nejspíš nemocný, včera nevypadal moc dobře." Zalže Tray, co jiného jí taky říct. „Aha...no tak já asi půjdu, díky." Otočí se a konečně vypadne z naší třídy. „Chudák Lucas." Zašeptám spíš pro sebe. „Jo chudák." Potvrdí Tray. 

Můj nevlastní bratr je nějaký skleslý, včera jsem slyšel všechno z hovoru s jeho otcem. „Brácha není ti nic?" Schválně ho oslovím brácho. Ze začátku jsem Traysona s Nicholasem srovnával a myslel si o něm, že bude úplně stejný jako jeho otec. Tray je ale jiný, v ničem se Nicholasovi nepodobá a nemyslím si to jen proto, že zachránil Lucase, spíš je dost podobný na Lisbeth, teda na naší matku. Opravím se. Jo občas mě naštve, ale tak se sourozenci chovají ne? Lezou si na nervy. Několikrát jsem to viděl u Jess a Jasona. Pošťuchují se, urážejí se a řvou na sebe, ale za nic na světě by jeden druhého nevyměnil. Vždycky jsem chtěl, abychom spolu s Trayem nějak vycházeli. „Nic mi není. Potřeboval bych si dneska zajet pro věci domů. Nevadilo by ti kdybych, ještě nějaký ten čas zůstal u vás?" No...pro své věci by si zajet nejspíš měl, nestrpím to, když mi bude lézt do skříně a brát si z ní moje oblečení, bez mého souhlasu. „Nebude mi to vadit, můžeš u nás zůstat, jak dlouho chceš." Řeknu upřímně. „Dík brácho." 

TRAY: 

Přijde mi esemeska od otce. Rozklepaně do mobilu naťukám heslo, napsal mi: Jak v neděli přijedu, chci, aby tam byl i Lucas, ať si s ním promluvím. Cože?! Lucas do prdele za nic nemůže! Zatínám pěsti, nechci, aby s ním mluvil a využíval ho stejně, jako využívá mě. „Trayi? Co ti chtěl?" Otočím se na Darrena. „Víš, jak přijede v neděli?" „Vím no." „No tak ten zmrd chce do toho zatahovat Lucase, chce si s ním promluvit." Když vyslovím promluvit, ukážu na rukou uvozovky. „To je hajzl." Přitaká. „Pochybuju, že Jay někam Lucase pustí, natož když je to k Nicholasovi." Tím mě rozesměje.

JASON: 

Je za pět minut deset dopoledne a Cammy pořád spí. Už jsem říkal, jak je nádherný. Odložím mobil vedle sebe a zavřu oči.

DYLAN:  

S Lis jsme usnuli u mě v posteli něco po půl jedné ráno. I když bych tak moc chtěl ležet vedle ní, musím jít zkontrolovat Lucase. Slyšel jsem nějaké skučení a slabounké vrčení ze suterénu. Bylo to už sice před dvěma hodinami, probudilo to i Lis, řekl jsem jí, že se Lucas nejspíš proměňuje a zajdu tam, až bude mít po proměně, ale usnul jsem a probudil se až teď. Věřím, že se o něho Jason postará, protože vím, že mu na něm záleží. Navíc kdyby se Lucasovi něco stalo, tak by se Jason ozval. „Lis?" Zašeptám na svou milovanou. „Hm?" Když na mě otevře ty své překrásné oči, barvou připomínající průzračné moře. Zrychlí se mi tlukot srdce. Tak zatraceně moc jí miluju. „Musím jít dolů za kluky, jít nakoupit a uvařit něco k obědu." Zvednu se z postele. „Di? Nechceš s něčím pomoct? Můžu jít klidně s tebou anebo zajdu nakoupit já a uvaříme oběd pak spolu. Bude to rychlejší." Tak moc mi chyběl její hlas. „Někdo tady musí zůstat s kluky, ale jestli chceš, budu rád, když mi pomůžeš." Usmívám se na ní. „Dobře." Taky vstane, celou noc spala v mém tričku. „Nechtěla bys tu přespat do soboty, když on přijede v neděli?" Zeptám se nadějně. Chci s ní strávit co nejvíce času.

LISBETH:  

Ještě než šli Darren s Trayem spát, mi Tray oznámil, že se Nicholas vrátí až v neděli. Horlivě přikývnu a popojdu blíže k němu. Mírně mi nadzvedne hlavu a zadívá se mi do očí. Vím, co chce udělat. Nedokážu ze sebe dostat ani jedno slovo. Už dávno nejsem v Nicholasové smečce, nejsem ani jeho družkou. Může mě bez problému políbit. Zmůžu se jen na přikývnutí. Skloní se ke mně a jemně se otře svými rty o ty mé. Jen z toho se mi už podlomí kolena. Políbí mě a já mu polibek opětuju. Opřeme si čela o sebe a jen se na sebe díváme. Tak moc mi chyběl. Myslela jsem na něho dnem i nocí. Bála se o něho. Chyběl mi jeho hlas, smích, vůně, vtipy, objetí, prostě všechno. „Miluju tě Lisbeth." Do očí mi opět vyhrknou slzy. Obejmu ho, ruce mu dám kolem krku a zašeptám mu do ucha. „Miluju tě Dylane." Zatraceně moc si přeju, aby tahle dokonalá chvíle nikdy neskončila. Bohužel se ale od sebe odtáhnout musíme.

DYLAN:   

Tak zatraceně moc mi chyběla. „Ehm...no tak já asi půjdu zkontrolovat kluky a pak zajdu do toho obchodu." Dostanu ze sebe. Zasměje se. „Kluky můžu klidně jít zkontrolovat i já a ty už můžeš jít." Přikývnu na souhlas. Lis odejde do koupelny, vezme si sebou věci ze včerejška (tmavě modré šaty a černé legíny). Nic z jejího oblečení tu nemám. Já na sebe rychle hodím džíny, černé tričko a mikinu s kapucí. Sejdu schody, z kuchyňské linky si vezmu klíče od auta a peněženku.

LISBETH:  

Po dlouhé době, jsem cítila jeho rty na těch mých. Stojím před zrcadlem v jeho tričku, přejedu si bříšky prstů po svých rtech. Nemůžu uvěřit tomu, že jsme se po osmnácti letech konečně mohli políbit. 

Prvně si na sebe dám legíny, až pak si sundám tričko a obleču se do šatů. Rozčešu si své blonďaté vlasy svým hřebenem, zuby jsem si dneska už čistila, brzo ráno jak nás probudila proměna Lucase, ještě než vyjdu z koupelny, se navoním svým parfémem. 

Když jsem v kuchyni, zahnu doleva a svižným krokem dojdu ke dveřím do suterénu. Sestoupím schody, kluci jsou nějak až moc zticha, nejspíš spí, doufám, že je neprobudím. Pomalinku až neslyšně dojdu k šedé sedačce. Lucas je natisknutý k Jasonovi, skoro na něm leží. Jsou spolu tak nádherní. Potichu, abych je nezbudila, opustím místnost. Vypadá to, že Lucas zvládl první proměnu bez problémů.