Alfa vlk [DOKONČENO]

28. kapitola

TRAY:

„Mami? Pojedeme si pro ty věci?" Mamka, mi říkala, že tu chce zůstat do soboty, já tu zůstanu asi taky. Chci být s klukama, doma bych byl jinak sám. Darren před chvílí odjel pro Ellie a Jay s Lucasem jsou dole, Lucas si ode mě a Darra půjčil poznámky a teď je nejspíš opisuje. „Jo už můžeme jet." Aspoň to už budu mít za sebou, musím se dneska večer ještě učit na test z chemie. Kdybych dostával špatné známky, otec by mě do školy už pak nepustil, já už to samostudium, ale nezvládal a navíc jsem neměl žádné kamarády (což mi vadilo asi nejvíce).

Už jsme u našeho dvou patrového domu, je divné, že před ním stojí nějaké cizí auto, lekl jsem se, že by to mohlo být auto mého otce, ale není, protože z něho necítím Nicholasův pach, ten pach je mi neznámý. Oddychnu si úlevou. „Taky jsem se upřímně lekla." Poví mi mamka šeptem, všimla si totiž mého pohledu směřovanému šedému autu. Nenuceně se na ní usměju. Mamka odemkne a vejdeme do hlavních dveří. Rozhlédnu se po kuchyni spojené s obývacím pokojem. Na naší sedačce sedí nějaký chlap, už mu chci něco říct, ale máma mi naznačí, abych byl zticha. 

LISBETH:

Nechci, aby se do toho Tray míchal. Mám takový zvláštní pocit, že se nás Nicholas snaží kontrolovat. „Olivere?! Co tady děláš?" Zeptám se ho udiveně. Muž se zrzavými vlasy se na nás otočí a vstane z pohovky. „Nic, jen kde jste byli?" On na nás vážně poslal hlídku?! „Vyzvedla jsem Traye ze školy a šli jsme se projít do nedalekého parku." Pokrčím rameny. Může odejít, chci z tohoto domu vypadnout co nejdřív. U Dylana se cítím jako doma, konečně jsem ho měla u sebe, mohla jsem ho obejmout a políbit. Nedokážu si představit svůj život bez něho. „Já teda půjdu. Lis a vážně nechtěj Nicholase naštvat, protože si toho schopná, už tak je dost vytočený z toho, že Trayson je nemožný." Co prosím?! 

TRAY:

Tak on je naštvaný? Uchechtnu se. Mám chuť po něm hned teď skočit. „Tak já jsem nemožný?! Máme přísně zakázáno ubližovat lidem! V životě bych žádnému člověku neublížil! Nicholas nemá být proč naštvaný!" Vyštěknu na toho debila Olivera. Tak Lucas je další debil ve smečce? Přitom má ve smečce samé debily a tenhle je debil s velkým D. „Trayi?" Špitne mamka. „Dávej si bacha, o čem mluvíš a navíc je to Alfa, takže buď tak laskav a oslovuj ho tak." Znechuceně se něho podívám. Jasně, rovnou ho budu oslovovat pane Alfo. Ať jde s tím do hajzlu. „Neříkal si náhodou, že už jdeš. Nemusí nás Nicholas, teda omlouvám se náš pán Alfa, neustále kontrolovat." Zařvu. 

LISBETH:

Nechci, aby měl Tray u Nicholase průšvih. „Trayi...uklidni se." Snažím se ho nějak zklidnit, svítí mu zlatavě oči vzteky. „Olivere, omlouvám se za Traysona od včerejška se chová takhle, upřímně sama nevím, co s ním je." Zalžu a hraju blbou. Já jsem taky rozzuřená, ale snažím se to nedávat najevo před tímhle mužem, který nám vlezl do baráku. Oliver je Nicholasova hlavní Beta, takže mu bude přinášet informace. „V pohodě je to přece jen malý nevychovaný spratek." Zasměje se. Nuceně se zasměju, aby si myslel, že tu hru hraju s ním. Tray ho probodává rozzuřeným pohledem. „Už vážně půjdu, nebudu vás rušit." Řekne a odejde pryč ze dveří. Konečně vypadl. Asi tak čtyři minuty počkáme, než Oliver odjede z naší příjezdové cesty, nechtěla bych, aby nás odposlouchával. „On na nás normálně poslal někoho, aby nás zkontroloval." Řekne můj syn opovržlivě a ohrne nos, stále mu svítí oči vzteky. 

TRAY:

Proč mě prostě nenechá na pokoji? Neustále mě musí hlídat, je mi osmnáct. Zvláštní je, že když jsem byl malý, tak na mě akorát sral, nestaral se o mě, když se mu něco nezamlouvalo, tak mě zbil. „Mami? Vím, co tobě a Dylanovi, Nicholas udělal. Mrzí mě to." Tak moc mě to mrzí. Mamka si mě přitáhne do objetí. „Za nic nemůžeš, nedávej si to za vinu, já jsem ho naštvala a tak to dopadlo. Řekl ti to Darren že?" Prolomí ticho. Jen kývnu na souhlas, že ano. „Měli bychom si jít už sbalit věci. Chci z tohoto domu, co nejrychleji zmizet." Povím. Přerušíme objímání a vejdeme každý do svého pokoje. 

JASON:

Cammy se dívá do učebnice Biologie a podtrhává si do ní něco zvýrazňovačem. Před dvaceti minutami vyšel z koupelny, pět minut seděl u stolu a díval se do mobilu a před dvaceti sekundami se posadil na sedačku s učebnicí. Proč je tak sexy? Sleduju ho jako oko v hlavě. „Jayi? Budeš na mě ještě dlouho zírat? Dost mě tím znervózňuješ." Zasměje se. Ano budu. „Jak víš, že se dívám na tebe?" Tak zatraceně moc ho chci políbit. „A na co jiného bys ses díval. Na učebnici?" Uculí se. Zazvoní mu mobil, vím, že mu volá jeho úžasná přítelkyně. Budu upřímný, nelíbí se mi to, že ona se ho může dotýkat, tak jak já nesmím, že ho může kdykoliv se jí zamane políbit, prostě a jednoduše na ní žárlím, nejraději bych měl Cammyho celého pro sebe. „Volá mi Sarah, musím jí to vzít." Řekne ne moc nadšeně. 

LUCAS (CAM): 

Nemám moc náladu na to s ní mluvit. „Ahoj Lucasi, doufám, že jsi v pořádku?" Ozve se Sarah. „Ahoj, jo jsem, jenom mi dneska nebylo nějak dobře, potřeboval bych si s tebou promluvit." Oznámím jí. „Aha...tak dobře. Mám přijít k tobě?" Řeknu jí, že doma nejsem, ale jsem u kamaráda a povím jí Darrovu adresu. „Budu tam za dvacet minut." Je divné, že se mě na nic nevyptávala, třeba jak to, že nejsem doma. „Napiš mi, až tu budeš, vyjdu ven." Nemusí nás všichni poslouchat. „Dobře." S tímto slovem to zavěsí. Jay se na mě už nedívá, věnuje se něčemu na mobilu.