Shadows die

Eleven

Museli jsme vstávat možná ještě dřív, než do školy. Líně jsem se převalovala v posteli a po chvíli se konečně přinutila vstát.

Navlékla jsem na sebe obyčejné potrhané legíny, černé tílko a červeno černě kostkovanou košili. Přesunula jsem se do koupelny, umyla si bličej, oči obtáhla linkami, řasy zvýraznila vrstvou řasenky a rty natřela leskem. Vlasy jsem si jen rozčesala, trošku natupírovala a zase se vrátila do pokoje.

Vzala jsem si cestovní tašku, ve které jsem měla sbaleno, do ruky vzala koženou bundu a mířila po schodech dolů.

"Ahoj." otočil mým směrem hlavu Ash, který spolu s Jinxxem seděl u stolu.

"Ahoj." usmála jsem se a tašku položila na zem vedle Ashovy a Jinxxe.

Sedla jsem si za nimi ke stolu, kam zanedlouho přišli i ostatní.

"V kolik pojedeme?" zeptala jsem se.

"Myslím, že už je nejvyšší čas." podíval se na hodiny v mobilu Ash a vstal ze židle.

Já sklidila nádobí, které na stole zbylo a následovala kluky. Jake už mi tašku odnesl, proto jsem si obula boty, zamkla dveře a došla ke klukům postávajícím před tourbusem.

Jinxx s Jakem uklízeli zavazadla CC si hned zabral místo řidiče, Ash s povzdychnutím nastoupil a Andy hned po tom, co típl cigaretu taky.

"Pojď." usmál se na mě a za ruku mi pomohl nastoupit dovnitř. Teplý stisk jeho dlaně trval sice jen krátce, ale i tak jsem stihla zaznamenat ten úžasný pocit, který opadnul, jakmile mě pustil.

Rozhlížela jsem se kolem sebe a působilo to tu na mě útulně.

Každý tu měl svou postel, nad kterou tkvěla jmenovka. Musela jsem se nad tím pousmát.

Andy mě tu krátce provedl a jen co Jake s Jinxxem nastoupili, tour se dal do pohybu.

Již po první zatáčce jsem si říkala, že s takovou rychlostí musíme být na místě maximálně za hodinu, pokud to vůbec přežijeme.

Jake s Ashem se na mě omluvně podívali a všichni se natáhli na svou postel. Jake skoro okamžitě usnul, Jinxx taky a Ash taky nebyl daleko k odpadnutí.

Ani se jim nedivím. Celý týden se mnou brzo vstávali a vůbec se nevyspali.

Jediný Andy vypadal, že spaní nemá v plánu a poplácal na místo vedle sebe rukou a já se poslušně posadila vedle něj.

Nervózně jsem si poposedla a cítila jsem, jak se Andy usmál.

Nevěděla jsem, co bych měla říkat. Zatím jsem se s nikým moc nepoznala, i když tu jsem už alespoň měsíc. Moje nesmělá povaha mi však nedovolila se s nikým poznat.

"Co je s tebou?" zeptal se mě po chvíli a odhrnul mi vlasy z obličeje.

"Nic já.." hlas se mi zlomil. I když jsem byla obklopená lidmi, jteří jsou pro mě vším a dokážou mě rozesmát, nedokázala jsem se radovat, ani být šťastná. Nedokázala jsem to ani předstírat.

"Co se děje?" pokračoval tichým, chraplavým hlasem.

Zavřela jsem oči a cítila Andyho vůni čím dál blíž mně. Zanedlouho mě už tisknul v objetí a moje svaly se pomalu uvolňovaly.

Položila jsem si hlavu na jeho rameno a drobnýma rukama ho taky objala.

"Nezasloužíš si, aby ses trápila. Prošla sis tolika věcma a zasloužíš si už jen poklidný a bezstarostný život." zašeptal a stále mě držel.