Museli jsme vstávat možná ještě dřív, než do školy. Líně jsem se převalovala v posteli a po chvíli se konečně přinutila vstát.
Navlékla jsem na sebe obyčejné potrhané legíny, černé tílko a červeno černě kostkovanou košili. Přesunula jsem se do koupelny, umyla si bličej, oči obtáhla linkami, řasy zvýraznila vrstvou řasenky a rty natřela leskem. Vlasy jsem si jen rozčesala, trošku natupírovala a zase se vrátila do pokoje.
Vzala jsem si cestovní tašku, ve které jsem měla sbaleno, do ruky vzala koženou bundu a mířila po schodech dolů.
"Ahoj." otočil mým směrem hlavu Ash, který spolu s Jinxxem seděl u stolu.
"Ahoj." usmála jsem se a tašku položila na zem vedle Ashovy a Jinxxe.
Sedla jsem si za nimi ke stolu, kam zanedlouho přišli i ostatní.
"V kolik pojedeme?" zeptala jsem se.
"Myslím, že už je nejvyšší čas." podíval se na hodiny v mobilu Ash a vstal ze židle.
Já sklidila nádobí, které na stole zbylo a následovala kluky. Jake už mi tašku odnesl, proto jsem si obula boty, zamkla dveře a došla ke klukům postávajícím před tourbusem.
Jinxx s Jakem uklízeli zavazadla CC si hned zabral místo řidiče, Ash s povzdychnutím nastoupil a Andy hned po tom, co típl cigaretu taky.
"Pojď." usmál se na mě a za ruku mi pomohl nastoupit dovnitř. Teplý stisk jeho dlaně trval sice jen krátce, ale i tak jsem stihla zaznamenat ten úžasný pocit, který opadnul, jakmile mě pustil.
Rozhlížela jsem se kolem sebe a působilo to tu na mě útulně.
Každý tu měl svou postel, nad kterou tkvěla jmenovka. Musela jsem se nad tím pousmát.
Andy mě tu krátce provedl a jen co Jake s Jinxxem nastoupili, tour se dal do pohybu.
Již po první zatáčce jsem si říkala, že s takovou rychlostí musíme být na místě maximálně za hodinu, pokud to vůbec přežijeme.
Jake s Ashem se na mě omluvně podívali a všichni se natáhli na svou postel. Jake skoro okamžitě usnul, Jinxx taky a Ash taky nebyl daleko k odpadnutí.
Ani se jim nedivím. Celý týden se mnou brzo vstávali a vůbec se nevyspali.
Jediný Andy vypadal, že spaní nemá v plánu a poplácal na místo vedle sebe rukou a já se poslušně posadila vedle něj.
Nervózně jsem si poposedla a cítila jsem, jak se Andy usmál.
Nevěděla jsem, co bych měla říkat. Zatím jsem se s nikým moc nepoznala, i když tu jsem už alespoň měsíc. Moje nesmělá povaha mi však nedovolila se s nikým poznat.
"Co je s tebou?" zeptal se mě po chvíli a odhrnul mi vlasy z obličeje.
"Nic já.." hlas se mi zlomil. I když jsem byla obklopená lidmi, jteří jsou pro mě vším a dokážou mě rozesmát, nedokázala jsem se radovat, ani být šťastná. Nedokázala jsem to ani předstírat.
"Co se děje?" pokračoval tichým, chraplavým hlasem.
Zavřela jsem oči a cítila Andyho vůni čím dál blíž mně. Zanedlouho mě už tisknul v objetí a moje svaly se pomalu uvolňovaly.
Položila jsem si hlavu na jeho rameno a drobnýma rukama ho taky objala.
"Nezasloužíš si, aby ses trápila. Prošla sis tolika věcma a zasloužíš si už jen poklidný a bezstarostný život." zašeptal a stále mě držel.
ČTEŠ
Shadows die
FanfictionNikdy nikomu nedovol, aby se pro tebe stal vším, protože až o něj přijdeš,nebudeš mít nic. ___________________________ "Můžu tě obejmout?" položila jsem mu další otázku. "Proč by jsi nemohla?" pousmál se a posadil se. "Nechci normální objetí. Chci o...