Shadows die

Fifty-one

Sluneční paprsky, proplétající se mezi žaluziemi mě probraly ze spánku. Rozespale jsem otevřela oči a naskytl se mi pohled na Andyho nahou hruď.

Ihned jsem si vzpomněla na včerejšek a pocítila zvláštní pocit. Nechala jsem hlavu, aby se mi zabořila ještě hlouběji do polštáře a pevně zavřela oči.

Vybavilo se mi všechno z včerejšího večera a musela se pousmát nad tou vzpomínkou. Stále jsem měla před očima Andyho, jak mě objímá a já se můžu dotýkat jeho potetované kůže.

I přes to všechno mě ale sužoval pocit, že to, co se stalo byla chyba. Netušila jsem, jaké to mezi námi teď vlastně je a bude.

Cítila jsem jeho dech na mém krku a teplá dlaň mě příjemně hřála na zádech. Já se i tak cítila hrozně zvláštně a vůbec jsem netušila, jak se mám teď chovat. Měla jsem v hlavě neskutečný zmatek.

Znovu jsem pohled zaměřila na jeho pootevřené rty s piercingem, průzračně modré, zavřené oči a černé rozcuchané vlasy. Pravidelně oddychoval a já se při pohledu na něj musela usmát ještě víc.

Vypadal tak nevinně a spokojeně, ale mě i tak sužoval pocit, že to byla chyba.

S tichým povzdychnutím jsem se opatrně protáhla pod jeho rukou tak, abych ho neprobudila a posadila se na posteli. Okamžitě jsem zaznamenala naše oblečení rozházené všude po pokoji a taky to, že jsem nahá.

Uvědomila jsem si, že tašku s věcmi na převlečení jsem si nechala v autě a otráveně se natáhla pro kalhotky a Andyho košili.

Když jsem na sobě měla aspoň něco, rozešla jsem se do koupelny. Postavila jsem se před zrcadlo, obličej si opláchla studenou vodou a začala si rukou upravovat hodně rozcuchané vlasy.

"Vy jste se do toho nějak rychle dali." ozval se za mnou rozespalý hlas Ashe a já se na něj polekaně otočila.

Až teď mi došlo, že s jeho pokojem máme společnou sociálku.

"K ničemu nedošlo." zamumlala jsem pěknou lež.

"Nemusíš to na mě hrát, tohle já znám. Mužská košile na ženě je jako vlajka na dobitém území." zazubil se a já hned po tom, co jsem ho propálila nenávistným pohledem zrudla.

Jindy bych se tomu možná zasmála, ale měla jsem hodně smíšené pocity a nemohla jsme myslet na nic jiného než na včerejšek.

"Dobré ráno." zamumlal Andy, když si protíral oči a zpozoroval mě u dveří od koupelny.

"Ahoj." špitla jsem a vydala se k němu. Když si mě prohlédl a zjistil, co mám na sobě, široce se na mě usmál a rukou si podepřel hlavu.

Zase jsem cítila ten blok. Strach z odmítnutí.

"Děje se něco?" na tváři se mu vytvořil ustaraný výraz a palcem mě jemně pohladil na obličeji.

"N-ne." zakroutila jsem hlavou a tím jeho ruku -i když nerada- setřásla.

Podíval se na mě pohledem, ve kterém byl rozpoznat smutek, nechápavost, starost a zklamanost a mě při pohledu na něj píchlo u srdce. Nechtěla jsem, aby byl smutný, ještě kvůli mně, ale potřebovala jsem si to trošku urovnat v hlavě.

Možná ani nebylo co, ale přišlo mi to všechno moc narychlo a měla jsem pocit, že to tak není správně.

Začínala jsem se cítit trošku trapně a stalo se přesně to, čeho jsem se obávala. Začínala jsem toho litovat.

Sice jsem o nic nepřišla a naopak mě to naplnilo příjemným pocitem, ale už nikdy to mezi námi nebude takové, jako dřív.

"Steph.." promluvil po chvíli, ale hlas se mu zlomil a vystřídal ho povzdych.