Shadows die

Fifty-three

Všechno mi připadalo, jako by bylo zpomalené. Sledovala jsem, jak černé auto smykem vjelo do cesty menší dodávce, která jela proti mně a tím zpomalilo její jízdu. A pak už jen silný náraz a to, jak dodávka ještě kus tlačila Andyho auto před sebou, dokud nezastavila úplně a Andyho, kterého náraz vymrštil a proletěl předním sklem.

Připadalo mi, že se mé srdce zastavilo a se zatajeným dechem jsem si vyděšeně překryla rukou ústa. Byla jsem v takovém šoku, že jsem ani nedokázala křičet.

"A-Andy?" roztřeseně jsem špitla a kousla se do spodního rtu, protože jsem v očích ucítila slzy.

Nevěřícně jsem zakroutila hlavou a rozběhla se k němu. Jen, co jsem ho spatřila jsem se roztřásla ještě víc a hned z kapsy lovila mobil, abych mohla zavolat pomoc.

Celou dobu, co jsem volala záchranku jsem se zuřivě kousala do rtu a koktavě popisovala situaci.

"Vy-vydrž Andy." špitla jsem, když jsem mobil rychle cpala zpět do kapsy a opatrně k němu natáhla ruku.

"Bu-bude to dobrý." mluvila jsem dál a to už se mi z očí hrnuly slzy nezastavitelným proudem a moje oči bolestně sledovaly, jeho zranění.

Díky tomu, že proletěl sklem měl na hlavě nespočet krvácejících zran, obličej od krve a napůl zůstal zaklíněný v autě.

"Tak moc mě to mrzí." rozbrečela jsem se naplno, chytila jeho hlavu do dlaní a něžně k ní přitiskla tu svou.

"Neomlouvej se." zachraptěl a i přes všechnu tu bolest, která byla poznat v jeho očích se usmál. "Miluju tě, Steph." šeptl a věnoval mi zamilovaný úsměv. Takový, který dokáže jen on.

"Shh, ty to zvládneš. Zvládneme to." šeptala jsem a nechala své slzy dopadat na jeho zkrvavený obličej.

"Neplač, Steph. Vidíš-vidíš to nebe?" zeptal se a já na chvíli vzhlédla nahoru.

"Co-co je s ním?" nechápavě jsem vzlykla.

"Budu tam na tebe čekat. A chránit tě před vším špatným. Navždy." usmál se znovu a mně se z očí spustily další proudy slz.

"Ne, Andy. Andy neopouštěj mě." mluvila jsem tiše a stále jeho hlavu svírala v dlaních a jeho vlasy, které byly většinou slepené od krve mi padaly přes ně padaly.

"Ne Steph. Je konec. Ale víš, co je na koncích nejkrásnější?" znovu jsem zakroutila hlavou. "Že můžeš začít vzpomínat na začátek. Miluju tě." zašeptal a usmál se.

"Já tebe, Andy. Miluju tě a navždy budu." šeptla jsem a přitiskla své rty na ty jeho.

Byl to úplně odlišný polibek od těch předešlých. Bylo v něm tolik citů a emocí. Znamenal víc než všechna slova.

"Miluju tě." zašeptala jsem, když jsem se pomalu odtáhla, ale to už jeho oči byly zavřené a rty nehybně pootevřené.

Při pohledu na něj jsem si silně skousla spodní ret a mé tělo se třáslo pod náporem pláče, když mé ruce křečovitě svíraly jeho hlavu, dotýkala se svou té jeho a stále dokola šeptala to stejné.

"To-tohle není pravda. Tohle se nestalo." zamumlala jsem konečně něco jiného, brečela dál a ani nezaznamenala, že už dávno přijela sanitka, policisté a něčí ruce mě jemně chytily za ramena.

"Slečno, jste v pořádku?" ozval se za mnou mužský hlas a já k němu otočila hlavu s červenýma zaslzenýma očima.

"Pojďte." pobídl mě a i přes můj nesouhlas mě odvedl pryč.

Vůbec jsem nevnímala jeho, ani okolí. Do uší mi tupě vráželo houkání sirén a mé oči mlhavě sledovaly všechna ta světla kolem.

Bylo mi všechno jedno. Posadila jsem se na obrubník na kraji silnice, nohy si přitáhla k hlavě a přes neustávající pláč sledovala všechny zdravotníky kolem Andyho těla a hasiče, jak se ho snaží vyprostit.

Cítila jsem, jak mi přes ramena někdo přehodil deku a vzhlédla jsem k policistovi. Pak jsem svůj pohled znovu přesměrovala k zemi a hlavu si zabořila do kolen.

"Steph!" zaslechla jsem před sebou udýchaný, známý hlas, patřící Jakovi a znovu vyčerpaně vzhlédla.

"Je mi to tak líto." řekl tiše a věděla jsem, že i on sám se jen těžko brání slzám. Když se posadil vedle mě, padla jsem mu do náruče, pevně ho svírala a cítila, jak začíná jeho tričko pomalu vlhnout pod náporem mých slz.

Když jsem kousek zvedla hlavu, viděla jsem, jak je přes Andhyo tělo přehozená plachta a nakládají ho do nějakého auta.

"Shh Steph." zašeptal a pohladil mě po zádech.

"Já-já ho potřebuju. Byl celý můj svět. Byl pro mě všechno." poslední slova jsem skoro neslyšeně zašeptala a znovu si zabořila hlavu do jeho trička.

"Bude to dobrý, Steph." řekl tiše, ale hlas se mu třásl.

"Nebude. Já-já ho miluju." vzlykla jsem a znovu mě ovládl usedavý pláč.

"Já vím." zašeptal a ještě víc mě stisknul.

"On-" před námi jsem zaslechla Ashe. Vzhlédla jsem a viděla jsem, jak nevěřícně stojí a všechno to sleduje.

Jinxx se CCm přešli k policistovi, ale já už nic nevnímala. Jen to, jak mě Jake vzal do náruče, posadil se se mnou do auta a Ash se rozjel k vile.

Celou cestu jsem byla schoulená Jakovi v náručí a můj pláč a vzlyky spolu s motorem byly jedinými zvuky v naprostém tichu.

Všichni byli v šoku. Nikdo nevěděl co říct a hlavně nikdo nechtěl věřit tomu, že je to pravda.

Když auto konečně zastavilo, klopýtavým krokem jsem došla ke dveřím a když Ash odemkl, skopla jsem si z nohou boty a slepě zamířila do pokoje. Jen, co jsem za sebou zavřela dveře jsem se po nich svezla na zem, hlavu si zabořila do dlaní a naplno se rozbrečela.

"Steph?" jemně někdo zaklepal na dveře a já vzhlédla ke klice. Poznala jsem, že je to Ash, odsunula se stranou a nechala ho vejít.

Ve tváři byl ztrápený podobně, jako já. Posadil se ke mně na postel a já popošla k němu. Sedla jsem si vedle něj a jeho paže si mě přitiskly k sobě.

"Tak moc mě to mrzí." řekl tiše a po tváři mu stekla slza, což mě rozbrečelo ještě víc. Takhle jsem Ashe nikdy neviděla.

Připadalo mi, že jsem uvnitř mrtvá. Bylo to, jako by mě opustila část těla. Už teď mi bylo jasné, že to bez něj nezvládnu.

Odešel. Navždy.

Už nikdy se nepodívám do jeho kouzelných očí. Už nikdy neuvidím jeho úsměv. Už nikdy ho neobejmu. Už nikdy neucítím jeho rty na těch mých. Už nikdy nebudu s ním a on se mnou.

Nikdy.

 Část je trošku kratší, ale snad to nevadí a líbila se.

Chtěla bych vám hrozně moc poděkovat za 14,7 K reads, 1,5K vote a 133 kometářů i s těmi mými. Moc vám děkuju, hrozně si toho vážím ♥

Možná průběh části někoho překvapil, ale myslím, že jste něco takového čekali :D

Moc by mě potěšilo, kdybyste mi do komentáře napsali názor na kapitoli, protože já sama pořádně nevím, co si myslet a to, jak si myslíte, že to všechno dopadne :)