Shadows die

Twenty-four

Steph

Připadalo mi, že cesta od školy k vile je snad nekonečná. Do břicha mi vystřelovala ostrá bolest a záda na tom byla podobně.

Když jsem za zatáčkou spatřila uprostřed ulice ten správný dům, oddychla jsem si a přidala do chůze, abych byla doma co nejdříve.

Sáhla jsem na kliku, pokusila se si vytvořit co nejpřirozenější výraz a vstoupila dovnitř.

Bylo mi jasné, že mě nikdo nepřijde přivítat, jako obvykle. Zrovna teď mi to ani nevadilo, neměla jsem na nic náladu, ale deptalo mě, že jsou kluci pohádaní a jen kvůli mě. Nejraději bych se šla zahrabat.

Ani jsem se nenamáhala s pozdravem, protože dole zřejmě nikdo nebyl, proto jsem šla rovnou nahoru. Po schodech se mi nešlo zrovna nejlépe, proto jsem si nahoře oddychla a zadívala se na dveře na konci chodby, patřící mému pokoji a uvnitř se zaradovala, že si budu moct konečně lehnout.

"Ahoj." zvedla jsem hlavu a spatřila Ashe stojícího mezi dveřmi.

"A-Ahoj." vykoktala jsem, protože jsem ho tam nečekala.

"Steph, mohla bys.." nenechala jsem ho doříct větu a skočila mu do řeči.

"Chtěla bych se ti omluvit za to, co se stalo. To.." prohrábla jsme si rukou vlasy a přemýšlela nad vhodnými slovy.

"Ne, nech to být. Chápu to." ukončil to a usmál se na mě.

"Díky." vydechla jsem přebytečný vzduch a taky se lehce usmála. Pohodila jsem si batoh na rameni a chtěla odejít. Jeho ruka mě však zadržela.

"Steph, počkej." zadíval se mi do očí. "Andy.." jen co vyslovil jeho jméno, jsem strnula a vyškubla se mu.

"Nic nechci slyšet Ashi, nic." hlesla jsem a pomalu od něj odcházela. Slyšela jsem, jak si bezradně povzdechl a rozhodil rukama.

Když jsem procházela kolem Andyho dveří, všimla jsem si, jak stál u postele a měl otevřené dveře. Moje slova způsobila, že bezradně svěsil ramena a smutně zůstal stát jako solný sloup.

Už mi to bylo ale jedno. Moje slova ve srovnání s tím, jak moc on ublížil mně, nejsou vůbec nic.

***

Nevím, jak dlouho jsem ležela, uvědomila jsem si, že jsem dnes ještě nemluvila s Jakem. Pomalu jsem se posadila a nakonec i vstala. Nenápadně jsem vykoukla z pokoje, jestli na chodbě není Andrew a rozešla se ke schodišti.

Když jsem procházela kolem jeho pokoje, zaklepala jsem na dveře a když se delší dobu nikdo neozýval, vstoupila jsem dovnitř. Jaka jsem tam ale nenašla, tak jsem pokračovala dolů. Nebyl tam ani on, ani nikdo z kluků.

S nepořízenou jsem se chtěla vrátit nahoru, ale zastavila jsem se u dveří zkušebny.

Rozešla jsem se k nim a po schodech sestoupila dolů. Můj pohled hned spočinul na klavíru a já se k němu bez přemýšlení rozešla.

Chvíli jsem hrála jen tichou předehru a poté jsem si ke hře začala broukat. Uvolňovalo mě to a pomáhalo mi to podobně, jako žiletka, akorát trošku jinak.

Nakonec jsem broukání vyměnila za tichý zpěv, který i mně připadal depresivní. Zpívala jsme všechno, co mě napadlo a bylo to převážně o bolesti.

Andy

Když řekla Ashovi, že o mně nechce nic slyšet, jako by ve mě vyhasla i ta poslední naděje, která mi zbyla. Říká se, že naděje umírá poslední. V mém případě už byla dávno pohřbená.

Posadil jsem se na postel a znovu si skryl hlavu do dlaní. Nevěděl jsem, co mám dělat. Poslední, co mi zbývalo asi bylo, abych se konečně smířil s tím, co se stalo a uvědomil si, že k sobě prostě asi nepatříme. I kdyby ano, ona mě nemiluje. Tolik náhod, které se staly mi připadá jako dost velké varování, ale já se jí nechtěl vzdát, protože jsem věděl, jak moc mi na ní záleží a byl jsem ochoten udělat cokoli.

Po bezvýznamném přemýšlení jsem vstal a z nočního stolku si vzal krabičku cigaret. Vyšel jsem z pokoje a pomalu scházel schody. Zarazil jsem se a stál na místě.

Slyšel jsem tichou hru na klavír a k tomu tichý zpěv. Věděl jsem, že je to Steph. Zpívala ale moc tiše a smutně a já jí nerozuměl. Pomalu jsem přešel ke dveřím zkušebny, do které byly dveře skoro otevřené a stál mezi nimi.

Poznal jsem, že ji něco trápí a je smutná. Stejně jako předtím, než jsem měli koncert. Chtěl jsem jít za ní, sevřít ji v objetí, položit si hlavu na její hebké vlasy a takhle zůstat nekonečně dlouho.

Deptalo mě, vidět ji takhle a ještě víc mě deptal fakt, že i já jí tu bolest způsobuju. Nenáviděl jsem se za to.

Steph

Dohrála jsem poslední tóny a zrak mi padnul na Andrewa stojícího mezi dveřmi. Měl, dalo by se říct, že utrápený výraz a s rukou opřenou o futra dveří mě smutně pozoroval.

Beze slov jsem se zvedla, šikovně se kolem něj protáhla tak, abych se ho žádnou částí těla nemusela dotknout a co nejrychleji zdolala schody a zavřela se v pokoji.

Tak moc jsem si přála ho nevídat a on mě pořád pronásleduje. Zašmátrala jsem vedle sebe a automaticky z pod krytu mobilu vyndala žiletku. Měla jsem sice už spoustu fyzické bolesti, ale já věděla, že to potřebuju.

Nařízla jsem si na zápěstí tenkou kůži a pozorovala, jak se v ní začíná hromadit karmínová tekutina.

Andy

Ještě chvíli jsem stál mezi dveřmi a sledoval ji, dokud mi nezmizela z odhledu. Hrozně moc jsem si přál jí to vysvětlit, to bych měl alespoň o trošku lepší pocit. Věděl jsem, že mi neodpustí, jen jsem chtěl, aby znala pravdu.

Nakonec jsem dveře od zkušebny zavřel a šel zpátky do svého pokoje. Já sám jsem si připadal ubohý, ale potřeboval jsem ji. Místo k sobě do pokoje jsem si stoupnul ke dveřím jejího pokoje a slyšel, jak pláče. Nechtěl jsem ji takhle vidět a ani slyšet a věděl jsem, že v takovém stavu není jen z toho, co se stalo mezi námi. Věděl jsem, že se stalo ještě něco jiného, ale smiřoval jsem se s tím, že se nedozvím co.

Smutně jsem od jejích dveří poodstoupil a zavřel se ve svém pokoji. Celá tahle situace mě neuvěřitelně deptala a já si uvědomoval, že musím něco udělat.

Pořád jsem měla před očima ten večer, kdy se to všechno stalo a já litoval, že jsem se Steph nezůstal doma. Teď už na to bylo ale pozdě.

Stále se mi vracel výsměšný pohled Kristen a jak nadřízeně na Steph pohlížela.

Až teď mi začínalo docházet, že to právě ona musí Steph ubližovat a nahromadila se ve mě chuť po pomstě.

Natáhl jsem se pro mikinu, rychle ji na sebe oblékl, do její kapsy hodil mobil, v chodbě si obul tenisky a vyrazil na místo, kde se to všechno stalo.

Moc děkuju za vote, reads a krásné komentáře.

Pokusím se teď části přidávat pravidelně ob dva nebo tři dny..

Pokud se vám část líbila, zanechte vote nebo komentář :)