Shadows die

Twenty-five

Andy

Čím blíž jsem byl místu, tím horší jsem měl pocit. Nechtěl jsem tam chodit a znovu si všechno připomínat.

Vstoupil jsem dovnitř a rozhlédl se kolem. Vypadalo to, že si to tu Kristen a její partička celkem oblíbila. Nepřemýšlel jsem o tom, co dělám, prostě jsem se k nim vydal. Při pohledu na ni ve mně vřel vztek a já už teď věděl, že to dnes nedopadne dobře.

Už jsem stál vedle nich a upoutal tak veškerou pozornost na sebe.

"Andy?" promluvila Kristen překvapeným hlasem a rychle zamrkala.

"Můžeš mi vysvětlit, co jsi to tu minule předváděla?" vyjel jsem hned na ni a držel se, abych jí neublížil. Nikdy jsem holky nemlátil a nikdy ani nebudu, ale tahle osoba ve mě vyvolávala opravdu velký vztek.

"Vůbec nevím, o čem mluvíš." nechápavě zakroutila hlavou.

"Nedělej ze sebe blbou!" skoro jsem vykřikl a měl sto chutí jí ublížit minimálně tak, jak ona ublížila mně a hlavně Steph.

"Opravdu nevím, o čem mluvíš." povzdychla si, natáhla před sebe ruku a roztáhla prsty. Všiml jsem si, jak se jí na prsteníčku vyjímá prstýnek Steph, který měla po mámě. V tu chvíli jsem se neudržel.

"Co to tady na mě kurva hraješ?!" zařval jsem a bylo mi jedno, že na sebe upoutávám veškerou pozornost. "Tohle jsi vzala Stephanii! Tobě nestačí, jak moc jí ubližuješ? To jí musíš dělat ještě tohle?!" natáhl jsem k ní ruku a prstýnek jí z prstu surově strhl.

"Co se tady děje?" odkašlal si nějaký namakaný kluk a Kristen si k sobě ochranitelsky přitisknul.

"Máme s Kristen ještě určité nevyřízené věci." procedil jsem mezi zuby.

"Myslím, že vy dva spolu nic řešit nebudete. A pokud s ní chceš něco 'vyřizovat' takovýmhle způsobem, nejdřív si to vyřídíme spolu." přistoupil ke mně, ale já se nepohnul a stále propaloval Kristen pohledem. "Takže o co jde?" doplnil a naklonil hlavu na stranu.

"Asi si mě tady Andrew s někým spletl." řekla naprosto vážně a upravila si vlasy. "A taky mi neprávem sebral můj prstýnek." zakroutila hlavou. "A mě ten prst teď bolí." udělala smutný obličej a přitulila se ke svému ochraňovateli.

"Myslím, že tohle půjdeme dořešit ven." promnul si a prokřupal ruce a strčil do mě, abych se rozešel směrem k východu.

Byl jsem tak naplněný vztekem a chutí po pomstě, že jsem si asi úplně neuvědomoval, k čemu to tu schyluje.

"Takže co jsi vzal mé Kristen?" zeptal se a při vyslovení jejího jména se na ni usmál. poté zase nasadil neutrální výraz a popošel ke mně.

"To, co ona vzala tomu, komu to patřilo." odpověděl jsem a nezpouštěl z něj pohled.

"Takže chceš říct, že moje Kristen krade?" zvedl obočí a udělal další krok směrem ke mně. Na chvíli se můj pohled zabloudil k tváři Kristen. Jen se zlomyslně usmívala a celou tuhle situaci si náramně užívala.

Už jsem to dál nemohl vydržet a moje pěst vystřelila k jeho obličeji. Hned se za to místo chytil a probodl mě pohledem. Napřáhl se a ránu mi oplatil. Byl sice zhruba stejně vysoký, ale na rozdíl ode mě byl mohutný a měl o dost větší sílu. Jeho rána mě srazila k zemi, ale já měl v hlavě pořád jen Steph. Zvedl jsem se, uhnul jeho ráně a podařilo se mi ho dostat na zem.

Měl ale opravdu větší sílu a proto, aniž bych se stihl vzpamatovat se zvedl, namáčkl mě na zeď a začal mě mlátit. Bránil jsem se, ale už jen ten velikostní rozdíl mluvil za své.

Stačila jedna jeho silná rána do obličeje k tomu, aby mi natrhl obočí a způsobil mi zatmění před očima. Později jsem si všiml, že mám i roztrhlý ret, ale bylo mi to jedno. Nevnímal jsem bolest.

Využil jsem toho, že se jeho pozornost soustřeďuje na můj obličej a kopl ho silně do nohy. Nanedlouho jsem měl navrch já, ale netrvalo to věčně.

Ještě chvíli jsme se takhle mlátili, ale postupem času jsem zjišťoval, že tenhle souboj jsem prohrál.

Když už mi připadalo, že upadám do bezvědomí, vysíleně jsem si lehl na chodník, skryl si břicho nohama a soustředil se na dýchání.

Nedalo se říct, že jsem mu nic neudělal. Měl natrhlý ret a obočí, stejně jako já, ale já na tom byl o moc hůř. Byl jsem v takovém záchvatu šoku, že jsem ani nevnímal, jak moc mě jeho údery bolí a  veškerá bolest se mi začínala projevovat až teď. Taky jsem byl spíše vzteklý, a proto moje rány nebyly moc přesné a účinné.

Ostatní, co to všechno sledovali využili toho, že jsem bezbranný se kolem mě sestoupili a dokonce i Kristen mě silně kopla do zad.

Každá rána mi způsobovala neskutečnou bolest, ale stále nebyla tak velká, jako bolest, kterou mi způsoboval fakt, že jsem přišel o Steph.

Mlátit mě, jim muselo dělat neskutečnou radost, protože v jejich tvářích se to hemžilo úšklebky.

Nechápal jsem, co mají z toho, že mi tohle udělají. Mně osobně takové chování připadalo zbabělé, ale jim se asi náramně líbilo, děla někomu bolest. Jak psychickou, tak fyzickou.

"Ten už má dost." zaslechl jsem, jak se jeden z nich ušklíbl, ostatní se jen podívali na své 'dílo' a vrátili se dovnitř.

Ležel jsem na studené podlaze v chladné uličce a ztěžka oddychoval. Chtěl jsem se zvednout, ale všechno mě bolelo a neměl jsem ani sílu v rukou na to, abych se jimi zapřel a posadil se. Moje pokusy mi k ničemu nebyly a já stále ležel na zemi, neschopen pořádného pohybu. Položil jsem si taky hlavu na chladný chodník a jen cítil svůj dech.

Z kapsy se mi najednou vykutálel drobný prstýnek a já ho s nepatrným úsměvem sevřel v hrsti a zavřel oči. Přece k něčemu tohle všechno bylo a já byl šťastný, že ho mám.

***

Nebyl jsem si jistý, jestli jsem na chvíli neusnul, ale když jsem po mém 'odpočinku' otevřel oči, podařilo se mi vstát. Hned jsem zavrávoral a musel se rychle opřít o zeď vedle sebe.

Trošku se mi motala hlava, protože ran, které mi ostatní nadělili nebylo málo.

Prstýnek patřící Steph jsem bezpečně uložil do kapsy a vydal se na cestu domů.

Za celou cestu jsem se musel několikrát posadit. Vůbec jsem si neuvědomoval, že mě zmlátil tolik. Potom jsem si vzpomněl, kolik jich bylo a svoje bolesti pochopil.

Vstal jsem z lavičky a jak nejrychleji to šlo jsem mířil k vile. Na tváři se mi vykouzlil malý úsměv, když jsem spatřil svůj domov a dopotácel se ke dveřím. Z posledních sil jsem stiskl zvonek a vysíleně sjel po futrech dveří na zem do sedu.

Jako první bych vám chtěla poděkovat za neuvěřitelné reads, vote a krásné komentáře. Nikdy jsem si nemyslela, že by se moje splácanina mohla někomu takhle líbit-takže vám moc děkuju.

Tuhle část prosím berte s rezervou, protože jsem absolutně nevěděla, jak ji napsat a vím, že jsem se teď pěkně ztrapnila. Chtěla jsem ji přidat dřív, ale včera jsem už neměla čas a pořád jsem se chystala na to, že ji zpravím, ale nevěděla jsem, jak ji přepsat a proto zůstala stále v tom debilním znění.

Opravdu mě za tento díl prosím omluvte, protože vážně takové věci neumím popisovat, ale snad si to aspoň trošku podle své fantazie představíte :D