Shadows die

Fourty-seven

"Sama to tak nechceš, chtěla by jsi, aby to přešlo v něco jiného, tak proč? Proč to nechceš dovolit?" mluvil na mě dál.

"Protože se nechci znovu nešťastně zamilovat." hlesla jsem a zadívala se mu do očí. Pohlédl na mě tázavým pohledem a já s hlubokým nádechem pokračovala.

"Byla jsem sice malá, spousta lidí by to považovalo za obyčejnou dětskou lásku, ale já to prožívala mnohem intenzivněji. Zamilovala jsem se ve třídě do jednoho kluka. Začali jsme se kamarádit a mně se líbil čím dál víc. Jenže-" odmlčela jsem se. Ashley mi věnoval povzbudivý pohled a já pokračovala.

"Pak nastal ten zvrat, kdy se ke mě začínali všichni odsuzovat. Všichni to byli tak falešní lidé. Nikdo mi nepomohl, když jsem to potřebovala. Jen mi tu bolest dělali větší a větší. Postupem času se to všechno změnilo. Žádní přátelé, jen spolužáci, kteří se mi snažili udělat ze života peklo, protože jsem jim připadala divná. Změnila jsem se, ale to kvůli tomu, co mi život stavěl do cesty. Nikdo mě z 'přátel' nepodržel. Přestala jsem nosit barevný sukýnky, růžová trička a copánky svázané barevnými gumičkami. Neměla jsem na to. Bylo to pro mě všechno tak těžký a tak se černá postupem času stávala mou barvou. Vyčnívala jsem z dětí a i učitelky mi to dávaly docela často najevo. Připadala jsem jim jiná než ostatní a ony se snad doslova děsily toho, že jsem se stala černě odívanou. Změnila jsem se, kvůli tomu všemu, co se mi v životě stalo a.. Nikdo z přátel mi nepomohl, jen mě pak čím dál víc potápěli, protože jsem byla smutná, neměla jsem důvod, se smát. A oni mě za to jen odsoudili. Aniž bych jim něco udělala." povzdychla jsem si.

"Jak to souvisí s Andym?" zeptal se opatrně.

"Tahle 'změna' trvala pár let. Nebylo to ze dne na den a i mí spolužáci se ke mně postupem času všichni otáčeli zády. Začínalo to nevinnými narážkami a tak. Jenže to všechno se stupňovalo. Celou základku.
No a.. Byl tam ten kluk, který se mi líbil. Začal se mi líbit už jako malé a měla jsem ho v hlavě i na střední. Zamilovala jsem se do něj a nešlo zapomenout. Právě proto." řekla jsem a skousla si ret.

"Co se stalo? Co, že nemůžeš být s Andym? Jak to spolu souvisí?" ptal se dál.

"Patřil mezi ty, co mě šikanovali. Ještě aby ne, když jsem byla pro smích celé škole." povzychla jsem si znovu.
"Kupodivu mi ze začátku pomáhal. Přece jen, ty špatný situace v mém životě se stupňovaly, takže zezačátku tu se mnou byl a já mu za to byla moc vděčná. Ale ten vděk mě zanedlouho přešel. Zrovna, když jsem byla úplně v prdeli, mi řekl, že jsem divná a že bude lepší, když se spolu nebudeme bavit. Tím mě dorazil ještě víc. Věděl, že jsem do něj zamilovaná a udělal mi tohle.
No a pak té lásky zneužíval, šikanoval mě jako ostatní a věděl, že od něj to snáším nejhůř. Vyžíval se v tom a já ho i přes to všechno milovala.
Byl to vlastně jediný kluk, do kterého jsem byla tak zamilovaná a zničil mě. Ublížil mi víc, než si myslel a já ho i přes to všechno nemohla dostat z hlavy." dopověděla jsem mu další z mnoha monologů a setřela si z oka drobnou slzu, která si našla cestu ven.

"Moc mě to mrzí." řekl jen a znovu ke mně otočil hlavu.

"Nemusí. Už je to za mnou." pousmála jsem se na něj.

"Ale on by ti nikdy nic takového neudělal. Je do tebe zamilovaný a trápí se." řekl a já se zarazila. "Sakra, to jsem nechtěl říct." zaklel.

"On mě-" nechápala jsem.

"Jo. Miluje tě, copak to nevidíš?" řekl už trošku zoufale.

"Proč.. proč mi to neřekl?" absolutně jsem nevěděla, jak na to reagovat. Hrozně mě to zaskočilo.

"Bál se, že by tě ztratil. Proto to v sobě dusil, ale já kretén to řekl." prohrábl si rukou vlasy. "Ale hlavně neříkej, že ty ho ne." dodal.

"Ashi já-" povzdychla jsem si.

"-Nic neříkej." zarazil mě. "Steph on tě miluje už od začátku. Od první chvíle, co tě uviděl. Udělal by pro tebe cokoli a trápí se. Máte úžasný vztah, jenže on tě miluje a tohle 'kamarádství' ho ničí. Proč si myslíš, že včera odešel? Už neví, co má dělat, ale nechce, bojí se ti to říct. Po tom, co se stalo v tom baru, kam tě vzal, byl totálně v prdeli. Pak se mi přiznal, že tě miluje. Celou dobu se snažil skrýt své city, ale on už to nedává. Čím déle ty city tají, tím víc se do tebe zamilovává. Bojí se, že po tom všem, co se ti stalo by jsi ho odmítla a on tě ztratil. Jsi pro něj vším." mluvil a mu tupě naslouchala.

"Hlavně neříkej, že ty k němu něco víc, než to 'kamarádství', za které svoje city skrýváš, necítíš. Kdyby ne, tehdy to, co se stalo v tom baru by tě tolik nevzalo. Kdyby jsi ho jako kamaráda brala, to, že se tam políbí s nějakou holkou by jsi mu i přála. Určitě by jsi z toho nebyla tolik v prdeli, jako jsi byla. Steph přiznej si to. To, co se všechno stalo se ti zdá málo? Patříte k sobě, jen se oba dva bojíte dát své city najevo. Potřebujete se navzájem." znovu na mě pohlédl a já v očích ucítila slzy.

"Jenže já ho nechci ztratit." vzlykla jsem.

"A proč by jsi ztrácela? Andy není jako nějaký hajzl. On ti pomohl i v těch nejtěžších chvílích. Už od začátku tu byl pro tebe. Nemůžeš srovnávat jeho s tím, co tě šikanoval. Andy by na rozdíl od něj za tebe dal život. Chápu, že je to pro tebe těžké, ale pokus se přenést i přes tohle. Copak chceš žít do konce života minulostí a předsudky?" vydechl.

Jen jsem zakroutila hlavou. Byla jsem úplně zaražená. On mě miluje. I když mi bylo jasné, že jen kamarádství ke mně necítí, stejně jako já k němu, i tak jsem z toho byla v šoku. Ještě, když jsem to takhle slyšela.

"Díky Ashi." nepatrně jsem se na něj usmála a vrátila se za ním.

Všichni stále pokojně spali a já jsem se hned po tom, co jsem uklidila notebook posadil na postel za Andym. Chvíli jsem ho jen sledovala, jak spí a z očí mi stále padaly slzy, i když jsem pořádně nevěděla proč.

"Pojď si lehnout." ozval se Andyho rozespalý hlas. Jen jsem ucukla hlavou, setřela si slzy a opatrně se vedle něj položila.

"To nevadí, i v slzách je síla." zašeptal, když viděl, že nechci, aby mě viděl brečet. Sice mě utěšoval už tolikrát, ale teď jsem prostě nechtěla, aby mě tak viděl.

Jen jsem se nepatrně usmála a přitiskla se k němu, jak nejvíc to šlo.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Proč mi to před tím neřekl? Jen se trápil. Ještě víc, než já. A vědomí, že se trápil jen kvůli tomu, aby mi nějak neublížil mě dojímalo ještě víc.

Tak jo. Konečně se to hnulo trošku dál. Jak si myslíte, že se to bude vyvíjet? Budou už konečně spolu?

Jinak do konce zbývá zhruba sedm kapitol, takže si poslední části užijte :)