I přes to, že se mi moc nechtělo jsem se vymotala z peřiny, převlékla se a upravila. Bylo poměrně brzo a všichni byli ještě zavření ve svých pokojích a vilou vládl klid a ticho.
Potichu jsem sešla schody a vešla do kuchyně. Uvařila jsem si čaj a začala pro ostatní chystat palačinky, aby měli co na snídani.
"Dobré ráno." zívl Ash a dopotácel se k židli, na kterou se následně posadil.
"Dobré." usmála jsem se na něj a podala mu jeden talíř s palačinkami.
"Dokonce nejsou spálené!" zaradoval se a pustil se do jídla.
Sedla jsem si vedle něj a pomalu začala jíst taky. Za chvíli se u stolu sešla většina a pustila se do mnou připravené snídaně.
Konečně jsem se po dlouhé době cítila dobře a v bezpečí. Kluky jsem měla a mám ráda a vím, že oni mě taky. Stále jsem jim vděčná, že mě mezi sebe takhle přijali a vlastně za všechno, co pro mě dělají.
Stále je pro mě ale velice těžké, vyroovnat se s tím, co se stalo. Vím, že je na čase jít dál, začít nový život, ale nelze tak snadno zapomenout.
"Kam dneska půjdem?" protrhl ticho Ash a přeměřil si všechny pohledem.
"Kma bychom měli chodit?" namítla jsem zamteně.
"Je Silvestr, nebudem sedět tady."
"Uvidíme večer." pokrčil rameny Jinxx a dojídal svou porci.
"Půjdu na chvíli k sobě." omluvila jsem se a odešla nahoru.
Sedla jsem si na postel a začala si prohlížet fotky s mámou. Čím dál jsem od její smrti, tím víc mi chybí.
"Jak jsem jen mohla tohle dopustit?" zašeptala jsem a prstem přejela přes máminu usmívající se tvář.
Byla jsem v tom zase. Topící se v minulosti, na kterou bych tak ráda zapomněla. Ano, chci na ni zapomenout, ale ne na mámu.
"Steph, co je? Jsi v pohodě?" do pokoje vešel Jake a posadil se vedle mě na postel.
"Já.. Jo, asi jo." hlesla jsem a zadívala se do mobilu. Jake se na fotku podíval, poté na mě a sevřel mě v objetí.
"Je mi to taky tolik líto, ale musíme jít dál. co se stalo, stalo se a my se v tom nemůžeme topit do konce života." usmál se a já viděla, jak potlačuje slzy.
"Mám tě ráda." zašeptala jsem a stiskla ho. Nevím, co by se mnou bylo nebýt jeho.
***
Zase jsme seděli rozvalení na pohovce nebo křeslech a tupě zírali na televizi, aniž by ji někdo vnímal. Já aspoň bloudila ve svých myšlenkách, ale jak jsem se dívala po ostatních, nebyli daleko odpadnutí.
"Půjdem teda už někam? Nechci tvrdnout tady." začal skuhrat Ash.
"Myslím, že bychom mohli." kývl hlavou CC na náznak souhlasu.
"Fajn, o půl dole." Ash vstal a odešel do svého pokoje. Ostatní se hned po něm taky zvedli a zmizeli ve svých pokojích.
Sedla jsem na postel a čekala na ostatní. Abych řekla pravdu, nikdy jsem na takové párty nebyla a mnohem radši bych zůstala doma, ale nechci ostatním kazit radost, hlavně ne Jakovi, který by tu se mnou zůstal, abych tu nebyla sama.
"Už jsi hotová?" zavolal na mě zezdola Jinxx.
"Jo." vzdychla jsem, oblékla si koženou budnu a seběhla dolů.
ČTEŠ
Shadows die
FanfictionNikdy nikomu nedovol, aby se pro tebe stal vším, protože až o něj přijdeš,nebudeš mít nic. ___________________________ "Můžu tě obejmout?" položila jsem mu další otázku. "Proč by jsi nemohla?" pousmál se a posadil se. "Nechci normální objetí. Chci o...