Shadows die

Thirty-nine

Po čtyřech, poměrně náročných dnech jsme mohli konečně usednout na pohodlnou pohovku v prostorném obýváku a podívat se na konečně hotové a zveřejněné video.

Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem opravdu nazpívala písničku, a že jsem opravdu v klipu s tak úžasnými lidmi.

Jen jsem seděla mezi ostatními a s širokým úsměvem svůj zrak upírala na obrazovku notebooku, kde se přehrávala naše čtyřdenní práce, se kterou jsme byli víc, než spokojení.

Když se přede mnou objevila část s Andym, hned se mi vybavil každičký pocit, který jsem v tu dobu pociťovala a musela se usmát ještě víc. Andy na tom byl vlastně podobně.

Vzpomněla jsem si, jak neodolatelně voněl a jeho vlasy, které na něm byly spolu s očima velkou ozdobou mu padaly do těch průzračně modrých očí, připomínajících zářivě modrou oblohu.

Vzpomněla jsem si, jak jsem mu je oddělala z dokonalého obličeje a naše rty se spojily. Ten moment mi utkvěl v hlavě a nikdy na něj nezapomenu.

Všechno se mi vrylo do paměti, každičký detail.

Vlastně jsem nedokázala sama sebe pochopit a byla jsem víc, než zmatená.

Když si uvědomím, jak moc jsem si přála, cítit jeho rty na těch mých a láskyplně být od něj sevřená v objetí, nechápala jsem, proč to teda nedovolím.

Sama na něm vidím, že jeho city jsou na tom podobně, tak proč to v sobě teda dusím a nechci si to štěstí a dokonalý pocit dopřát?

Možná je to proto, že trošku pochybuji o tom, jestli jsou mé city k němu a jeho ke mně natolik velké, aby se naše kamarádství mohlo změnit v opravdový vztah.

Sama vím, že všechny ty 'zkoušky', kterými jsme si prošli mě přesvědčily o tom, že ho potřebuji, a že mi na něm víc než záleží, ale stále jsem si nebyla dostatečně jistá, jestli na to, abychom byli něco víc, není ještě brzo.

Z mého nesmyslného přemýšlení, které stejně nikam nevedlo mě probrali kluci, jelikož klip už dávno zkončil a já stále seděla a přemýšlela.

Proč jsem na to ale vůbec myslela? Vždyť to všechno je nesmysl a ten polibek byl jen součástí klipu. Nic víc.

Sice to bylo něco, na co dosmrti nezapomenu, a to, že se to stalo v takové situaci neznamená, že se to musí opakovat.

Možná, že když zůstaneme přátelé, uděláme mnohem lépe. Nechtěla bych, abych kvůli hloupému vztahu a nějakému nedorozumění, které by mě v takové situaci zranilo ještě víc, přišla o tak úžasného kamaráda.

Protože Andy je výjimečný. Pochopí mě v jakékoli situaci, vždy mi pomohl a cítím se s ním lépe, než s kýmkoli jiným.

Kdybych o něj měla přijít, bylo by to, jako přijít o velikou součást mě, protože on velikou součástí mě vlastně byl.

"Steph!" chytily mě za ramena Jinxxovy ruce, které mnou jemně zatřásly a jeho hlas, ve kterém byl zřetelně rozpoznat smích mě vyrušil ze světa myšlenek.

"Jo, už vnímám." pousmál jsem se a nepatrným pohybem ramen jsem jeho ruce setřásla.

"Jdeme dolů, do zkušebny." usmál se na mě Jake a já se jako poslední zvedla z pohovky a následovala všechny dolů.

Stále jsem sama v sobě neměla jasno a potřebovala jsem si uspořádat myšlenky.

"Turné se nám blíží a už máme některé písničky, které budeme hrát napsané. Potřebovali bychom to však ještě dodělat a ty, ve kterých budeš zpívat bychom si měli vyzkoušet." ujal se slova Andy a usmál se na mě.

"Fajn, takže dáte mi texty nebo tak?" zmateně jsem zatřepala hlavou a pokusila se tak alespoň trošku probrat ze své záplavy myšlenek, se kterými jsme se teď, v poslední době potýkala poměrně často.

Andy na mě mile kývl a podal mi do ruky pár papírů, kterými jsem se hned začala probírat.

Hned mi vše ochotně vysvětlil a zanedlouho si CC sedl za bicí, kluci se chopili kytar a já s Andym mikrofonů.
Začali hrát první písničku a já asi v polovině začala nervózně zpívat a u toho stále nakukovala do papírů.

Andy byl však tak uvolněný a nenápadně po mně s úsměvem pokukoval, stejně jako já po něm, že mě jeho dobrá energie trošku uvolnila, přestala jsem tak křečovitě svírat mikrofon a i tóny, vycházející z mých úst byly uvolněnější a příjemnější.

Po pár písničkách jsem se do zpěvu více dostala a začala si ho i víc užívat.

Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že se to opravdu děje a já tu opravdu zpívám u bráchy v kapele a lidmi, kteří jsou mi vším. Jsou vlastně, jako moje rodina.

"Super Steph, jsi skvělá." pochválil mě Andy a nebyl to jediný lichotník.

Jen jsem se šťastně usmívala a pokoušela si vnutit, že to, co se děje je skutečnost.

"Bude stačit, když se naučíš texty a jinak to vypadá, jako by jsi s námi byla odjakživa." zhodnotil můj výkon Jinxx.

"Jen abych to na koncertě nezapomněla, a nebo nezkazila." přemýšlela jsem nahlas a u toho zvedla ke klukům hlavu, jako bych snad čekala radu, či odpověď.

"Proč by jsi to měla kazit? Musíš si to užít. Představ si, že tam nikdo není, jen my a zpíváš jen s námi , jako teď." pokrčil rameny CC a přešel od bicích za námi.

Jen jsem souhlasně kývla hlavou a dál se nechala unášet stavem, nic nevnímání.

***

Seděla jsem u černé cestovní tašky, obklopená kopičkami složeného oblečení a postupně vše rovnala dovnitř.

Již poněkolikáté jsem všechno znovu probrala, abych se ujistila, že mám vše, ale i tak mě dál užíral pocit, že jsem si něco zapomněla.

S povzdychem jsem se posadila na postel, rukou si podepřela hlavu a s pohledem upnutým na tašku přemýšlela, co mi asi chybí.

"Nevíš co si vzít s sebou?" vyrušil mě ode dveří Andyho pobavený hlas a já hned trhla hlavou směrem k němu.

"Ne, jen mám takový ten pocit, že něco nemám." povzdychla jsem si a začala tašku zavírat.

Zaslechla jsem, jak se jeho kroky postupně přibližují a matraci , která se pod jeho váhou, když se na ni posadil, prohla.

"Buď v klidu, všechno se zvládne." cítila jsem, že se usmál a jeho ruka se ovinula kolem mých ramen. Vděčně jsem k němu zvedla hlavu a úsměv mu opětovala.

Přesně tohle jsem potřebovala. Slyšet uklidňující slova a být s ním.

Pomalu jsem se z postele zvedla a vyndala ze skříně hromádku oblečení, které jsem měla nachystané do kina.

Zpětně jsem byla ráda, že jsem jeho pozvání přijala a mohla s ním tak ztrávit večer, který si jistě užijeme, stejně tak, jako si já užívám každou sekundu ztrávenou s ním.

Trošičku jsem přeskočila, ale nechtěla jsem tam vypisovat zbytečné věci, protože by části byly akorát nudné a o ničem. Snad vám to nevadí. :)

Hlavně bych vám chtěla neskutečně poděkovat za vote , reads a hlavně komentáře, kterych si vážím nejvíc.

Opravdu z nich mám neskutečnou radost, když můžu číst delší odstavce, kde mi sdělujeme samou chválu, kterou si ani nezasloužím :D

Opravdu každých pět minut kontroluji wattpad, a z každého komentáře, který přibyl mám neskutečnou radost :D :).

Takže snad se vám část líbila a moc děkuji za podporu :).