Shadows die

Six

"Jaku, budeme ji muset do té nemocnice zavést." Uslyšela jsem a slabě otevřela oči. Ležela jsem v Jakově náruči, v jeho bundě a přikrytá dekou.

"Probrala se!" vykřikl CC a všichni své pohledy přetočili na mě.

"Jsi v pořádku?" zeptal se opatrně Jake a vjeho očích jsem poznala, jak se mu ulevilo, že jsem se probrala.

"Já.. Asi jo." hlava mi klesla zpátky na jeho klín. Auto zastsvilo a Jake mě v náruči přenesl do obýváku, kde mě položil na pohovku a všech pět, včetně Sammi se posadilo co nejblíže mně.

"Já.. jsem takovej debil." Chytil se za hlavu Jake zničeně na mě pohlédl. "Kdybych tam s tebou zůstal a nikam nešel..."

"Nemůžeš za to." pokřiveně jsem se usmála.

"Jaku, nevyčítej si to. Dával jsi na ní celou dobu pozor jak nejlépe jsi mohl. Kdybych ji nikdy nenutil, aby tam šla v těch hadrách,ve kterejch byla tak neskutečně sexy, nic by se nestalo." hlesl Ash.

"Nechte toho, ani jeden z vás za to nemůže." Vzdychl Jinxx.

"Udělal ti něco?" zeptala se opatrně Sammi.

"Já... myslím, že ne."

"Steph, opravdu ti niak neublžil?" nedůvěřivě na mě pohlédla a chytila cíp deky, kterou následně poodkryla. Všichni rázem strnuli a já deku hned vrátila zpět, doufajíc, že si nevšimli toho, čeho si myslím, že si všimli.

"To..to.. kdo ti to udělal?" zakroutil hlavou nevěřícně Jake a pomalu mé tělo odkrýval. Ten násilník mě zbavil všeho oblečení, kromě spodního prádla a ze silonek toho také moc nezbylo, takže se mé tělo chvělo pod dekou jen ve spodním prádle.

"Jaku, prosím." hlesla jsem a podívala se do jeho nešťastných očí. Bezmyšlenkovitě zvedl ruku a opatrně přiložil bříšky prstů na rozsáhlou modřinu na břiše. Opratně mi sundal cáry silonek a jeho pohled utkvěl na nohou, které na tom byly nejhůř. 

Klepala jsem se a nechtěla si připustit fakt, že se to Jake dozvěděl. Cítila jsem se hrozně. 
Ze všeho nejvíc jsem doufala, že se nepodívá i pod náramky, které zakrývají spoustu vzpomínek schovaných v tenkých jizvičkách.

Přejížděl přes ně bříšky prstů a v jeho očích jsem poznala, jak moc si přeje, aby to nebyla pravda. Stejně jako předtím Andy. 

Jake si zkousl spodní ret a posadil se vedle mě. Ostatní nás nehybně pozorovali a nezpouštěli oči z mého těla, které Jake zabalil zpátky do deky.

"Steph, kdo to udělal?" vydechl a podíval se mi do očí.

Nechtěla jsem m to říct, chtěla jsem se toho všeho zbavit a začít nový život, ne tím vším zatěžovat ještě ostatní. Pohlédla jsem na Andyho, který se na mě nadejně usmál a znovu svůj podled přesměrovala k zemi.

"Logan." hlesla jsem.

"Kdo je Logan?" zvedl mi Jake hlavu a já si uvědomila, že dřív nebo později mu to budu muset říct."Steph, tohle není normální. Já vím, že ti někdo ubližoval a musím se dozvědět kdo, prosím." 

"Když..Když jsi odjel, tak se za něaký čas máma seznámila s ním. S Loganem. Měla jsem ho ráda a vypadalo to, že on nás taky. Máma s ním byla šťastná a za to jsem byla ráda. Za něaký čas se k nám nastěhoval a vypadalo to, že to byla ta nejlepší věc, kterou jsme mohli udělat. 
Asi po roce se začala odhalovat jeho pravá tvář. Párkrát přišel domů opilý a jeho chování se naprosto změnilo. Začalo to pouhými fackami, či pohlavky. Jeho fyzické tresty však zesílily, ale jelikož se do něj máma zamilovala, nechtěla věřit tomu, že by byl něčeho takového schopný. 
Když však jednou potřebovala odjet, zůstala jsem s ním sama přes noc. Bála jsem se ho a oprávněně. Večer mi vtrhnul do pokoje a... znásilnil mě." při té vzpomínce se mi nahrnuly slzy do očí, které jsem jen těžko zahnala a pokračovala ve svém monologu dál.
"Tím to celé završil a od té doby se k nám nechoval snad jako k lidem. Denodenní nadávky se daly ještě snést, ale způsob, kterým si na nás vylíval svou zlost nebyl zrovna šetrný. Způsoboval nám tolik bolesti. Jak fyzické, tak psychické. 
Jednou večer, mě probudila něco málo po půlnoci hlasitá rána. Odemkla jsem dveře a pootevřenou škvírou se podívala ven. Spatřila jsem mámu ležící na zemi, jak se svírá v bolestech břicha a nad ním opilého Logana. Už mi bylo všechno jedno, i jeho výhružky o tom, co nám udělá, kdybychom zavolily policii. Zavolala jsem záchranku a než přijela, stihl do mámy ještě několikrát silně kopnout. Když přijeli, pomalu už ztrácela vědomí a ráno mi oznámili, že na sále zemřela.
Toho hajzla zavřeli, ale to už máme život nevrátí." konečně jsem svůj monolog dopověděla a hned nato se neubránila přívalu slz.