Shadows die

Thirty-four

"Je ti líp?" kývla jsem na souhlas a dál se krčila pod teplou dekou, teď už v suchém oblečení a tiše vzlykala. Nepřítomně jsem hleděla před sebe a všimla si starostlivých pohledů kluků.

"Co se stalo?" promluvil konečně Jake a starostlivě na mě pohlédl.

Při představě, že jim budu muset říct co Logan udělal a všichni zjistí, jak nemožná jsem, se mi nahrnuly slzy do očí.

"Steph." zamumlal Jake a znovu mě sevřel v objetí. Nebránila jsem se. Stále jsem přemýšlela, co jim mám říct a představovala si, jak asi budou reagovat, až uvidí to video. Ani bych se Jakovi nedivila, kdyby se ke mně, jako ke své sestře přestal hlásit.

"Ty máš na sobě ty mokrý náramky?" odtáhl se skoro okamžitě a nedůvěřivě se mi zahleděl do očí.

"Vždyť je to kůže, musí uschnout." poučil mě o něčem, co jsem věděla i bez něj. Na mých rukou byly však z jiného důvodu.

"Já vím, pak je sundám." odpověděla jsem a doufala, že to nebude dál řešit.

"Proč si pořád zakrýváš zápěstí?" trval si na svém a já věděla, že tohle nedopadne dobře.

"Vždyť v nich i spíš." dodal Andy a smutně se na mě zadíval.

Z pod deky mi Jake vyndal jednu ruku, levou, která na tom byla nejhůř a chtěl mi mokrou kůži z rukou sundat.

"To je dobrý, dám je pak sušit." vysmekla jsem se mu.

"Není to dobrý." zakroutil nesouhlasně hlavou. "Proč je před námi nikdy nesundáš? Co pořád schováváš?" znovu mi ruku vyndal, ale tentokrát jsem se nebránila. Došlo mi, že to nemá smysl, a že se to prostě dozví.

Rozepl mi první dva náramky a já jen vyčkávala, kdy uvidí, co se mi na rukou za ta léta nashromáždilo. Měla jsem sklopenou hlavu, ale i tak jsem poznala, že se zarazil a zřejmě už uviděl první jizvy.

"Ty-ty se sebepoškozuješ?" řekl a bolestným pohledem se mi podíval do očí, když jsem mírně zvedla hlavu.

"Proč to děláš? Proč si ubližuješ?" mluvil dál a sundal mi náramky i z druhé ruky.

Až teď jsem si uvědomila, jakou blbost jsem dělala a jak moc jsem ho musela zklamat.

"Potřebovala jsem to. Pomáhalo mi to." hlesla jsem.

Už zase jsem tu seděla, všichni kolem mě a byla jsem nucena jim odkrýt i zbytek mé minulosti.

"Chtěla jsi se zabít?" zeptal se a já si uvědomila, že se dívá na řezné rány ze dneška. Jen jsem tiše vzlykla.

"Proč to děláš Steph, proč? On už zde není, ale stejně jsi to udělala. Myslel jsem, že ti nic nechybí-"

"Taky nechybí." přerušila jsem ho.

"Tak proč to děláš? Proč jsi to udělala teď?" pokračoval. "Steph co se stalo? Proč jsi byla v takovém stavu?" jemně mnou zatřásl a dál mi kladl otázky, na které se mi vůbec nechtělo odpovídat.

"On-On to zveřejnil." vzlykla jsem znovu a natáhla se pro mobil. Na chvíli jsem na Jaka a kluky namířila display a po pár vteřinách video vypla.

"Nechci, abyste mě viděli takhle." hlesla jsem.

"Jak-jak dlouho je to zveřejněný?" řekl a stále se na mě všichni dívali bolestným pohledem a nikdo nevěděl, co říct.

"Nevím, ale už to viděli všichni. Mu nestačilo, že mi vzal mámu, musel mi vzít i mou důstojnost." vzlykla jsem.

"Jak jen mohl něco takovýho udělat?" rukou si zajel do vlasů. "To vyřešíme, bude to dobrý." vydechl následně a pokusil se tak mě, i sebe uklidnit, i když se mu to moc nepodařilo.