Shadows die

Fifteen

Andy

Seděl jsem na své posteli, v jedné ruce opřenou hlavu, v druhé mi tkvěla již skoro prázdná láhev Whisky a já tupě zíral před sebe, tedy na ni. Byl jsem unavený a cítil jsem, že mám opuchlé a zarudlé oči, i přes to jsem přes tmu zrak upíral na Steph.

Ležela na Jakově posteli, čelem otočená k uličce a já tak mohl pozorovat její bezchybnou bledou tvář, zakrytou prameny havraních vlasů. I tak mě pohled na ni bolel. Na její tváři nebyl ani náznak úsměvu. Když k nám přišla, poznal jsem, jak je psychicky i fyzicky vysílená. Postupem času se začala usmívat a když si vzpomenu, a jak jsme se spolu ještě dnes smáli a teď tady leží a já vidím, že není šťastná, trhá mi to srdce a ještě horší je, že za to vše můžu já.

Pozoroval jsem jak oddechuje a nemohl od ní odtrhnout zrak. Vlastně byla jediným bodem, na které byly moje oči upnuté. 

Nemohl jsem si odepřít, že k ní nic necítím. Věděl jsem, že cítím. Jak jsem jen mohl být tak naivní a myslet si, že ona ke mně taky?

 Zaslechl jsem chrastění klíčů a přiopilé hlasy zvenku touru. S povzdychem jsem láhev Whisky odložil a lehl si. 

"Proč je Steph u mě v posteli a není s Andym?" podivil se Jake, který byl podle mě ze všech čtyř v nejlepším stavu.

Když řekl to, co řekl, píchlo mě u srdce. Cítil jsem se tak osamělý. Vzpomněl jsem si, jak prázdnotu vedle mě vyplňovala ona. Jak mi ležela na rameni a já mohl sledovat, jak pravidelně oddychuje a na tváři jí pohrává úsměv. To vše je teď pryč a zavinil jsem si to sám. 

"No jo, proč nejsou spolu?" zamyslel se CC.

"Zítra se jich můžeš zeptat, teď si běž lehnout nebo je vzbudíš." řekl Ash a svalil se na postel za mnou.

Ztěžka jsem vydechl a otočil se čelem ke zdi touru. Nespal jsem, měl jsem otevřené oči a přemýšlel. Kluci ještě chvíli chodili po touru, ale pak si lehli a já přes tmu pozoroval, jak si Jake opatrně lehl ke Steph a ta se k němu okamžitě přitulila. Tolik jsem mu záviděl, ale věděl jsem, že kdybych nebyl kretén, mohli jsme teď takhle ležet spolu.

I na Jakovi bylo poznat, jak moc ji má rád. Hodně se změnil od té doby, co je u nás Steph. 

Znovu jsem se otočil čelem ke zdi touru a zavřel oči. Bylo něco kolem půlnoci a mě přemohla únava.

 ***

Steph

Chtěla jsem se otočit nadruhý bok, ale bránilo mi v tom něčí tělo. Rozespale jsem otevřela oči a zamžourala do denního světla. Ležel vedle mě Jake, ruku přehozenou přeze mě a hlavu zabořenou v mém tričku. Opatrně jsem se vymanila z pod jeho ruky tak, abych ho nevzbudila a zkontrolovala čas na mobilu. Bylo teprve kolem sedmé hodiny ráno.

 Se zívnutím jsem se krátce protáhla a napustila do konvice vodu na čaj. Posadila jsem se na židli, v ruce držela prázdný hrnek a tupě zírala před sebe. Byla jsem unavená, ale spát jsem už nechtěla. vzpomínala jsem na včerejšek.

Tolik mě mrzelo, co se stalo, ale na jednu stranu jsem věděla, že jsem se zachovala zprávně. Na tu druhou mi bylo líto Andyho, který se kvůli mě musel cítit hrozně. 

Nevím, kam bych se svými myšlenkami až došla, kdyby mě nepřerušila konvice ohlašující, že voda na čaj je už uvařená.

Znovu jsem se, tentokrát s plným hrnkem sedla na židli a lžičkou míchala horkou vodu zabarvující se do červena. Připadala jsem si trošku jako blázen.

"Ahoj." zaslechla jsem za sebou rozespalý hlas. Otočila jsem se na protahujícího se Ashe.

"Dobré ráno." odpověděla jsem a znovu svůj zrak uprěla na tekutinu v hrnku.

"Stalo se všera něco?" zeptal se a posadil se vedle mě.

"Nestalo, proč?" vzhlédla jsem k němu.

"Tak nebyla jsi s Andym, vypadáš, jako by tě něco trápilo." pokrčil rameny a vytáhl si z ledničky něaké jídlo.

"Všecno je v pohodě." ujistila jsem ho a vynuceně se usmála.

Vstala jsem od stolu a zamkla se v koupelně. Převlékla jsem se do černo bíle kostkované košile, obyčejných legínů a černých tenisek. Rozčesala jsem si vlasy, opláchla si obličej, na který jsem si nanesla malé množství make-upu, na oči trošku řasenky a vrátila se zpátky. 

Kluci už byli všichni v kuchyňce všetně Andyho a každý něco pojídal. Andy mi věnoval krátký smutný pohled a znovu se zahleděl do talíře.

Nevěděla jsem, že ho to tolik vzalo. Nechtěla jsem mu ublížit, ale taky jsem nechtěla udělat něco, čeho bych později litovala.

"V kolik pojedeme?" zaptal se Jinxx.

"Nevím, můžeme klidně hned." zamumlal Andy a vstal. "Budu řídit." zamumlal znovu a zvedl se od stolu. Všichni ho jen nechápavě pozorovali a pak stočili pohledy ke mně.

Dívala jsem se, jak pomalu odcházel a pak si sedla za klukama.

"Ehm.. Co přesně se stalo?" začal CC.

"Nic jen.. nedorozumnění." rukou jsem si prohrábla vlasy. 

Po snídani šel Jinxx jako obvykle zavolat Sammi, CC s Jakem si něco pustili na notebooku a já s Ashem zůstala sedět u televize.

Chvíli bylo ticho, ale já věděla, že každou chvíli mě zahrne spoustou otázek.

"Ehm.. Takžee..Co přesně se stalo?" řakl nakonec.

"Ashi.." prosebně jsem se na něj podívala.

"Andy je jako můj bratr, poznám, když se něco děje. Zůstane to jen mezi námi." podíval se na mě povzbudivým pohledem.

"Dobře." hlesla jsem. "Byli jsme se projít a posadili jsme se na něakou zídku. Chvíli jsme tam seděli a pak se málem políbili. Nebyla to jen jeho chyba, i moje. Ještě než k tomu došlo, odtrhla jsem se od něj a se slovy 'Promiň,.. já nemůžu.' jsem utekla pryč. Vím, že jsem se zachovala pitomě, ale nechci udělat v životě zase něakou chybu. Musí mu teď být hrozně a mně není o moc líp." 

"Áha." řekl jen a dál mě zamyšleně pozoroval.

"Kvůli mě je smutný." hlesla jsem.

"Ale ty taky. Musíte si to vklidu vysvětlit a pak to bude zase dobrý." povzbudivě se usmál a objal mě. Objetí jsem mu opětovala a hned se cítila mnohem líp. 

"Myslíš, že to pochopí?" špitla jsem.

"Určitě jo, jen mu to musíš vysvětlit." 

"Díky Ashi." usmála jsem a položila si hlavu na jeho rameno.

Pomalu jsem se od něj odtáhla a stuhla v pohybu. Před námi stál Andy a v očích měl ještě víc bolesti něž před tím.

"Takže takhle to je." zakroutil nevěřícně hlavou. "Myslel jsem, že jsi kámoš a ne.." rozhodil rukama a probodl Ashe pohledem. Až teď jsme si oba uvědomili, jak to muselo vypadat.

"Andy, to není tak jak to vypadá." začal rychle Ash.

"Není, je to ještě horší. Moc dobře jsem vás slyšel." naposledy se na mě podíval svýma modrýma očima a vystoupil s touru s cílem zapálit si cigaretu.

"Ale.." kousla jsem se do rtu a slzy si hned našly volnou cestu z mých očí.

Chtěla bych vám poděkovat za komentáře u minulé části. Potěší, když víte, že se to někomu líbí a já mám potom větší chuť psát. Taky jsem domyslela, jak by měl příběh asi pokračovat, takže by části mohly být častěji.

Budu ráda za vote a komantáže, pokud se vám část líbila a chtěli byste další.